Suddenly!

Varování ministerstva zdravotnictví: komentář obsahuje SPOILERY! V této partii se od samého začátku hraje s odkrytejma kartama, to ale ani v nejmenším neznamená, že zážitek bude o to menší. Jeden zapadákov jménem Suddenly, jeden domek poblíž vlakového nádraží, jedna rodina-žena (vdova) se svým synem a tchánem a profesionální zabiják John Baron se svými dvěma kumpány je drží jako rukojmí a zároveň mu domek slouží jako ideální pozorovatelna s výhledem na nádraží, kde je netrpělivě očekáván vlak se speciálním „nákladem“- americkým prezidentem. Syrové od samého úvodu, téměř se chce říci „dokumentární zpracování“ a jako třešínka na dortu přesvědčivě všehoschopný, chladnokrevný psychopat, žoldák J. Baron v podání mistrně úsporného F. Sinatry. Nic pro mainstream, ale lahůdka pro fajnšmekry žánru krimi-noir. P.s. ty, co milují pikatnosti jistě potěší poznámka, že paralela mezi filmovým J. Baronem a skutečným vrahem Lee H. Oswaldem je tak nápadná, že snímek byl po atentánu na Kennedyho na několik let stažen z distribuce. (13.02.2012)

Svižné béčko, které táhne nahoru zejména Sinatrova bezcitná mašina na zabíjení (jež se porouchá až v okamžiku, kdy je jí znemožněno zabít). Podprahové sdělení, že ochrana vlasti má přednost před ochranou osobní, se překvapivě tolik neliší od toho, co hlásala propaganda komunistů, kteří tehdy v USA představovali hrozbu číslo jedna (Baronova levicová orientace je pouze naznačena, nikoli potvrzena, nebo vyvrácena). O něco důsledněji se nás film snaží přesvědčit, že základem bezpečné domácnosti, a potažmo i domoviny, je střelná zbraň, kterou by každý uvědomělý občan, byť přesvědčením pacifista, měl mít schovanou (a pro jistotu rovnou v nabitém stavu) v šuplíku. Tohle militantní stanovisko zmírňuje alespoň polopatické upozornění na rozdíl mezi koltem pro děti a skutečnou zbraní, s níž se důrazně nedoporučuje zacházet coby s hračkou. Nakonec si ovšem stejně svorně zastřílí celá rodina. 65% Zajímavý komentář: sportovec (24.05.2013)

Komorní filmy, jejichž scénáře připomínají spíše divadelní hry, jakkoliv jsou čas od času některými puristy vypuzovány z hájemství hraného filmu, nalezly a nalézají své početné přemýšlivé publikum. Společenská zjitřenost, která je zpravidla provází (HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI, DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ), je základem jejich vtahující přitažlivosti, strhávají překotným, na zvraty bohatým dějem a tématem, které směřuje do středu nejpalčivějších problémů doby, k níž se vztahují. Jejich žánrové zařazení bývá nesnadné a současně je tím, co je na nich nejméně podstatné. Fakt, že tento film jakoby předjímá dallaský atentát z listopadu 1963, je pro pamětníky této ponuré události americké demokracie zřejmý od prvních záběrů. Nejen Sinatra, ale i hlavní ženská postava a její představitelka si zaslouží naši podrobnou pozornost. Živé je i téma a námět díla a jeho mravní rozměr. A nadčasový je také vhled do kuchyně tak řečené vysoké nebo velké politiky. Na ZNENADÁNÍ tedy upoutává právě jeho nadčasová všednost a její prolnutí s všelidským mravním rozměrem a objevný způsob, který tento mravní půdorys krok za krokem s archeologickou důsledností, která nezanedbává žádný, ani sebemenší detail, postupně odkrývá a obnažuje. ZNENADÁNÍ prokazuje klasickou pravdu: méně lesku a více hloubky znamená i více diváckého ohlasu a zvýšenou pravděpodobnost skutečné - ne barnumsky proklamované - nadčasovosti. (22.06.2011)

Konečně poznávám Franka Sinatru i trochu jinak než pouze jako zpěváka. První jsem viděl nedávný remake tohoto snímku, a tak jsem byl docela zvědavý na to, jaké je původní provedení. Už jen skutečnost, že se jednalo o provedení černobílé, mě hodně lákalo, navíc natočené devět let před Kennedyho smrtí. Poměrně intenzivní snímek, kterému ale chybí trochu více dramatičnosti a možná i drastičnosti. Remake není nic skvělého, ale tomuhle přece jen chybí pořádný náboj, i když Frank je v roli šmejda kouzelný. (29.01.2014)

Lewis Allen je neumětel, který nedokáže pracovat s herci a o postupně budovaném napětí nejspíš nikdy neslyšel. Námět a Frank Sinatra přitom slibovali mnohé - pokud by to do rukou dostal tvůrce formátu Williama Wylera, nepochybuji, že by šlo o výjimečný počin. Takhle zůstáváme u promarněné šance, které dává punc výjimečnosti pouze ona událost z Dallasu roku '63. (28.09.2010)