Zakázaný člověk

Tyhle životopisné filmy bývají (alespoň pro mne) často nudné, málokdy se podaří je natočit tak, aby diváka (tedy mne) zaujaly tak, že bych je sledoval zcela koncentrovaně, takříkajíc s otevřenou pusou. Podobný výsledek jsem očekával i od Zakázaného člověka. Možná právě díky tomuto očekávání si nyní mohu dovolit být příjemně překvapen. Bylo to vyprávěno ze zajímavého úhlu, originálně, se dvěma hlavními postavami, bylo to dobře obsazeno a zahráno. To musím ocenit. (21.09.2009)

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého. (21.09.2009)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Příběh sleduje paralelně dva osudy: novináře Karla Havlíčka a udavače z povolání Wagnera. Snaží se ukázat důležité okamžiky jejich životů, ale výsledek je trochu nepřehledný a nedůvěryhodný. Wagner je celkově vykreslený mnohem lépe, u Karla Havlíčka se snímek zaměřil spíš na jeho osobní život - o jeho provokující novinářské a spisovatelské práci se divák dozvídá jen velmi málo, není z čeho vyvodit, že „ … je v osmadvaceti letech na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastní největší české noviny, je široce známý, všemi obdivovaný …“. Navíc jeho portrét není zrovna nejlichotivější. Spíš nežli jako všeobecně uznávaný zapálený vlastenec je vylíčený jako poněkud domýšlivý a sebestředný, nepříliš sympatický hrdina - což se sice navzájem nevylučuje, ale myslím, že to druhé by nemělo převážit nad tím prvním ... :-) (21.09.2009)

Tento film si dozajista vychutná jen člověk,který má v malíku českou literaturu 19. století i životopisy těch, kteří ji psali. Anebo naopak ten, komu je to úplně šumák, ale užívá si herectví Marka Taclíka. Dráždila mě především jedna věc - v tomto filmu sledujeme osudy K. H. Borovského jaksi z rychlíku, střípkovitě, neosobně - jeho postava prostě vůbec neožívá. Ve finále ani nevíme, za co toho hodného pána od rodiny vyhnali do Rakous...nebýt to tedy základní učivo, na což se zřejmě při přípravě scénáře sázelo. (28.09.2009)