Na mamuta!

Sociálny systém vie o jednoduchých ľudkoch, čo v mladosti nemysleli na starobu a necháva ich pri dokazovaní nároku na dôchodok zámerne sa škvariť v ohni dokazovania ťažko dokázateľnej variabilnej pracovnej minulosti. Štát ušetrí a sociálne negramotní nech aj zgrgnú, pre ekonomiku sú aj tak nepotrební. Čo im ostáva ako alternatíva? Návštevy príbuzných a zblíženie sa s tými povoľnejšími z nich, paberkovanie drobných mincí, spomienky a poézia okamžiku. Režisérskej dvojici ubudlo humoru, čo je pri téme o ľuďoch za zenitom pochopiteľné. Tempo filmu zodpovedá veku a životnej situácii šesťdesiatnika, spomalenej dlhodobou ťažkou prácou, hľadajúceho korene mladosti v novej dobe. Funguje rovnako dobre a vyvážene ako komédia, nostalgický film, sociálna kritika i road movie. No a Depardieu? Nemá chybu. (20.09.2011)

[Cinematik 2014] Road movie: Crouton edition alias 35mm anarchia (aspoň v tomto formáte som mal možnosť dielko tandemu Kervern-Délepine vidieť) a nevyspytateľná žánrová revolta. Trpká realita rafinovane zahalená svojskou surreálnou poetikou, zavrhujúca skostnateľosť francúzskeho hlavného prúdu a sršiaca nápadmi, netradičným rozprávaním príbehu, prazvláštnymi obrazmi, vsuvkami narúšajúcimi chronológiu a pôsobivými audiovizuálnymi trikmi. Telesná postava Depardieua využitá do posledného mililitru tuku. Grandiózna ukážka sebestačnosti európskej nezávislej scény a nádych "toho pravého umenia". 100% (12.09.2014)

Film mi naprosto unikl. Pokud je to citlivý příběh o hledání a nalezení chuti k životu a sama sebe, tak je to brak. Pokud je to parodie na artové filmy a sarkastický snímek shazující pozérské intelektuály uctívající cokoliv neobvyklého a menšinového, tak jsem ji nepochopil. Čekal jsem evropského Wrestlera a dočkal jsem se nekonečně protahované nudy, ve které se mi zprotivil Gérard Depardieu i jindy tak krásná francouzština. (04.09.2011)

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)

Gérard Depardieu zřejmě bere všechno, co mu nabídnou, takže je skoro svátek ho vidět v pořádné roli. Tahle road movie křížená s hořkou sociální komedií stojí sice hlavně na výborném scénáři, ale jen těžko si v její hlavní roli představuji jiného herce. Druhou větší roli (pokud nepočítám motocykl Münch 1200) tu má jen Yolande Moreau jako jeho manželka, zbytek už jsou jen drobné epizodky (včetně Isabelle Adjani v roli ducha). Panoptikum hodně nebo ještě více střelených figurek je zábavné a autoři se nebojí zajít se svým humorem dál, než jsem čekal. (14.06.2015)