Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Film s dobrým příběhem, nicméně ho kazí Geislerová (uřvaná, nevěřil jsem jí roli osamělé matky), na druhou stranu to zase vytahuje Liška (jak jinak), další výraznější postavy (kromě dětí) v příběhu nejsou... Navíc mě štvaly - nevim jak to popsat - ty intërmezza, nebo ty názvy jednotlivých kapitol - přišlo mě to zbytečný. Takže podle mě vcelku slušný potenciál, který tož zůstal nevyužit. ()
Divný film to je asi nejvystižnější slovo pro tenhle televizní snímek podle předlohy spisovatelky Obermannové. Původní knihu neznám, ale jak jsem slyšela bude asi výrazně lepší než film. U Divnovlásek se každou chvilku divíte, protože mají tolik podivných a nereálných momentů podle kterých by racionální člověk nejednal a nechoval se a z toho zase chvilku máte pocit – ano, tohle je scéna z obyčejného života. Čili jako na houpačce. Je to divný film, ale co to určitě není – není to komedie, to ani omylem. Jen divný až hodně zvláštní televizní produkt, který už podruhé vidět opravdu nemusím, i když jisté kvality nabízí, ale evidentně pro někoho jiného než pro mě. 35% ()
Cože, ono to mělo jen 84 minut? A kruci... zdálo se mi to podstatně delší. Aňa se možná příjemně vtipně plácá tímhle televizním vyobrazením knihy o mamině se smůlou a dvěma pseudoroztomilými rošťandami trochu moc vysoké úrovně svobodomyslnosti a naopak trochu nízké úrovně ohleduplnosti, ale s blížícím se koncem to pořád víc a víc šustí stránkami románu pro ženy, kterémužto dojmu mocně napomáhají voiceovery hlavní hrdinky a členění na kapitoly. Jako film to prostě moc nefunguje. Nepoškrábe, ale ani nevyčistí, nic proti ničemu, zkrátka taková výplň programu. Klidně by takhle mohl začít Ranč U Zelené Sedmy - což není urážka, ale asi chápete ten způsob vyprávění, žánr, sklon k hromadění větších či menších katastrof atd. Nebudu krutý a dám 60%, protože to ani v nejhorším možném rozpoložení nemůžu považovat za ztrátu času. Znova to ale rozhodně vidět nepotřebuju a nechci, to už by ztráta času rozhodně byla... a ten nápad se seriálem rozvíjejícím události filmu radši rychle zapomeňte... ()
Irena Obermannová je takový nepěkný fenomének knížeček ve stylu "lelky do kabelky". Hrdinky jsou hystericky rádoby autobiografické, děcka jsou uřvané reklamy na drzost, muži karikatury. To nitro, které nám ty blběny odhalují, je úžasně ploché. Ale natočeno je to rutinně, obsazeno zdomácnělými obličeji a lid je tedy spokojen. A komu by to přišlo málo, Aňa namluvila taky audioknihu. ()
Ty ženy píšou čím dál víc zajímavěji. Zajímavěji povrchní to snad být nemohlo. Měl bych si myslím něco přečíst, zda i v psané podobě to bude vyznívat jako návod k použití. No a jak to vlastně bude dál? Co když se podle toho někdo začne chovat? Koho to tak může inspirovat, jednobuněčné organismy? Zajímavé bylo to drobení do "kapitol," asi se někomu nechtěl psát scénář a tak překopíroval knihu rovnou. Tak ne, ech, to byl záměr. VE FILMECH TO VŽDYCKY VYBUCHNE. Ať žije realita! ()
Reklama