Fri os fra det onde
Fräls oss ifrån ondo
Fri oss fra det onde
Režie:
Ole BornedalScénář:
Ole BornedalKamera:
Dan LaustsenHudba:
Stefan NilssonHrají:
Lasse Rimmer, Lene Nystrøm, Fanny Leander Bornedal, Jacob Ottensten, Mogens Pedersen, Jens Andersen, Pernille Vallentin, Bojan Navojec, Kim Kold (více)Obsahy(2)
Moderní skandinávský morytát o relativitě dobra. Snímek dánského režiséra Oleho Bornedala bývá často přirovnáván k filmu Strašáci Sama Peckinpaha, kde také sledujeme civilizovaného a městským luxusem změkčilého muže bojovat o přežití své rodiny proti lynči barbarských venkovanů. Jenže zatímco v proslulém snímku amerického klasika byla východiskem krize maskulinity hlavního hrdiny potažmo démonizace venkova, dánský film je vystavěný jako moderní parafráze na morytáty. Stejně jako staré historky o mordech a zločinech i zdejší kruté vyprávění předkládá divákům otázky stran morálky, viny a trestu či dobra a zla. Bezútěšný svět dánského maloměsta stojí rozkročen mezi klidnou idylkou pro rodiny z vyšší střední třídy a pivem i tělesnými tekutinami nasáklou každodenní realitou bílé lůzy. Během městské veselice eskalují tamní vztahy, když je gastarbeiter, jenž přišel v bývalé Jugoslávii o celou rodinu, nařčen, že zabil ženu nacionalisticky smýšlejícího předáka místní komunity. Lynčovanému muži poskytne ve svém domě útočiště úspěšný advokát. Dříve poklidné sídlo za městem se stane místem vypjaté konfrontace krvežíznivého davu a muže, jenž automaticky ctí zásady justice a právní společnosti. Stylově vytříbený snímek pojednávající o xenofobii, bezpráví a bestialitě dřímajících v základech lidských společenství se stal mezinárodní senzací především mezi filmovými fanoušky a byl uveden na řadě festivalů včetně Toronta, Pusanu a Sitges. Režisér Ole Bornedal na sebe upozornil již debutem Noční hlídač (1994), který o tři roky později ve vlastní režii předělal pro americký trh pod názvem Hlídač mrtvých v hlavní roli s Ewanem McGregorem. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
V severskej tvorbe som zvyknutý na originalitu. O to viac ma prekvapilo, keď sa mi dostalo drámy o obyčajných ľuďoch z konca sveta, ústiacej do exploitation, s tarantinovskými prvkami v scenári a blanchardovskou hudbou. Dokonalá kombinácia to nebola, ale zaujímvá určite. Myšlienka je stará, ale žiaľ nadčasová: zlo plodí ďalšie zlo. Na záver pridávam big fucking spoiler. ()
Čerstvý hororový vietor privial z chladného severu exploitačný kúsok ostrieľaného mazáka Ole Bornedala. Zámerne sa vyhnem spojeniu s nemenovanou klasikou od Sama Peckinpaha, ktorú tu spomína temer každý a radšej vypichnem elementy, ktoré ma na tejto buraniáde uspokojili najväčšmi. V prvom rade severanom kvitujem zaradenie rozprávačky do príbehu, nie len prostredníctvom hlasu, ale i telesne, ktorá hneď v prvých minútach ulahodí nejednému skeptikovi, ktorý očakáva iba triviálny tanier preplnený nechutnými pokrmami a ukážku absurdných a nelogických rozumových pochodov. Jej prítomnosť je však vyslovene okrajová, preto dodávam, že po počiatočnom strete s jednotlivými postavami, sa príbeh presunie do roviny „ničím neprekvapujúci štandard“ a najväčšmi upútava excelentná, vyblednutá kamera a špičkové herecké výkony. Extatický divoch Lars je synonymom pre vidlácku živelnosť, no najväčší sympaťák je rozhodne dánsky „kameňožrút“ Kim Kold ("Prineste náradie"). Bornedalov neznechucujúci a neexperimentujúci produkt, z ktorého vám nestuhne mimika tváre, ani vás nezaleje pot maximálneho adrenalínu, najväčšmi vyťahujú pár milimetrov nad čiarku šedivého priemeru práve skúsené ruky hlavného remeselníka, ktorý viditeľne nakazil svojou profesionalitou všetkých zúčastnených na pľaci. ()
Tímto snímkem u mě Ole Bornedal opravdu zabodoval. Naposledy jsem podobný pocit prožíval během projekce podobně surového filmu z estonské produkce - Zkažená mládež. Tentokrát nejde o šikanu, nýbrž o morální hodnoty a jejich meze, o náboženství a pravdu, ať už je jakákoli. Moc se mi líbilo vizuální zpracování filmu, které mu dodávalo ještě větší nádech syrovosti a depresivnosti. Opravdu mě překvapila účast Lene "Barbie Girl" Nystrom, která svou roli zahrála velmi solidně. Jaká je vlastně hranice mezi (relativně) normálním lidským smýšlením a bezmyšlenkovitým šílenstvím, které nevěstí nic dobrého? Zkrátka pro mě kvalitní filmařský kousek, který mě zaujal hlavně díky obrazovému vzevření a námětu (skvělá pointa!). ()
Staré ženy s nemocným srdcem se nemačkají! Skandinávská frost deka o bezmezné negativitě zla a až absurdní relativitě dobra. Pod dohledem vyblinkaného kamerového filtru se v prvním dějství rozdělují role (složte větu ze slov: tragédii, tady, k zkurvené, schyluje se), aby pak přišlo poněkud podezřelé chování účastníků garden party (skutečnosti, že kořist zahnaná do kouta se brání, pomsta je slepá, dav dodává sílu a Dáni pijí jako Dáni sice vnesou trochu světla, ale rozhodně vše nevysvětlí) a taky nečekaný twist s nádechem pitoreskního paradoxu (kdo ho čekal, lže a celou dobu jen čuměl do dekoltu Lene Nystrøm).. Rozmýšlení mezi třemi a čtyřmi hvězdami mi Bornedal usnadnil svým satirickým, dalo by se říct až černohumorným pojetím, kterým zdárně rozčeřil stojaté vody podobně laděných kousků o "sociálních střetech", tekoucích z delty neevropské provenience. Apropo, dokonalý casting, těchto Strašáků by se bálo i zelí.. ()
Psychologická štúdia kolízie dvoch sociálnych vrstiev a dvoch kultúrnych svetov, nezvratne smerujúcej v kolektívnu ľudskú tragédiu. Politicky uvedomelá dráma, napínavý thriller i inteligentná komická satira v podaní sviežej a nápaditej filmárčiny, ako ju vedia iba tí najtalentovanejší a najviac open-minded európski tvorcovia. Majstrovská súhra myšlienkovo hutného príbehu s vytriebeným vizuálom, ktorý pomáha dokreslovať postavy a prostredie rovnakou silou ako dialógy a herci. Mrknite do galérie na fotku, kde žena s manželom (či na inej fotke s deťmi) stojí vystrašene pred dverami. Všetko je to tu, vrátane Hitchcocka. Delikátna záležitosť! ()
Reklama