Zátoka

Presvedčivé, dojemné, šokujúce, dychberúce... nepoznám nikoho kto by nemal delfíny ozaj rád, ale o to tu neide... to len tak na okraj. Som rád, že som to videl, myslím však že čo sa týka konkretné tohto a mnohých daľších dokumentov som v celku v obraze... avšak rád by som aby to videli mnohí ďalší, ktorí takéto veci doslovne odmietajú a idealizujú si konkretnú "kôpku piesku" na ktorom žijú (nevidím, nepočujem, nezaujíma ma to?) v mnohých smeroch na zamyslenie... 8/10 (01.01.2010)

Jestli můžu pomoct i jen tím, že přestanu navštěvovat delfinária, tak to udělám. A ať se přidá každý, komu po shlédnutí tohohle hororu nejsou lhostejné skutečnosti. Tento dokument by mělo vidět co nejvíce lidí. Lidé musí vědět, co se opravdu děje. Jasně, že to není to nejhlavnější a nejdůležitější téma na světě, ale každý může přispět tou svojí troškou třeba právě tady. Aby se nemusel stydět za to, že je člověk. Ti obyčejní smrtelníci, kteří toto dokázali natočit a ukázat světu, a kteří se nepoddali síle a krutosti institucí, jsou pro mě ti praví hrdinové. Kéž by takových bylo víc. (18.03.2010)

Hodnotím výhradně dokument jako takový, nikoli skutečnost, které se věnuje. Je to dokument, který ve mně vyvolal rozporuplné pocity. Nadchnul mě k obdivu k inteligentní kráse delfínů a rozesmutnil svým přispěním dalšího střípku k mému obrazu dnešního světa, ve kterém žijeme. "The Cove" osobně interpretuji jako projev kulturní bariéry mezi americkou a japonskou kulturou. O delfíny zde jde až v druhém plánu. Udělení Oscara, bytostně amerického symbolu euroamerické kultury, budiž názorným dokladem toho, jak v dnešním globalizovaném světě paradoxně chybí porozumění pro jinakost. Chceme-li totiž kritizovat třísku v oku bratra svého, je nejprve fér vyndat břevno z vlastního oka. Žel, "The Cove" má k tomu daleko. Žijeme v kultuře, ve které je denní samozřejmostí ostrý protiklad mezi hýčkanými domácími mazlíčky a zvířecím infernem velkochovů hospodářských zvířat. Je-li poselstvím tohoto dokumentu apel na jediný správný přístup k němým tvářím v podobě "let it be", pak by bylo logickým a nutným komplementárním přístupem i vzdání se všech domestikovaných zvířat a jejich propuštění do volné přírody (kde by však většina domestikantů brzy zahynula, natolik jsou již vázání na lidskou civilizaci). "The Cove" je dokument s několika silnými momenty, který mě však po většinu své stopáže nudil až iritoval. Do TOP 300 na ČSFD nepatří, protože od tohoto žebříčku - bohužel asi zcela naivně - očekávám nekompromisní seznam 300 nejlepších filmů světové kinematografie, jaké byly kdy natočeny. Obávám se, že na tento citově vyděračský a bytostně americký dokument však bude již brzy zapomenuto, až se podaří zastavit masakry delfínů, kterým to upřímně přeju. Fascinující zvířata, a dokument, který nemá v TOP 300 co dělat, toť můj názor. (11.06.2011)

Mám k těmhle ‚mějme rádi zvířata‘ dokumentům lehkou averzi, ale The Cove funguje přesně tak, jak fungovat má. Nejde zde o dva rozdílné pohledy, které by správně nezaujatý dokument měl mít. Jde tu čistě a jen o pokání člověka, který si uvědomil, co odstartoval a teď se snaží nastalou situaci řešit aktivním bojem, čímž je mi Ric O’Barry notně sympatický. V momentě, kdy divákovi dojde, že nejde ‚ani‘ o ty peníze, musí se mu zákonitě udělat šoufl. Škoda, že aby si volání tvůrců někdo všiml, museli by svůj počin halasně avizovat rok předem a pak je naservírovat ve 3D. PS: Stejně nehezky skoná ročně x živočišných druhů (toho lidského nevyjímaje) a nikdo se jej nezastane. Ale nad zvířátky se pláče lépe… (05.04.2010)

Tak tenhle počin je vážně síla, dramatičtější dokument asi neexistuje. Odpůrci namítají - v Japonsku delfíni, u nás krávy či prasata - ale opravdu je možné to takhle porovnávat? Z našeho pohledu těžko říct, nicméně před tím, co tvůrci v tomto dokumentu podstoupili, je třeba smeknout. V neposlední řadě má dokument také ohromnou výpovědní hodnotu. (02.02.2015)