Zatmění všech sluncí

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)

Zajímavý scénář (Miloš Kratochvíl) , který se zaměřuje na psychologii postavy a rodinné vztahy, povyšuje Věra Galatíková svým hereckým výkonem téměř k dokonalosti. Jednoduchý rozjezd odrážející každodennost 80. let zesiluje ve druhé půli (hrdinka ve vazbě) a má skvělý závěr (vnitřní monology matky a dětí). Výborně hrají i Simona Stašová (spoluvězenkyně) a Jakub Štěpán (syn). (19.09.2009)

Zajímavý námět profesionálně velmi dobře proveden s výbornými hereckými výkony. Ale vadí mě to omlouvání beze všech pochyb kriminálního činu. Ani opičí láska nemůže tento čin omluvit. Tím spíš, že sama opičí láska je odporným zločinem proti lidskosti, protože z němého, bezmocného tvorečka postupně formuje dospělého jedince, většinou s hodně špatnými vlastnostmi. To se ale v těchto filmech většinou nedozvíme. Vidíme jenom chudinku, která se dala na cestu zločinu kvůli dětem. Pochopitelné, ale neomluvitelné. To je ale síla. (24.04.2012)

Všechny doslova převálcovala Věra Galatíková svým civilním hereckým projevem. Byla to jedna z našich nejlepších hereček, to je bez debat. Zápletka je vcelku jednoduchá, za komančů byla zpronevěra těžký zločin, který se trestal tvrdým žalářem. Do nešťastné situace se tak dostala hlavní hrdinka této psychologické inscenace, která končí jejím uvězněním a příběh pokračuje v navazující televizní hře - Kdoví, kdy začne svítat. (26.08.2018)

Chybami se člověk učí, ale taky se říká: že za chyby se platí… No a hlavní hrdinka udělala velkou chybu – ukradla slušný balík peněz. Je sice pěkné, že to udělala z mateřské lásky a chtěla dopřát svým dětem, ale pořád je to krádež. Tudíž těžko omluvitelné. Jasně není to vražda, ale ani se nedivím, že se za ní děcka styděla. Oni ten rozum ještě neměli, Ona ano…jo jo láska…Nicméně tento příběh má nejenom silný psychologický podtext (realistický, uvěřitelný), dramatičnost i atmosféru, ale i výborný herecký výkon Věry Galatíkové – jasné tahounky celého filmu. Zbytek osazenstva si nevedl špatně, ale ona je jasně převyšovala. Jen škoda, že na konci alespoň nenaznačili, kolik za to dostala roků…(nebo jsem to přeslechl). (10.11.2020)