Rvačka v Panamě

Ve snaze vidět kompletní filmografii Jeana Gabina jsem si pustil i tuhle dobovou gangsterku, která mě dlouho předem více odrazovala, než lákala. Jestli mě v něčem nakonec překvapila, tak spíše negativně. V rámci žánru dost slabou atmosférou, absencí alespoň jedné výrazní akční scény, od počátku silnou nepřehledností řádky postav a... Gabinem. Myslel jsem, že v roce 1966 měl to své umělecky mizerné poválečné období už dobrých deset let za sebou, ale evidentně se z času na čas objevila slabší chvilka i v zlatých šedesátkách. Jestliže lze o některých filmech s tímto legendárním francouzským hercem říci, že stojí a padají především s jeho výkonem, Rvačka v Panamě pak pouze padá bez jediného pevně stojícího kladu. Tato gangsterka navíc postrádala jakýkoliv nadhled, takže ve své nepřehlednosti a zaměnitelnosti zůstává po většinu času dost nudná a Gabin se do role smrtelně vážného gangstra s hrubou kožešinou na krku v těchto letech vážně nehodil. Denys de La Patellière v roce 1966 dokončil také svou volnou „rodinnou“ trilogii filmem Otec a dcera, do něhož po Luční ulici a Hrom do toho! překvapivě neobsadil znovu Gabina, ale topornějšího Fernandela, zatímco s Gabinem natočil pak tuto gangsterku. V obou případech volba trochu nepochopitelná, ale z výkonů v hlavní roli v režii de La Patellièra za rok 1966 u mě vyhrál nečekaně Fernandel. Vlastně nevím, co bych zde vyzvedl, neb jedna nápaditá scéna s výtahy je na celovečerní film žalostně málo. 40% (24.11.2020)

Připravené na profesionální úrovni a z kvalitních surovin, pěkně naservírované i správně dochucené, se všemi přísadami, které máte rádi - ale STUDENÉ jako ... jako psí čumák - to je asi to nejvýstižnější, co mě napadá. V podstatě se jedná o stav ne nepodobný setkání Jeana Gabina a jeho čtyřnohého filmového partnera hned v úvodu snímku. Protože sebetalentovanější psí hvězdu nepřimějěte k nadšenému vítání, pokud k němu nevidí žádný důvod. (05.10.2015)

Opravdu byl zpočátku problém se orientovat, ale vliv na to mají i francouzská jména a méně známé tváře. Překvapila mě účast Mireille Darc, kterou jsem, myslím, ještě tak mladou neviděl. Potěší retro gangsterka, nádech špionážního filmu, stará francouzská tvrdost. Neobvyklý byl i výlet do Tokia. Francouzi si u kriminálek většinou vystačili doma. Není žádným klenotem, ale dobrý výlet do minulosti. (06.10.2015)

Jean Gabin v roli, která mu šla nejlépe. Prostředí gangsterů ho vyneslo mezi uznávané herce a svým způsobem i mezi legendy. Tento příběh se ničím nevymyká. Kšefty a boje mezi konkurenty je jejich každodenním chlebem. Temná atmosféra se však nekoná. Od začátku do konce je dějství krapet odlehčeno jistou nadsázkou a lehkou naivitou. Dnes v jistém smyslu možná vyznívá trochu pomaleji, ale řekl bych, že je to jedině dobře. Rychlejší tempo by mohlo uškodit. Další snímek v řadě typických Gabinových postav, kdy diváka nenechá na pochybách. (28.09.2014)

Vlastně docela slušná gangsterka. Trochu naivní režie, to když si ohrožení profíci podsvětí nevšimnou ani jednou nenápadně stojících mužů na ulici, trochu pitomý scénář, to když poněkud kulhá motiv chování hlavních záporáků. Ale Jean je výborný, má to spád a především (!) - voní to nostalgií let šedesátých, kdy každý pořádný chlap kouřil a ženský se nepraly (to neznamená, že neumělý být nebezpečné). Sexuální revoluce je cítit ve vyvedení interiérů bordelu, francouzský příklon k levičáctví zase v uchopení politického motivu příběhu. Jako studijní retro oddechovka na nedělní večer to ujde. Co zarazí je spojlerování v obsahu oficiálního textu distributora. Kdybych to byl četl před filmem, mohl bych si to pustit od půlky. (14.10.2015)