Zátoka

Kdo má v rukou zodpovědnost, ti zlí a bezcitní Japonci nebo rodinka co si koupí lístek do aquaparku? Rybářské velkokoncerny nebo ten, kdo si právě otevřel plechovku s tuňákem? Nejhorší na tomhle skvělém dokumentu nejsou emoce které vzbuzuje, skutečnost kterou odkrývá, ale pokrytectví které po něm následuje. I tady si po přečtení některých komentářů připadám jak mezi vegetariány, co přece jedí jenom ty ryby. (25.03.2010)

Dlouho mě za srdce nechytnul dokument jako v tomto případě Zátoka. A ano, chápu, že takové věci se dějí po celé světě, ale jelikož jsem byl doma v křesle tohoto problému součástí, nemůžu to jen tak hodit za hlavu a nepřemýšlet nad tím. Nicméně dokument byl naprosto perfektně udělaný. Divákovi představil o jaký problém se jedná a stejně tak představil lidi, kteří se s problémem snaží bojovat. Vrcholem všeho pak byly dvě naprosto úžasný partizánský akce lidí, kteří se ten problém snaží řešit. Tím mi vlastně tvůrci dokázali, že bojovat proti podobným problémům má smysl, jen člověk musí skutečně chtít. Také právě proto mě tenhle dokument zaujal ze všech nejvíc a po shlédnutí, problém v zátoce v Taiji budu mít v hlavě nadosmrti s tím, že Japonci jsou pro mě momentálně národem na jednom z nejnižším stupni národů, které bych rád poznal, včetně jejich země. (19.06.2011)

Stejně jako v případě dokumentu Racing Extinction od stejného autora, je oskarová Zátoka plná bolestných výpovědí zúčastněných protagonistů, které by se jako okřídlené cítáty mohly vznášet nad epitafem lidské humanity. Zůstavají vám v hlavě ještě dlouho po tom, co film uvidíte, řežou tam jako malé ostré žiletky a nutí vás neustále přemítat nad tím, co se ve vesmírné jednotě muselo stát špatně, že se člověk takhle vymknul kontole. Pokud to byla v dokumentu Vymírání druhů věta: "Na tomto záznamu zpívá sameček Moha zpěvavého, je poslední svého druhu. Zpívá samičce, která nikdy nepříjde. Je úplně sám. A nyní utichl i jeho hlas", co mi zlomilo srdce a dodnes ji nemohu z té proklaté hlavy dostat, v Zátoce je to "Velryby a delfíni nedýchají automaticky bez přemýšlení, každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že už se nenadechnou. V této souvislosti používám slovo sebevražda, a ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přímo do očí, nadechla se a už se nenadechla podruhé. Nechal jsem ji zemřít". Takhle strašně bolestný je tento dokument. Ale to není nic v porovnání s tím, co se děje delfínům v Taiji, kolik jich je ročně zmasakrováno z důvodu exportu do vodních světů a pro maso. Elitní filmařský tým se vydává na toto nebezpečné místo, aby podal svědectví o nehorázném prohřešku proti delfínům. Sedm let od natočení a delfíni se v Japonsku stále vraždí ve velkém. Jestli si myslíte, že jste jako vegani viděli všechno utrpení zvířat, pak vás možná nářek delfínů při jejich vraždení vrátí zpátky na zem... (08.12.2017)

Tak tenhle počin je vážně síla, dramatičtější dokument asi neexistuje. Odpůrci namítají - v Japonsku delfíni, u nás krávy či prasata - ale opravdu je možné to takhle porovnávat? Z našeho pohledu těžko říct, nicméně před tím, co tvůrci v tomto dokumentu podstoupili, je třeba smeknout. V neposlední řadě má dokument také ohromnou výpovědní hodnotu. (02.02.2015)

Drsnější dokument, o hodně drsnější dokument než je Černý zabiják, ale podobně silný a člověku je až k pláči, jak v dnešní době může člověk zacházet se zvířaty, natož s delfíny, kteří na restaurační menu rozhodně nepatří. Musí se to brát tak, že i jiná zvířata nejsou zabíjena šetrně a je to podobné svinstvo jako zde. Bohužel nemají to štěstí, že nejsou na špici potravinového řetězce. Snad vám to dokáže otevřít oči. (17.11.2015)