Darmošlapové

I flákačství se dá podat s určitou grácií jako nám ukázali mnohem později bratři Coenové nebo Charles Bukowski. To Fellini to chytil z jiného konce. Ukázal nám partičku budižkničemů, příživníků a parazitů bez ambicí, kteří se jen tak proflakují životem a žádnou grácii nemají. Je to taková ta skupina lidí, kterou vysoce pohrdám. Sice jsou schopni sem tam kouknout kritickým okem na svůj dosavadní život, ale to jen ve stavu opilosti (Alberto) nebo ve stavu prozření (Moraldo). A jen jediný je schopen se svému životu postavit. (08.11.2006)

Bez stálej práce, ale stále s plným žalúdkom, teplou večerou a postieľkou po krčmovo pouličných pestvách noci. Tak si žije partia mladých mužov okolo tridsiatky v malom prímorskom meste povojnového Talianska. Rodina sa postará o nocľah a živobytie, dotyk s veľkým svetom zabezpečia karnevaly a občasné kultúrne predstavenia umelcov zavítajúcich z veľkých miest (rozjarený tancujúci sprievod, farebné papierové flitre, girlandy sú typickými znakmi i pre neskoršie Felliniho filmy) a nejaký ten peniaz na pohárik čohosi silnejšieho sa vždy niekde splaší. Flákačský život bez práce je pohodovou alternatívou sveta živnostníkov večne pracujúcich pre svoj krámik, či sveta ťažko pracujúcich robotníkov (o čom sa presvedčia i vysmievajúci sa hrdinovia v následnej konfrontácii s päsťami nahnevaných cestárov). Pocity nenaplnenia a nezodpovednosti k vlastným skutkom spôsobujú tienisté stránky života darmošľapov. Sny o úniku do veľkých miest, na svetové divadelné scény, sny o neodolateľnom zvodcovskom šarme, ktorému podľahne každá, ale narážajú na tvrdú realitu. V tomto Felliniho filme dominuje nenáročná mikropríbehová linka opakujúceho sa malomestského prežívania s jemne načrtnutým sociálnym podtextom. (18.08.2005)

Federico Fellini měl dar. Dokázal vyprávět o lidech způsobem natolik samozřejmým, laskavým, nevulgarizujícím, obyčejným a přitom poutavým a fascinujícím, každá jeho Picollo Creatura je skutečná, a člocěk si ji prostě musí zamilovat. V Darmošlapech předvedl svoji schopnost pracovat s obrazem, byť černobílým, což dokazuje především ve všech scénách na pláži, i úžasný cit pro zobrazení drobných radostí, spontánní lidské potřeby bavit se a užívat si života i vyrovávání se se strastmi s tímto způsobem bytí spojenými. Moc hezké. (08.05.2006)

Jak jsem poprvé potkal Felliniho.....veskrze příjemný film o partičce flákačů z patrně severní části Itálie. Ta "romantická" část filmu je v podstatě z dnešního pohledu triviální, ale nijak neurazí. Víc mě však zaujaly pasáže, kde byla banda Darmošlapů pohromadě a trochu mě mrzelo, že na jejich postoj ke společnosti se snímek nezaměřil víc, mohlo by to tak získat ještě o dost zajímavější rozměry....ale to bych asi chtěl na rok 1953 moc:-) Jinak co se týče Lidy Baarové, vzhledem k propagaci nejen na obalu DVD z Levných knih jsem jí čekal v dost větší roli, v podstatě jí tu vidíme jen pár minut. (30.09.2008)

V přehršli americké tvorby se občas u nás objevují i filmové skvosty jiných proveniencí. Líbí se mi Felliniho filmy. Ukazují realitu italského života, kritizují a ironizují různé situace, které přináší život sám. Film Darmošlapové vyprávející o životě pěti nezaměstnaných přátel a ukazující život v jendom přímořském italském městečku patří ke skvostům italské tvorby. (18.06.2006)