Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Karel Havlíček Borovský je v osmadvaceti letech na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastní největší české noviny, je široce známý, všemi obdivovaný a materiálně dobře zajištěný. Má krásnou mladou ženu Julii a svoji budoucnost - zdá se - drží pevně v rukou. Pomalu však kolem něj začíná působit nepřátelská, anonymně šedá mašinérie státního aparátu. Jejím ztělesněním je Havlíčkův blízký přítel Wagner, který patří k jeho obdivovatelům - zároveň je však i tajným policistou, loajálním představitelem státní moci. Čím výše stoupá Havlíčkova hvězda, tím je delší i jeho stín, který, vyčerpán osamělým bojem, nakonec už nedokáže překročit. Zakázaný člověk není faktografický životopisný film, ale dramatický příběh, odehrávající se v mantinelech historicky ověřené skutečnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (41)

KatRi 

všechny recenze uživatele

Tento film si dozajista vychutná jen člověk,který má v malíku českou literaturu 19. století i životopisy těch, kteří ji psali. Anebo naopak ten, komu je to úplně šumák, ale užívá si herectví Marka Taclíka. Dráždila mě především jedna věc - v tomto filmu sledujeme osudy K. H. Borovského jaksi z rychlíku, střípkovitě, neosobně - jeho postava prostě vůbec neožívá. Ve finále ani nevíme, za co toho hodného pána od rodiny vyhnali do Rakous...nebýt to tedy základní učivo, na což se zřejmě při přípravě scénáře sázelo. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Chtěl jsem si dnes připomenout režijní umění zesnulého Dušana Kleina, ale skončilo to se značnými rozpaky. Podle názvu filmu by člověk odhadoval, že v centru vyprávění bude zakladatel české žurnalistiky a břitký satirik Karel Havlíček Borovský. Místo toho se pan režisér, jak jsem našel i v jednom jeho vyjádření v tisku, snažil celý příběh natočit tak trochu "po amadeovsku", tedy jako "střet dvou lidí, moci a bezmoci, talentu a netalentu". Tento koncept však ve finále vede k tomu, že se film víc než samotnému Havlíčkovi (o jehož názorech a literárním umění se toho moc z filmu nedozvídáme) věnuje postavě Vlastimila Wagner. Na vině je samozřejmě v první řadě scénárista Martin Šafránek a jeho fiktivní "vyprávěnka" o tom, jak na smrt nemocný Havlíček zápasí s přeludem mrtvého policejního udavače Wagnera, který se v minulosti vetřel do Havlíčkovy přízně. Asi to za mě dlouho bylo na tři hvězdičky, ale ten závěr se šermířským soubojem obou "rivalů" odehrávající se samozřejmě v čiré představě (či snu?) Havlíčka, mi přišel neskonale hloupý a směšný. Herecky byl určitě David Švehlík coby Havlíček hodně dobrý. Naopak Taclíkovi jsem tu jeho chorobnou touhu po kariéře a titulech už věřil méně. Vcelku zaujala mě zcela neznámá herečka Gabriela Marcinková coby Havlíčkova žena Julie a poměrně hodně se mi pak líbila hudba Ondřeje Brzobohatého. Jako celek však považuji tento film za promarněnou šanci. Osobnost formátu Karla Havlíčka si rozhodně zasloužila lepší film. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Klasická veřejnoprávní nízkorozpočtová fušeřina, nudná k zalknutí. Sledovat Taclíka s umělými kotletami by samo o sobě znělo jako špatný vtip, totéž však v bleděmodrém platí i o zbytku hereckého ansámblu - Zakázaný člověk je defilé mizerných herců (Vladimír Dlouhý promine) navlečených do historických kostýmů a odříkávajících stupidní repliky, které svým míšením češtiny s němčinou film místy posouvají téměř do roviny parodie à la Alles Gute. Klein látku zpracoval ubíjejícím a konvenčním způsobem, v němž tisíc a jedno ohrané klišé nechaly vzniknout filmařsky nezáživnému tvaru, poplatnému současnému televiznímu mainstreamu ve své nejprovařenější podobě. Při sledování podobných slátanin se nelze divit steskům stoupajícího počtu lidí, kteří by rádi zrušili koncesionářské poplatky - vědomí, že se z našich kapes financuje vznik podobných sraček, na náladě vážně moc nepřidá. Jediný důvod, kvůli němuž stojí tenhle výplod scenáristické bídy za pozornost, je odhalená scéna Sandry Novákové, kvůli níž jsem si to pustil - bezprostředně po dokoukání jsem ale smutně seznal, že mi to za ten jeden záběr vážně nestálo. ()

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

"Zle, matičko, zle; Švarcenberci zde." Kdyby Havlíčkovi nebránil v rozhledu šosáckej pohled obrozence poloviny 19. století, nikdy by takovej blábol nenapsal; konkrétně rod Schwarzenbergů znamenal pro Čechy už od 17. století obrovské plus. Jinak ale byl Havlíček mimořádnou personou české politiky a žurnalistiky 19. století, což film moc pěkně ilustruje. Vůbec nevadí to zkratkovité podání, na které tu nadává každý druhý; děj naopak pěkně odsýpá, což jindy bývá velký problém biografických filmů. Je samozřejmě směšné, že všichni chodí oblékání v kostýmech, které jako kdyby teprve včera opustily krejčovské salony; a je veliká škoda, že Havlíčkovu manželku ztvárnila nevýrazná Marcinková, zatímco o moc lepší herečky, Vagnerová a především Anička Fixová, dostaly jen štěky. Zbytek ansámblu ale hraje na výbornou: u Švehlíka či Dlouhého to nepřekvapí, u Taclíka možná ano - a přitom právě on je na celém filmu nejživější a nejzajímavější, hned vedle Rousova (homosexuálního?) policejního ředitele Sachera-Masocha také nejrozpolcenější. Vlastně jsem mu celou dobu fandil, i když od začátku bylo jasné, jak to může skončit: byrokratická mašinerie bachovského porevolučního Rakouska totiž pomalu a nenápadně mlela nejen Havlíčka. ()

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Byl jsem mile překvapen. Obsazení Davida Švehlíka do hlavní role se ukázalo býti velice šťastným. Jednak je Karlu Havlíčkovi opravdu nápadně podobný, a taky zde podal jede z nejzajímavějších výkonů své dosavadní kariéry. Jinak není moc co vytknout, snad kromě toho, že jsem celou dobu moc nevěděl, jak má působit (polo)záporák v podání jako vždy skvělého Marka Taclíka. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (3)

  • Scény v přírodě jsou natočeny v zámeckém parku ve Vlašimi. (petr.trep)
  • Film se natáčel v pražském paláci Colorado, v exteriérech staré Prahy, v Kutné Hoře, na zámku Kačina a v Doksanech. Do někdejšího rakouského, dnes italského Brixenu, kde Havlíček pobýval čtyři roky ve vyhnanství, se nejelo, protože ve městě zbyla po slavném Čechovi jen pamětní deska. (alonsanfan)
  • Životopisná inscenace věnující se dceři K. H. Borovského, Zdeňce, vznikla pod názvem Dcera národa (1990). (NinadeL)

Reklama

Reklama