Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský. Český novinář, spisovatel a politik. A mimo jiné také jeden z několika osobností tzv. revolučního roku 1848. Zahrál si ho s vervou sobě vlastní František Smolík, a jak je vidět, už v době prvních českých zvukových filmů po herecké stránce úžasně. Ohledně zvukového filmu je i tvůrčí jádro věci. Námět byl natočen už v době filmu němého pod názvem „1848 - Dvě lásky Karla Havlíčka Borovského“ (1925), kde si Havlíčka zahrál Jan Wenceslaus Speerger. Takže se jedná o nové zpracování v rámci nových technických možností. Příběh poukazuje na Havlíčkovo vlastenectví bojujícího za svobodnou českou zem. Režimem Rakouska-Uherska byl pronásledován, souzen, a samozřejmě zakazován. Jedná se tedy o vlastenecký film mající svou sílu i v dnešních dobách. Zub času samozřejmě zahlodal, co se týče technického zpracování, a filmová kopie také není zrovna ukázková. Avšak stále se jedná o film poukazující na skutečnosti ještě bez vnucované politické ideologie, jak bylo zvykem později. A právě o to víc by měl být snímek synonymem českého národa. Ono totiž po zhlédnutí si mnohý může uvědomit, že ani po tolika letech se nic nezměnilo, a že za českou zem je potřeba bojovat neustále. (03.09.2022)

Nepříliš povedený životopisný film. Smolíkův herecký výkon se během filmu vůbec nevyvíjí, Šponarová v roli Julie Havlíčkové je jen jednorozměrná a ostatní postavy jsou snad jen do počtu a početného komparzu. Ani některé "silné" scény nejsou využity tak, jak by zasloužily, např. hned scéna u soudu. Umírající Julie deklamuje na smrtelné posteli básničku s nasazením žákyně 4. třídy a když těžce nemocného Havlíčka vítají při návratu z Brixenu jeho přátelé, jeden z nich, netuše co by vlastně měl hrát, se zájmem pozoruje oblohu. Asi vyhlíží déšť. Innemann byl sice jedním z průkopníků našeho filmu, jeho režisérské schopnosti ale na nějaké ambicioznější filmy nestačily. Scény z Brixenu se opravdu natáčely na místě, to je jeden z mála plusů tohoto filmu. (04.03.2008)

Dramatický obraz osudů velkého českého vlastence-Národního buditele, radikálního-protivládního novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského v přesvědčivém ač trochu zidealizovaném podání Františka Smolíka, který byla ale jinak výborný. Snímek který se moc často nevysílá, ale přesto rozhodně špatný nebyl, na dobu vzniku bych ocenil i kvalitní kopii..Film měl několik silných okamžiků jako např. soudní proces v Kutné Hoře (svatá a stále aktuální to pravda vyřčená s úst Havlíčkových), Havlíčkovo noční zatčení a deportace, šťastné i ty méně šťastné chvilky prožité v Brixenu, příjezd jeho milované rodiny do Tyrol, a nakonec smrt jeho milované manželky Julie a posléze samotná Havlíčkova smrt, tady jsme viděli už značně podlomeného člověka. Film byl rovněž kvalitním životopisem s pečlivým přístupem ne však nějakým nepřetaženým vlasteneckým patosem. Ve filmu se objevila i další veliká vlastenka a Havlíčkova přítelkyně neohrožená Božena Němcová (která ho až do jeho smrti podporovala) nebo Josef Kajetán Tyl. To Orlau32 : Krom výše uvedených jmen, byl ještě trochu vidět herec Čeněk Šlégl-jako nějaký Německo-Rakouský úředník.. (03.03.2008)

Teď dumej o právu, Havlíčku, Havle... Ryze vlastenecký filmový projekt, který měl v očích řadového občana (diváka) rehabilitovat Karla Havlíčka Borovského, významného pražského novináře a radikálního odpůrce rakousko-uherské monarchie. František Smolík, tehdy ještě člen vinohradské scény, sehrál Havlíčka zcela v intencích soudobých představ o filmovém (ne)herectví, tedy výrazně stylizovaně, s náležitým patosem. Že by to dnes ještě někoho vzrušovalo, je takřka vyloučené. (04.10.2008)

Neznáme pojem Heimatfilm, jako mají rakušáci a němci, ale zato máme filmy vlastenecké. Jsou stejně zidealizované a uačeasné a v době svého vzniku byly i preferované a oblíbené. Svatopluk Innemann zpracoval látku profesionálně zdůraznil lidský roměr, snažil se potlačit patetické přehrávání, což se podařilo jen zčásti. Vzniklo dílko, které zajisté potěší učitele češtiny, neb je skvělou učební pomůckou. (20.03.2019)