Zakázaný člověk

Chtěl jsem si dnes připomenout režijní umění zesnulého Dušana Kleina, ale skončilo to se značnými rozpaky. Podle názvu filmu by člověk odhadoval, že v centru vyprávění bude zakladatel české žurnalistiky a břitký satirik Karel Havlíček Borovský. Místo toho se pan režisér, jak jsem našel i v jednom jeho vyjádření v tisku, snažil celý příběh natočit tak trochu "po amadeovsku", tedy jako "střet dvou lidí, moci a bezmoci, talentu a netalentu". Tento koncept však ve finále vede k tomu, že se film víc než samotnému Havlíčkovi (o jehož názorech a literárním umění se toho moc z filmu nedozvídáme) věnuje postavě Vlastimila Wagner. Na vině je samozřejmě v první řadě scénárista Martin Šafránek a jeho fiktivní "vyprávěnka" o tom, jak na smrt nemocný Havlíček zápasí s přeludem mrtvého policejního udavače Wagnera, který se v minulosti vetřel do Havlíčkovy přízně. Asi to za mě dlouho bylo na tři hvězdičky, ale ten závěr se šermířským soubojem obou "rivalů" odehrávající se samozřejmě v čiré představě (či snu?) Havlíčka, mi přišel neskonale hloupý a směšný. Herecky byl určitě David Švehlík coby Havlíček hodně dobrý. Naopak Taclíkovi jsem tu jeho chorobnou touhu po kariéře a titulech už věřil méně. Vcelku zaujala mě zcela neznámá herečka Gabriela Marcinková coby Havlíčkova žena Julie a poměrně hodně se mi pak líbila hudba Ondřeje Brzobohatého. Jako celek však považuji tento film za promarněnou šanci. Osobnost formátu Karla Havlíčka si rozhodně zasloužila lepší film. (11.01.2022)

Klasická veřejnoprávní nízkorozpočtová fušeřina, nudná k zalknutí. Sledovat Taclíka s umělými kotletami by samo o sobě znělo jako špatný vtip, totéž však v bleděmodrém platí i o zbytku hereckého ansámblu - Zakázaný člověk je defilé mizerných herců (Vladimír Dlouhý promine) navlečených do historických kostýmů a odříkávajících stupidní repliky, které svým míšením češtiny s němčinou film místy posouvají téměř do roviny parodie à la Alles Gute. Klein látku zpracoval ubíjejícím a konvenčním způsobem, v němž tisíc a jedno ohrané klišé nechaly vzniknout filmařsky nezáživnému tvaru, poplatnému současnému televiznímu mainstreamu ve své nejprovařenější podobě. Při sledování podobných slátanin se nelze divit steskům stoupajícího počtu lidí, kteří by rádi zrušili koncesionářské poplatky - vědomí, že se z našich kapes financuje vznik podobných sraček, na náladě vážně moc nepřidá. Jediný důvod, kvůli němuž stojí tenhle výplod scenáristické bídy za pozornost, je odhalená scéna Sandry Novákové, kvůli níž jsem si to pustil - bezprostředně po dokoukání jsem ale smutně seznal, že mi to za ten jeden záběr vážně nestálo. (27.05.2013)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Velmi pěkné a potřebné téma, dobrý výběr herců – leč výsledek tak pěkný a potřebný není. Čekal jsem biografické dílo, životopisný film, ale na obrazovce jsem jen stěží v temných stínech rozeznával jednotlivé postavy. Jistě, dnešní filmová technika dovoluje filmovat prakticky za jakýchkoliv světelných podmínek, ale to by ještě neměl být důvod k tomu, aby divák děj na obrazovce musel jen tušit. Postrádal jsem zmínky o literární činnosti Karla Havlíčka. Také jsem se nedozvěděl, kde se vzal jeho přídomek Borovský a ani to, jestli se používal už za života Karla Havlíčka nebo až po jeho smrti. Nezbývá mi než říct, že životopisný film, který místo toho aby život osoby, o které je, přiblížil, vyvolává otázky, není dobrým filmem. (pondělí 21.09.2009) (21.09.2009)

Skvělý David Švehlík jako Karel Havlíček Borovský ( 1821-1856 ) a Taclík jako fiktivní konfident tajné policie, který na něj donáší a jehož hlášení jsou chronologicky ( sice jako z rychlíku ) vyprávěné milníky poslední třetiny života českého novináře a vlastence, o kterém jsem věděl jen tu historku o splašeném kočáře do Brixenu ( která tu není zfilmována - asi moc drahé ), ale až tento film mi ukázal, že to byla osobnost, kterou řešil samotný císař a která si opravdu zaslouží vlastní životopisný tv film. Režisérem je Dušan Klein, který to bohužel nepojal moc moderně a udělal z toho jakési unylé kostýmové bakaláře za málo peněz a bez emocí, dost nudně vyprávěné, uspávací. Trochu vzrušení měly pouze dvě scény - když manželka Havlíčka ( Gabča Marcinková v jedné ze svých první rolí - mladá a nádherná ) jela v zimě s károu poslat výtisky novin předplatitelům i přes zákaz tajné policie a pak když Sandra Nováková ukázala prsa. To je trochu málo, ale jako fanda histori dám slabší tři hvězdy. (30.06.2019)