Blue Valentine je příběh o nalezené a ztracené lásce. Odehrává se v několika časových rovinách, kdy se mísí okamžiky ze současnosti a romantické vzpomínky na minulost. V tomto dojemném a otevřeném portrétu jednoho vztahu se jako Dean a Cindy představí Ryan Gosling a Michelle Williams, která byla za svůj výkon nominována na Oscara®. Ve snaze zachránit rozpadající se manželství se tento mladý pár rozhodne strávit jednu noc bez své dcery. Ještě před šesti lety leželi vedle sebe a jejich romantické námluvy dokreslovala hravá scenérie. Avšak jejich společná cesta nakonec pomalu spěla k hlubokému zármutku, uvadající lásce a nesplněným slibům.(oficiální text distributora)
David a Cindy tvoří pár již několik let. Milují se. Nyní však přišla životní otázka, zda má jejich vztah pokračovat, obzvlášť když si Cindy uvědomila, že partner už jí nemá co nabídnout. Zatímco ona rozkvetla v ženu s mnoha přednostmi, v ženu s velkou budoucností, David se nezměnil. Od začátku jejich vztahu je to tentýž muž, který zřejmě nemá budoucnost. Muž, který v jejím životě připomíná spíše směšnou figurku než partnera na celý život. Jejich vztah je ve slepé uličce.
Děj snímku se odehrává v několika časových rovinách. Kombinuje první mladické pobláznění, sexuální zážitky a radost ze života s konečným rozčarováním a procitnutím. Film, který vypráví o průměrném americkém manželství, natočil režisér a kameraman Derek Cianfrance.(Mahalik)
Snímek je portrétem amerického manželství. Mapuje vývoj vztahu v několika liniích. Scénář vznikal několik let a do jeho vývoje byly zakomponovány osobní zážitky samotného režiséra (Derek Cianfrance). Díky jeho inspiracím vznikl silný příběh dvou milujících se lidí, Deana (Ryan Gosling) a Cindy (Michael Wiliams), kteří se vzájemně ztrácejí a zase nacházejí. Ve filmu jde především o zachycení duality, která je součástí každého z nás ale také o životě, věcech a okamžicích, které se stanou pouze jednou.(Laborant)
Blue Valentine mi z filmů které jsem letos viděl nejvíce připomíná Rabbit's Hole. Opět je to rodinné drama, které působí o dost více civilně a obyčejně, ale nepřišlo mi zas tak komorní a uzavřené jako právě již zmíněné Rabbit's Hole. Přesto síla Blue Valentine tkví ve výborném hereckém páru a hudbě. Nenominování R. Goslinga na Oscara považuji za zradu, protože jak Gosling tak Williams se herecký výborně doplnovali a zasluhovali nominaci oba. Prolínání dějových rovin mi ve filmu vůbec nevadilo, ba naopak mírně jsem si vzpomněl na časové dokumenty Heleny Třeštíkové, jimž se ve filmu Cianfrance tolik přibližoval.
Přesto nakonec uděluji 3* a to kvůli neskutečně zdlouhavé stopáži. Nerad říkám o filmech, že jsou nudné, ale zde mě jiné slovo nenapadá. Kdyby se některé scény v apartmánu Budoucnost zkrátily, myslím, že by to filmu jenom prospělo. A druhá výtka je spíš subjektivní a to, že po celých 120 minut mě vztah mezi Davidem a Cindy nechal ledově chladným. Postavy jsou napsány tak, že divákovi ukážou světlé, ale i stinné stránky manželského páru, přesto jsem si mezi nimi nedokázal vybrat postavu, která by mi byla sympatická, a proto mi jejich osud byl celkem volný.(1.2.2011)
Už dlouho mně nic tak nesundalo a nerozebralo, jako tenhle nádherně natočený a odvyprávěný intimní tlukot lidského srdce. Musím říct, že mě z té lehkosti a přirozenosti s jakou byla tato neskutečně těžká látka sdělena až mrazilo. A způsob jakým své role zahráli Ryan s Michelle mně naprosto vyrazil dech. Extremně silný vnitřní prožitek mého tlukoucího orgánu tady na mě jasně řve, přestaň už kecat a vypal pět hvězdiček.(19.7.2012)
Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Všichni ostatní se asi unudí na smrt. Takhle to chodí. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se pak promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Jenže akční a zajímavé jsou pouze pod domácí pokličkou – kam patří. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? A našli jste ho? Já jak kdy…Už to ale nedělám. Jenom přesně nevím, jestli to je tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já.(17.2.2011)
Chci se na to podívat ještě jednou, protože mám takový dojem, že je zde zaděláno možná i na plný počet, ale nerad bych se unáhlil :) - - - Oproti jiným "indie snímkům" (tenhle vágní pojem nemám moc rád - důležité však je, že mluvím o vymezení na základě stylu filmu) se film Dereka Cianfranceho liší hlavně svou celkovou náladou a vyzněním (vizuálně třeba vůbec nevybočuje z trendu). Namísto odlehčené a příjemné atmosféry je svět Blue Valentine hodně pesimistický a depresivní. Nejde však o jednoznačnou negaci, ze které by vznikal převrácený princip kýče. Naopak, postavy jsou prokreslené a zároveň i do jisté míry nejednoznačné - přitom na příběhu samotném je strašně vidět, že Cianfrance opravdu pro řadu scén vycházel ze svých životních skušeností - jsou tak výstižné a přitom interpretačně bohaté (oproti doslové popisnosti většiny filmů). Jinak lineární příběh je navíc chytře rozsekán a na přeskáčku poskládán - ve filmu tedy neustále přecházíme z přítomnosti do minulosti. Tím se Dereku Cianfrancovi podařilo jednak vybudovat patřičnou fatalitu celého vztahu (radostné chvíle seznámení jsou vzápětí konfrontovány s vyčpělým vztahem v manželství), ale také obě pomyslné poloviny filmu vzájemně propojit drobnými detaily (z filmařského hlediska opravdové lahůdky), přičemž obě časové linie končí naprosto zásadním zvratem pro vztah hlavních hrdinů - což závěr snímku tedy ještě umocňuje. Ale samozřejmě nejde o pouhé laciné (omlouvám se za toto slovo-floskuli) dolování emocí! To je až vedlejší produkt filmu, který je až příliš reálný a ve svých postřezích velmi pravdivý... - - - Nakonec jsem si řekl (nemůžu si jinak pomoct), že musím napsat i jedno z největších komentářových klišé na CSFD: Ryan Gosling a Michelle Williams hrají naprosto perfektně :-) EDIT: Tak po třetím zhlédnutí jsem si jist, že jde téměř o dokonalý film!(21.1.2011)
Jediné pozitivum a zároveň trestuhodná chyba filmu je v tom, že kopíruje naprostou a sračkoidní skutečnost. Cudná dívka, která (omluvte ten výraz) "vymrdává" již od 13 (poznámka doktora "Nic neobvyklého" mi doslova vykloubila čelist), a tak se tedy naprostou náhodou stane, že se svým přibližně stočtyřicátýmsedmým partnerem otěhotní těsně před oslavou 18. narozenin. Pak tu cudnou a prakticky nepolíbenou dívku sebere z podlahy těžce naivní debil, který je obdařen jistým instinktem (a neskutečnou smůlou), že ona lehká dívka je rozhodně ta pravá, a pojme onu našťouchnutou za svou choť. Situace tristní. Chudák vychovává cizího fakana, žena mu pomalu nedá čuchnout ke klínu a on se malinko utápí v chlastu. Bludný kruh, který jsem měl chuť řešit již v polovině filmu hromadnou vraždou. Jedna hvězda za snahu a neskutečně hlubokou myšlenku, která se nejspíš schovala v některé scéně pod koberec, a kterou doposud hledám. Pokud se tedy chcete citově mrzačit a zároveň se unudit k smrti, vřele doporučuji tento výživný snímek, po jehož zhlédnutí nejeden člověk chytá sebevražedné sklony a krvácivý průjem. Veledílo! 15%(9.5.2012)
-
Michelle Williams a Ryan Gosling spolu žili měsíc v domě svých filmových postav. Slavili tam Vánoce a narozeniny, aby během natáčení mohli čerpat ze společných vzpomínek.
(Ant)
-
Se začátkem natáčení se původně počítalo na jaře 2008, ale po smrti Heatha Ledgera, manžela Michelle Williams, produkce film odložila.
(HellFire)
-
Vzhled a styl oblékání „staršího“ Deana je založen na režisérovi snímku, Dereku Cianfranceovi.
