Amarcord

Tento film je vlastne prvý, ktorý som mal možnosť od tohto filmového mága vzhliadnuť celý. Musím povedať, že na máloktorom filme je vidieť s akou veľkou láskou je nakrútený a Amarcord patrí práve medzi takéto filmy. V prvom rade sa Fellinimu podarilo úžasné vykresliť atmosféru dobu, jej nevinnosť a zároveň osudovosť v obrazoch rastúceho fašizmu a zaslepenosťou tejto ideológie v kontraste s množstvom humorných a komických situlácii z mladosti. Najviac som sa pobavil na úžasnej hádke typickej talianskej rodiny v kuchyni (podľa mňa najlepšia scéna s filmu), okrem toho sú tiež nezabudnuteľné čuranie v triede a prsia pani trafikantky. Čo však spôsobilo to, že film tu má ZATIAĽ odomňa 4*? Je to akási občasná rozvláčnosť deja najviac citeľná v druhej polovici filmu, kedy sa miestami zdá, že Fellinimu dochádza dych, čo je možno spôsobené, že sa venuje viac závažnejším témam. Film taktiež nemá v podstate žiadnu hlavnú postavu čo tiež považujem skôr za mínus. Amarcord sa zvykne porovnávať s novšou Malenou, ktorá však býva hodnotená ako menej vydarená oproti Amarcordu. Pre mňa osobne však toto tvrdenie neplatí i keď nepopieram, že raz sa jej možno tento film vyrovná. (28.04.2008)

Jediná větší výtka směřuje k Felliniho mechaničnosti, s kterou dobýval svět. Amarcord naštěstí není tak smutně prázdný, jako Sladký život, protože téma evidentně k režisérovi hovořilo. Stále je to film epizodický, plný karikatur a zkratek, ale je v tom tentokrát jakási italská vitalita, vzdálená Mastroianniho strnulému pisálkovi. Jenže pohon je pořád stejný: rodina, dospívání, církev, automatizované motivy podávané ve stejné formě, až se sám Fellini jako režisér ztrácí. Z jeho kariéry se stal hlavně ten velký font, co na plakátu oznamuje další břitkou fresku, soubor předvídatelných vlastností, které slouží jen k tomu, aby obohatily filmografii v hezčím a malebnějším kabátě. Proto se chodilo do kina "na Felliniho", chodilo se na skandál. Jak nuceně a trapně zde působí scéna s obézní trafikantkou, která možná odhaluje Felliniho zvrácený vkus, ale hlavně generuje další šeptandu o obscénním filmu bez zmínky, jak je zbytek poetický a skvělý. (30.06.2012)

Poslední šance Fellinimu mě s italským klasikem konečně usmířila. I Federica totiž dohnala nostalgie a to natolik povedená, že ji ještě několik let po zhlédnutí nemůžu úplně vymazat z hlavy. V klukovských zážitcích jsou všechny dojmy zveličené, všechny postavy věrohodně černobílé a všechny příhody nezapomenutelné. Sice i tady pan režisér v jednu chvíli přestřelí, když venkovskou epizodku nechá jít až příliš daleko přes hranice snesitelného absurdna, ale jinak je pro mě Amarcord jeho zdaleka nejstravitelnější i nejlepší snímek. (30.05.2006)

Ach jo,s Fellinim to mám těžký.Sladký život se mi líbil.8 1/2 mě dost znechutilo.A Amarcord?Znovu film bez jakéhokoliv děje,k tomu jsem se na něj díval o půlnoci,takže bylo hodně těžký udržet oči otevřené.Přesto se mi líbil,od Felliniho asi nejvíc.Ta atmosféra byla prostě kouzelná a já jsem při sledování došel k názoru,že přemýšlet nad Felliniho filmy asi nemá smysl.Jediné,co u nich smysl má,je nechat se unášet právě tou uvolněnou atmosférou filmu bez příběhu.Sice to člověka může uspat,ale pokud vydrží,zážitek je to krásný.85 % (25.09.2009)

Na Amarcordu mi vadí snad jen jedna věc - a to ta, že to nemá žádný děj. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet. Jinak se mi to ale líbilo. Jednotlivé epizody ze života obyvatel Rimini v 30.letech byly zajímavé, některé i poetické a každá měla něco do sebe, i když někdy víc a někdy míň. Dost se mi líbila i postava vypravěče. Fellini prostě zfilmoval svoje vzpomínky a zfilmoval je velmi obstojně, poutavě, samozřejmě i nostalgicky a i tady opět dokazuje, že je to velký filmař. Celé je to fakt hodně příjemné a strašně rád bych tu pátou hvězdu dal, ale ta absence děje mi prostě vadila a díky ní to bohužel chvílemi ztrácelo dech, takže takhle jenom za silné 4* (02.02.2020)