Suspiria

Z původního hororového příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami. (05.10.2018)

Sázka na nízký žánr se vyplatila a přinesla víc než pouhou retrofilní potěchu. V kulisách Suspirie se děje cosi, co vedle čiře audiovizuálního zážitku přináší i jisté duševní uspokojení. Možná je Guadagninův poslední film jen erupcí náklonnosti k animální brutalitě a zvrácené smyslovosti, nebo se tu Lucovi podařilo i hezky a bez přehnaných tlaků cosi povědět. (25.10.2018)

Může mi někdo říct, co to bylo?! Naprostá psychárna. Já mám teda tyhle psycho výtvory většinou hodně ráda, nicméně tohle bylo až moc divné. Na jednu stranu tam máte nahé holky, který by vás asi měly vzrušit a vedle nich něco totálně nechutného, co vás přesune hned na druhou stranu vzrušení, a to do znechucení. Navíc, Dakotu ráda nemám, podle mě vůbec neumí hrát, ale to je jen můj osobní problém. Celkově mi to přišlo hodně pofidérní. (27.01.2019)

Z originálu mi utkvěl jen divnej sluha a skvělá hudba, takže jsem se na předělávku v rukou schopného režiséra těšil. Mno a musím říct, že mi to sedlo. Jen mi dost vadily odkazy na politickou situaci a na nacisty. Úplně bych to vyhodil a soustředil se jen na mysteriózní znepokojivou stránku. Závěr je bomba. Matka Marcosová mě nadchla. (23.05.2020)

Určitě ten nejdivnější film, který jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Nejsem si jist, zda jsem celý tento příběh správně pochopil. Ale přišlo mi to příliš dlouhé a divné na to, aby to u mne mohlo uspět. Největším zklamáním však byla minirolička mé oblíbené herečky, která je však zde na čsfd uvedena na třetím mistě. Za normálních okolností bych dal asi jen dvě hvězdy, ale nemohu snímku upřít, že to celé bylo natočeno velice poutavě a ani na chvíli jsem se při sledování nenudil. 55% (28.03.2021)