Zásah do srdce

Zásah do srdce určitě není klasická hollywoodština v tom smyslu, že by si film nezatěžoval hlavu politickými a historickými reálilemi a vykonstruoval melodramatický příběh na hony vzdálený od reality. Přesto to není snímek, který by mně udělal radost a se kterým bych se dokázal ztotožnit. Základní téma, tedy rozdělení tří blízkých přátel válečným konfliktem, kteří skončí na opačné straně barikády, bylo už v kinematografii mnohokrát zpracováno, a to nepoměrně lépe. V případě Jugoslávie stojí za to připomenout Okupaci ve 26 obrazech, která byla výrazně propracovanější, temnější a emotivnější. Zásah do srdce je televizák s malým rozpočtem a tomu odpovídajícím vizuálem, což by nemuselo vadit, protože souboj ostřelovačů může mít i statický rozměr a přece kvalitní scénář a režisér dokážou vybudovat obrovskou dávku napětí. Jenže chování hlavního hrdiny a jeho morální dilema je nevěrohodné a reálie Bosny zachytili tvůrci jen tak na dálku a byli přitom hodně ovlivnění mezinárodním veřejným míněním, které v příčinách konfliktu a jeho průběhu mělo až příliš jasno. Tady nejde o to, že by se Srbové nedopuštěli válečných zločinů, ty jejich byly mimochodem vzhledem k vojenské převaze větší a systematičtější, ale válečných zločinů se tam, kde to podmínky dovolovaly, dopouštěly všechny válčící strany. Nemluvě o kořenech války, které film řeší způsobem kde se vzala, tu se vzala. Zásah do srdce je nakonec jen průměrný televizní kousek, který zaujme několika emotivními scénami zásahů civilistů kulkami ostřelovačů v ulicích Sarajeva. Celkový dojem: 45 %. (20.09.2010)

Tak tohle je opravdu vyrvaný kus života, ze kterého ještě kape krev. Naprosto uvěřitelné, protože zřejmě zcela pravdivé drama z nesmyslné balkánské války, v níž se kvůli stupidní a bezohledné touze několika nabobů po ždibci moci lidé nechali vyprovokovat k zabíjení známých sousedů z ulice, dětí, starých babek... Jeden z těch filmů, u kterých mne napadá, že mají smysl. (27.07.2010)

Po dlouhé době opět film, který ukazuje válku i z pohledu obyčejných lidí, kteří se snaží pouze přežít a přes veškerou snahu jim válka přináší pouze zoufalství. Film vypráví příběh nejlepších přátel, reprezentantů ve střelbě, které válka postavila na opačné strany. Příběh o tom, že i těm nejlepším válka dokáže zničit charakter. Kolik lidí za války bylo nuceno střílet na vlastní přátele, na vlastní známé a dokonce i rodiny? Válka je hnus! (27.07.2010)

Ze začátku, teda ještě při čtení obsahu, mě to zaujalo. Od začátku už to vypadalo hrozně levácky a ke konci jsem upřímně věřil, že ani jeden herec nepochází z Balkánu, natož že by tam ten film byl točenej. Samozřejmě, je to americká produkce, ale i americká produkce si občas udělá tu práci natočit vše co nejvíc důkladně. Když to srovnám s takovou Zemí Nikoho nebo jinými balkánskými filmy, který řešej ten jugoslávskej konflikt, napařil bych tomu filmu nejradši odpad. Na druhou stranu si to zase až tak strašně nezaslouží, ale kdybych to věděl, filmu bych se fakt velkym obloukem vyhnul. Američani nemají točit něco, do čeho viděj asi tolik jako Chorvat do Bushovi politiky. (17.09.2010)

Vynikající námět, který by si býval zasloužil pořádnou filmovou produkci. Ale i s omezeným televizním rozpočtem dokázali tvůrci natočit hodně výmluvný pohled na válku v bývalé Jugoslávii. O to cennější, že tuto válku nahlížíme komorní optikou dvou přátel rozdělených událostmi v jejich zemi, událostmi a politiky, kteří se zkrátka neptají... (04.06.2011)