(HellFire)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
RasputincZ
Blue Valentine mi z filmů které jsem letos viděl nejvíce připomíná Rabbit's Hole. Opět je to rodinné drama, které působí o dost více civilně a obyčejně, ale nepřišlo mi zas tak komorní a uzavřené jako právě již zmíněné Rabbit's Hole. Přesto síla Blue Valentine tkví ve výborném hereckém páru a hudbě. Nenominování R. Goslinga na Oscara považuji za zradu, protože jak Gosling tak Williams se herecký výborně doplnovali a zasluhovali nominaci oba. Prolínání dějových rovin mi ve filmu vůbec nevadilo, ba naopak mírně jsem si vzpomněl na časové dokumenty Heleny Třeštíkové, jimž se ve filmu Cianfrance tolik přibližoval. Přesto nakonec uděluji 3* a to kvůli neskutečně zdlouhavé stopáži. Nerad říkám o filmech, že jsou nudné, ale zde mě jiné slovo nenapadá. Kdyby se některé scény v apartmánu Budoucnost zkrátily, myslím, že by to filmu jenom prospělo. A druhá výtka je spíš subjektivní a to, že po celých 120 minut mě vztah mezi Davidem a Cindy nechal ledově chladným. Postavy jsou napsány tak, že divákovi ukážou světlé, ale i stinné stránky manželského páru, přesto jsem si mezi nimi nedokázal vybrat postavu, která by mi byla sympatická, a proto mi jejich osud byl celkem volný.(1.2.2011)
Enšpígl
Už dlouho mně nic tak nesundalo a nerozebralo, jako tenhle nádherně natočený a odvyprávěný intimní tlukot lidského srdce. Musím říct, že mě z té lehkosti a přirozenosti s jakou byla tato neskutečně těžká látka sdělena až mrazilo. A způsob jakým své role zahráli Ryan s Michelle mně naprosto vyrazil dech. Extremně silný vnitřní prožitek mého tlukoucího orgánu tady na mě jasně řve, přestaň už kecat a vypal pět hvězdiček.(19.7.2012)
Bubble74
Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Všichni ostatní se asi unudí na smrt. Takhle to chodí. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se pak promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Jenže akční a zajímavé jsou pouze pod domácí pokličkou – kam patří. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? A našli jste ho? Já jak kdy…Už to ale nedělám. Jenom přesně nevím, jestli to je tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já.(17.2.2011)
Rosomak
Chci se na to podívat ještě jednou, protože mám takový dojem, že je zde zaděláno možná i na plný počet, ale nerad bych se unáhlil :) - - - Oproti jiným "indie snímkům" (tenhle vágní pojem nemám moc rád - důležité však je, že mluvím o vymezení na základě stylu filmu) se film Dereka Cianfranceho liší hlavně svou celkovou náladou a vyzněním (vizuálně třeba vůbec nevybočuje z trendu). Namísto odlehčené a příjemné atmosféry je svět Blue Valentine hodně pesimistický a depresivní. Nejde však o jednoznačnou negaci, ze které by vznikal převrácený princip kýče. Naopak, postavy jsou prokreslené a zároveň i do jisté míry nejednoznačné - přitom na příběhu samotném je strašně vidět, že Cianfrance opravdu pro řadu scén vycházel ze svých životních skušeností - jsou tak výstižné a přitom interpretačně bohaté (oproti doslové popisnosti většiny filmů). Jinak lineární příběh je navíc chytře rozsekán a na přeskáčku poskládán - ve filmu tedy neustále přecházíme z přítomnosti do minulosti. Tím se Dereku Cianfrancovi podařilo jednak vybudovat patřičnou fatalitu celého vztahu (radostné chvíle seznámení jsou vzápětí konfrontovány s vyčpělým vztahem v manželství), ale také obě pomyslné poloviny filmu vzájemně propojit drobnými detaily (z filmařského hlediska opravdové lahůdky), přičemž obě časové linie končí naprosto zásadním zvratem pro vztah hlavních hrdinů - což závěr snímku tedy ještě umocňuje. Ale samozřejmě nejde o pouhé laciné (omlouvám se za toto slovo-floskuli) dolování emocí! To je až vedlejší produkt filmu, který je až příliš reálný a ve svých postřezích velmi pravdivý... - - - Nakonec jsem si řekl (nemůžu si jinak pomoct), že musím napsat i jedno z největších komentářových klišé na CSFD: Ryan Gosling a Michelle Williams hrají naprosto perfektně :-) EDIT: Tak po třetím zhlédnutí jsem si jist, že jde téměř o dokonalý film!(21.1.2011)
Slartibarkfast
Jediné pozitivum a zároveň trestuhodná chyba filmu je v tom, že kopíruje naprostou a sračkoidní skutečnost. Cudná dívka, která (omluvte ten výraz) "vymrdává" již od 13 (poznámka doktora "Nic neobvyklého" mi doslova vykloubila čelist), a tak se tedy naprostou náhodou stane, že se svým přibližně stočtyřicátýmsedmým partnerem otěhotní těsně před oslavou 18. narozenin. Pak tu cudnou a prakticky nepolíbenou dívku sebere z podlahy těžce naivní debil, který je obdařen jistým instinktem (a neskutečnou smůlou), že ona lehká dívka je rozhodně ta pravá, a pojme onu našťouchnutou za svou choť. Situace tristní. Chudák vychovává cizího fakana, žena mu pomalu nedá čuchnout ke klínu a on se malinko utápí v chlastu. Bludný kruh, který jsem měl chuť řešit již v polovině filmu hromadnou vraždou. Jedna hvězda za snahu a neskutečně hlubokou myšlenku, která se nejspíš schovala v některé scéně pod koberec, a kterou doposud hledám. Pokud se tedy chcete citově mrzačit a zároveň se unudit k smrti, vřele doporučuji tento výživný snímek, po jehož zhlédnutí nejeden člověk chytá sebevražedné sklony a krvácivý průjem. Veledílo! 15%(9.5.2012)