Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Václav Havel už dávno není disident ani prezident, dnes už je to pouhá celebrita. Pro ni pochopitelně není obtížné shromáždit 45 milionů a splnit si jeden ze svých snů natočením celovečerního filmu. Peníze mu ochotně věnuje známý miliardář, řada předních českých herců považuje za svou čest účast na projektu a stejné je to u ostatních filmových profesí. Prakticky o žádném českém snímku posledních let se nedá říct, že by měla tak intenzivní PR jako právě Odcházení. V médiích se objevovaly reportáže z natáčení, rozhovory s herci, kteří působili, jako by si právě píchli drogu způsobující euforii a soudě podle těchto zpráv mělo jít o filmový zážitek roku. Už v tom je potíž, protože Odcházení svým obsahem a použitými filmovými prostředky odpovídá spíš kousku určenému pro zpřízněné publikum ve filmovém klubu. Ve skutečnosti bylo např. Odcházení nasazené v českobudějovickém Cinestaru ve 4 kopiích v nejatraktivnějších promítacích časech, což se stává jen největším filmovým trhákům. Ten samý Cinestar bojkotuje filmy Coenů nebo Polanského, protože je považuje za málo komerční. Problém je i v předloze, protože stejnojmenná divadelní hra byla u nás sice publicistikou považovaná za divadelní událost desetiletí, ale ve světě sklidila jen vlažné přijetí a dá se označit za čistokrevný průměr. Z průměrného díla nemůže vzniknout špičkový film, zvlášť když režisér nemá žádné předchozí filmové zkušenosti. Znalost s řadou filmových herců a režisérů k nim totiž nepatří. Nevznikl samozřejmě žádný průšvih, protože filmový štáb, ať už se jedná o kameru, hudbu nebo herecké obsazení, patří opravdu k tomu nejlepšímu, čím momentáně disponujeme. Jenže je to typický film určený k "vyvanutí". Stručně a výstižně to ve svém komentáři popsal Marigold. Kdyby nebylo snaživých fandů mezi publicisty, kteří považují Havla za symbol demokracie a nekritizovatelnou personu a podobnou skupinu opačně naladěných, kteří si potřebují z těch samých důvodů s Havlem vyřídit své účty, takže jejich vášnivé polemiky plní média, ten film by jednoduše a prostě díky diváckému nezájmu brzy zmizel z kin a objevoval by se sporadicky v nezajímavých časech ve veřejnoprávní televizi... Celkový dojem: 40 %. ()
Ruku na srdce a čístý mozek: "Tohle je špatný film!". Herci se plouží a leckdy až afektovaně hrají. Přesně tak jak se vyjadřovaly k tomu, že hrají v jeho filmu. Havel, Havel, Havel, Havel..........Jenže takto reagují i ti "HavelFans" z veškeré té kulturní obci (a nejen tam). Havel si chtěl natočit film. Natočil. Divadlo není film. Není. Havel není režisér. Není. Film jsem dokoukal a už nikdy nechci vidět.P.S.: V době psaní recenze dostal film 12 nominací na České lvy (!!!) - Severní Korea se od nás má ještě co učit v posmrtné propagandě. ()
Odpad za kvalitu celého díla, za kvalitu provedení a hlavně za odporný patos, který protáhl celou republiku po skonu autora. Vlastní názor je základní věc demokracie a zesnulý, jako modla všech "demokratů", vždy trval na tom, aby lidé vlastní názor měli. A to, co po jeho smrti předvedli všichni uctívači a falešní smutnilové a pokrytecké plačky, to by samotného VH asi pěkně nasralo. Zvlášť kdyby si přečetl ty sprosté výlevy, které mi překvapiví pisatelé nazvraceli do pošty. ()
Jeden velký absurdistán, ve kterém figurky přicházejí a odcházejí. Často se kopne do věcí našeho státu a často se zmíní Havlova osobnost, ale devizou této adaptace je symbolika. Bohužel obsah natřískaný jinotaji a lehčí satirou (někdy až dětinsky okatou - Fuj) útočí svou absurdností v plné síle již od začátku. Půl hodiny tedy může bavit, ale až do konce jede po stále stejné přímce. Chybí dramatický oblouk, chybí gradace. Jako jediný pak káru až do konce táhne hvězdný herecký ansámbl tvořící zasloužilé umělce (Abrhám, Chramostová) i nové hvězdy (Budař, Steidlová). Jako adaptace divadelní inscenace však Odcházení nefunguje špatně. Aspekty filmového stylu jsou do vyprávění vloženy s jasným tvůrčím záměrem (střih, zvuk, kamera) a jako Havlův splněný sen a první režijní počin zaslouží uznání. 12 nominací samozřejmě podezřele smrdí, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že taková polovina je zasloužená, byť si mohl Havel na svou prvotinu vybrat filmovější látku. Sichr je sichr. [Přesná stopáž: 90 min] ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Režisér Václav Havel si do filmu vybíral herce sám. (M.B)
- Jiří Macháček v roli bulvárního novináře musel zpovídat odcházejícího kancléře (Josef Abrhám st.) přesně podle scénáře. Improvizovat mu Havel zakázal. (zdeny99)
- V závěru filmu se za kočárem objevuje Ladislav Špaček, bývalý prezidentský poradce Václava Havla. (SLOTH)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
(Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit. () (méně) (více)