Ulička přízraků

Film Ulička přízraků je černohumornou anekdotickou hříčkou v noirovém uskupení. Edmund Goulding zadaptoval román Williama Lindsaye Greshama z roku 1946 pro studio Fox, o adaptaci požádal sám představitel hlavní role Tyrone Power. Prostředí pouťových kejklířů je vybroušené k autentické dokonalosti (práce Lylea R. Wheelera a J. Russella Spencera): atrakce a eskamotéři vyzývavě lákají, a kolem všeho protéká povodeň z lidské masy, dychtící po nevídaném a magickém. K tomu jsou přihozeny hrsti hlíny psychoanalýzy, závrať z úspěchu a nezbedné nutkání k pokoření bohaté společenské elity. Kejkle, spiritismus, rafinované využívání důvěřivosti a neodvratné ovlivňování charismatem a psychologií. Hříčka mrká na lačnost života romantickým okouzlením, slibuje a obdarovává zdáním, aby nakonec svou vyhlédnutou oběť ve svém opojném objetí vysála a odhodila na dno niterné beznaděje. A zadostiučinění se vysmívá černým humorem. Hrdinou i obětí zlomyslných hrátek osudu je Stanton Carlisle (velmi zajímavý Tyrone Power), zarytě ctižádostivý mladý muž, jenž každou nabídnutou příležitost neupustí ze svého sevření, dokud z ní všechno nevymáčkne. Sugesce, telepatie, mentalismus, spiritismus, sláva, úspěch, závrať, drobná chybička a nezadržitelný pád do vlastního zajetí mysli. Hlavní ženskou postavou příběhu jest Molly (křehká Coleen Gray), elektrická dívka pouťových kejklířů a atraktivní mladá žena, naivně romanticky zamilovaná do Stantona. Je jeho oporou, ale také příčinou konečného nezdaru. Důležitou postavou je zde Lilith Ritter (zajímavá Helen Walker), mladá a ješitnější chicagská psycholožka, přitahována Stantonovými přesvědčivými schopnostmi. A všechno lze správně využít. Významnou postavou příběhu je Zeena Krumbein (dobrá Joan Blondell), telepatka pouťových kejklířů se slabosti pro sladké dvoření Stantona, jemuž bezelstně daruje své kariérní tajemství. Z dalších rolí: velmi mocný a bohatý chicagský automobilový magnát Ezra Grindle (Taylor Holmes), silák pouťových kejklířů Bruno (Mike Mazurki), Zeenin životem již zlomený manžel Pete Krumbein (Ian Keith), chytře zvolenými slovíčky zmatený venkovský strážce zákona (James Burke), důvěřivá bohatá chicagská dáma Prescott (Marjorie Wood), majitel prvního pouťového cirkusu kejklířů Hoatley (James Flavin), nebo majitel posledního pouťového cirkusu kejklířů McGraw (Roy Roberts). Ulička přízraků je povedeným noirovým filmem s přesvědčivou atmosférou, autentickým prostředím a rozkošnou černohumornou anekdotickou podstatou touhy po zločinu. Nezbedná zábava, jež ve své době uvedení způsobila kontroverze. (04.10.2021)

Přečetl jsem si tu jeden 2* komentář k tomuto filmu a očekával jsem nezáživné 2 hodiny nepřesvědčivých hereckých výkonů a musím s pocitem úlevy říci, že se tak nestalo. Film utekl jako voda a srdce mi tlouklo ještě nějakou dobu po skončení filmu - a šlo to i bez mrtvol. Ale od začátku - jedná se o film natočený podle stejnojmenné knihy napsané pouhý rok před natočením filmu a o kasovní trhák se tehdy nejednalo, především díky tehdejšímu "nepatřičnému" obsahu - pohanství. Přestože tedy film nebyl ani uveden na svět filmových pláten, Tyrone Power dostal několik dobrých recenzí na svůj výstup a stalo se tak i od dnešních kritiků, když film vyšel v roce 2005 na DVD. Dnes se jedná o filmovou klasiku žánru Noir. Film vypráví o Stanley Carlislovi, který se od poskoka u cirkusu vypracoval až na renomovaného umělce, který umí číst myšlenky a co víc - mluvit s mrtvými. S jídlem však roste chuť a stejně jako raketově vyletěl vzhůru, spadl rychle ještě níž, než původně vůbec byl. Zatímco film končí znovu-shledáním s manželkou Molly, tuším že v románu Williama L. Greshama se Stan jako "geek" uchlastá k smrti a dojde tak naplnění osudu vyvěštěného Madame Zeenou - tedy stejným osudem jako její milovaný Pete. A podobně jako např. ve filmu Brute Force byla poslední slova poselství pro všechny diváky, i zde se dozvíme starou pravdu: "How can a guy get so low?" - "He reached too high.." (24.02.2013)

Chicagská polovina je fantastický noir. Je však uvozena desítky minut trvajícím kolotočářským prologem, který nemá příliš opodstatnění; resp. má, ne že ne, ale nic co by se nevměstnalo na odsýpající čtvrt hodiny. Z druhé strany to rámuje mravokárný epilog "čím kdo schází". Působí to jak dva zcela oddělené hodinové filmy v jednom. Jeden solidní s ponaučením z prostředí světských, druhý klasický a setsakra vydařený noir. Jenom to moc nedrží pohromadě jako soudržný celek a tentýž snímek. Co to přeci jen stmeluje, je Powerův uhrančivý výkon. (01.01.2022)

Trošku zkrátit by možná neškodilo, ale jinak musím říct, že mě to zasáhlo víc než ostatní noiry, co jsem v poslední době viděl. A vzhledem k tomu, že těm jsem dal čtyři, tak tady dávám neobjektivních pět. Bavila mě dokonale temná atmosféra celého filmu. Především začátek v cirkuse plném ztracených existencí se povedl. Druhá polovina mi nepřišla nijak výrazně slabší nebo pomalejši. Tyrone válí v poloze, ve který jsem ho ještě nikdy neviděl. Skutečně parádní film. (20.06.2011)

Zanedlouho nás čeká remake (nebo nová adaptace předlohy) od del Tora, ale originál samotný je pecka a nechápu, že mi tak dlouho unikal. Není na první dobrou divácky přitažlivý jako některé jiné noirové klasiky, což je dáno zejména až literární sofistikovaností a sevřeností (proto ta relativně dlouhá stopáž), ale když se soustředíte a naladíte na správnou vlnu, zaručeně se vám odmění a ten pocit nezmizí s koncem závěrečných titulků. Chci to vidět brzo znova a přečíst si knížku. (06.11.2021)