poster

Giulietta a duchové

  • Itálie

    Giulietta degli spiriti

  • Francie

    Juliette des esprits

    (Francie)
  • slovenský

    Giulietta a duchovia

  • anglický

    Juliet of the Spirits

Komedie / Drama / Fantasy / Romantický

Itálie / Francie, 1965, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vitex
    *****

    není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...)(9.7.2005)

  • Snorlax
    ***

    Valentina Cortese a Sylva Koscina v rolích afektovaných ženských překonávají svým temperamentem mírně unylou Guiliettu Masinu. Film je celkem nudný, jako většina Felliniho prací z té doby, ale ta neskutečná hravost s barvami se již nikdy neopakovala, skutečně krása v každém detailu.(6.7.2012)

  • nascendi
    ***

    Zaujímavé, ako sa Federico Fellini, môj obľúbenec z mladších rokov, postupne prepadá každým ďalším filmom dolu. Pritom nepochybujem, že je to veľký umelec, len mu nerozumiem a nedokážem sa s ním stotožniť ani v maličkostiach. Všetko mi pripadá síce hravé, snové, ale tiež samoúčelné. Tie tri hviezdičky sú vlastne iba za Giuliettu.(10.11.2012)

  • GilEstel
    ****

    Felliniho první barevný film nezapře svou experimentální uměleckou vizi. Snad nikdy jsem neviděl barevnější film. Vyžívání se v barevných kontrastech v kombinaci s nekonečnou nápaditostí kostýmů a scén, vytváří z filmu výtvarné dílo. Nenáročný a jednoduchý děj je kompenzován náročnou formou obrazu, libujícího si v abstraktních představách a spiritistických vizích. Prolínání skutečného a duchovního světa, jako zhmotnění ženské psychiky, podvědomí hlavní hrdinky. Giulietta Masina je středem dění. Její zdejší postava má jen málo z dřívější Gelsominy nebo Cabirii. Klaun a smíšek se téměř vytratil. Místo toho tu máme vážnou dramatickou roli, která je již ve své podstatě mnohem více depresivní. Prolínání snových představ traumat z dětství a nových traumat spojených s manželovou nevěrou, vytváří nekonečné bludiště vězeňského labyrintu, ve kterém je zamčen život Giulietty jako ve zlaté kleci. Samotný konec považuji za optimistický únik a cestu k novému začátku, stejně jako dříve závěrečný průvod muzikantů v Cabiriiných nocích. Snímek se zároveň vyznačuje dokonalou symbiózou obrazu a hudby. Spolupráce Nino Rota – Fellini zapůsobila znovu velmi silně, zde možná dokonce nejsilněji. Ačkoli je film beze sporu kvalitním hodnotným dílem, mně osobně zůstává bližší příběhová struktura Silnice nebo Cabiriiných nocí. 79%(6.9.2011)

  • xxmartinxx
    ***

    Velmi mě baví sledovat ten film a objevovat, co dalšího Fellini ukáže, ale vůbec mě to nedokáže přimět, abych chtěl o významu symbolů přemýšlet. Což není správně.(6.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace