Láska jako trám

Herecký koncert Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, na který se dá koukat stále a kolem dokola. Skutečná horoucí láska, která přetrvá půl století, je dnes velmi vzácná. Při shlédnutí v nemocnici mi málem popraskaly od smíchu štychy... Proti vzájemnému citu obou rodičů je tu velmi vkusně ukázána lhostejnost tehdejší mladé generace; pořád se cosi opakuje. (30.09.2015)

Tento oslavovaný televízny film som videl pred siedmimi rokmi, takže spomienky naň sú už primerane vyblednuté. Dve veľké osobnosti českého divadla a filmu v ňom rozohrávajú príbeh, ktorý ma dosť odpudzoval. Nemám dobrý pocit, keď sa lakomosť, šetrnosť za každú cenu a schopnosť vykecať sa z akéhokoľvek prúseru považujú za tolerovateľné, hlavne nech je veselo. Takže voči herectvu dvoch velikánov nemám najmenšiu výhradu, ale vyznenie celého TV filmu si odo mňa viac ako tri hviezdičky nezaslúži. (03.08.2020)

Kupovat nevkusný kabát manželce k významnému jubileu je vždycky riziko. A drahá polovička nad ním navíc může zůstat v rozpacích. V ošuntělém dárku z druhé ruky však Jan Pivec spatřuje to nejlepší možné řešení, jak manželce udělat radost. A když se vybíravé partnerce nelze zavděčit, tak raději půjde trucovat ke svému nejlepšímu kamarádovi, u kterého to všechno začalo nepodařenou koupí. Mistrný Jan Pivec dokazuje, jak si s tunou textu ve svém pokročilém věku, a zřejmě i s chatrným zdravíčkem, poradil jako starý mazák. S minimem střihu v každé, velmi často dlouhé scéně, na sebe strhával pozornost. Jiřina Šejbalová a Bohuš Záhorský také podali mimořádně kontrastní herecké výkony. Takové mistrovské výkony zdařile zaplátovaly poměrně řidčí a vlekoucí se děj. František Filip zase pro jednou odvedl dobrou režijní práci, ale přece jen některé scény mohly být důrazněji zredukované, protože byly až moc dlouhé a děj se, i přes vynikající herce, nepohnul z místa. Mé hodnocení: 60% (13.05.2013)

Holt to ani ve stáří nebude žádnej med. Z většiny věcí se stanou návyky a i společný život bude jeden z nich. I hádky, které patří ve stáří k jednomu z mála zpestření denního stereotypu. Jedna věc je totiž, když člověk chodí do práce a s partnerem se vidí až večer. Věcí druhou je, když jednoho dne jdou oba do důchodu, nemají do čeho píchnout a koukají na sebe celý den. To se pak snadno stane i to, co v našem filmu...80% (04.01.2012)

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)