Obsahy(1)
V měsíční krajině severočeských výsypek chodí mýtický stařec a sází do toxické zeminy dubové žaludy. Student geologie, který sem přijíždí na praxi, sleduje jeho počínání nejdříve s posměchem a nakonec s pocitem nedotknutelného tajemství. V domě starce nachází zatopený sklep s nezměřitelnou studnou pramenité vody, která ho zasáhne obrazem vracejícím se z dětství. A po zbědované krajině bloudí čáp, snová podoba stále unikající krásné ženy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Jediný dlouhý hraný film autora, který se potácí mezi realitou a spekulací.(50%) ()
Film hodně zaujal tématem i zpracováním a roky jsem jej sháněl, inspirováno "Muž který sázel stromy"...Je to krajina kterou Bůh opustil!...Ne je to krajina kde lidé opustili Boha. ()
Severní Čechy: Den poté. Filmy s ekologickým poselstvím bych dělil na ekologické a ekoaktivistické. Jedny mi sedí, druhé moc ne. A s Císařovským to mám vždycky těžké, protože on je bizarně mezi obojím. Stejně jako ve Čtyřech okamžicích ticha (s hodně podobným tématem) používá přehnaně explicitní a manipulativní postupy a symboly, tady i místy docela tezovité a pokud víte, jaké dokumenty tento režisér tvoří, bude vám naprosto jasné, kam se bude ubírat. Do toho je zde nefunkční romantická linka a adaptace Muže který sázel stromy, taky není podané úplně dokonale. Ono je znát, že Císařovský je hlavně dokumentarista, takže jeho (jediný!) celovečerní hraný film není scénáristicky úplně zvládnutý. Jenže na druhou stranu, navzdory vší manipulaci, tak co ze zde řečeného není pravda? Sever Čech má kvůli těžbě a vysokému počtu továren úplně zdevastovanou krajinu, která komunistům byla těžce ukradená a i v současnosti se všichni starají hlavně o vlastní konta a zabírání všech nezastavěných ploch, jen aby si na tom někdo vydělal a co se týče chátrajících domů, ze kterých nikomu nic nepadne, tak ty prostě padly okolnostem... tam je to hodně silné a procházka hlavního hrdiny domem, v němž trávil prázdniny, je působivá a hodně depresivní. Císařovskému se také povedla silná mysteriózní atmosféra a to i přesto, jak některé symboly v ní působí příliš doslovně a přehnaně. Celé to procházení zničenou krajinou, podivným světem, který jakoby existoval několik let po apokalypse, dokonce i ty výjevy umírajících lidí a vůbec vše se starcem je prostě... ano, dá se to lehce zkritizovat, ale zároveň jde silně cítit, že to jde z nitra autora, že to takhle přesně cítí a jelikož zde souhlasil se vším, dokázal jsem se na to naladit. Ačkoli se mi to s ohledem na všechny mínusy příčí, nadhodnotím a dám slabé čtyři hvězdy, jelikož i přes určité zjednodušování to dokážu brát jako čistě pocitovou výpověď, která spíš než marným bojem proti systému je smutným povzdechnutím a snaze bojovat, ačkoli s nejasnými výsledky. Přijde mi to jako ztělesnění stavu krajiny severních Čech a jelikož ta tělesnost byla primární, beru to, i přes do očí bijící podivnosti. Třeba ta sexuální scéna je hodně wtf. Slabé 4* ()
Tak jsem opět obohacen o velký a hluboký umělecký zážitek. Tempo vyprávění bylo tak „strhující“, že jsem málem usnul. Musím přiznat, že když mne to přestalo bavit, sledoval jsem to jen po očku a zcela nepochopil děj. Jednou tam jednou jinde a snad i v jiné době. Nevím. Nezaujalo mne to. A to jsem svým způsobem ekolog. ()
Josef Císařovský celý příběh zabalil do spleti metafor, symbolů a snových vizí, ale přes to všechno jde paradoxně o film tezovitý a polopatický, který nesděluje nic víc, než že krajina severních Čech byla za komunistů zdevastována těžbou a že je to ekologická katastrofa. Ale snaha o umělecké podání tématu se cení, i když je to jen snaha. Kladem je dobrý výkon Jiřího Schwarze v hlavní roli a pro čuňata je tu spousta záběrů nahé Kláry Jirsákové, která se tehdy svlékala skoro všude. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Dějová linie s mužem, který sází v mrtvé krajině severních Čech stromy, je inspirována snímkem Muž, který sázel stromy (1987). (sator)
Reklama