VOD (1)
Obsahy(1)
Čáry a kouzla v poklidném městečku Bludičkov, které nenajdete na žádné mapě. Úsměvný pohádkový příběh o tom, jak vám návštěva jednoho kouzelníka může obrátit život naruby a o tom, jak sirotek Ondra možná ke štěstí přišel. V poetické pohádkové grotesce, odehrávající se v neexistujícím městečku Bludičkov, se zastavil čas. Ručičky na hodinách ukazují za pět minut dvanáct, jakoby bludičkovským symbolicky dávaly ještě poslední šanci. Jedině tajemná postava Acruxe ví, jak dopadne příběh bludičkovských a jaké budou osudy jeho hrdinů.
Do městečka přijíždí známý jasnovidec Heliodromus. Před školou se hlavní hrdina příběhu Ondra seznámí s jeho dcerou Adélkou. V místním hostinci se už scházejí měšťané na kouzelníkovo představení. Ostrozraku uhrančivého mága neunikne žádné tajemství. A tak postupně odhaluje různé nepravosti, které se dějí v městečku. Na požádání vykládá budoucnost. Největší zájem má paní starostová. Heliodromus na ni prozradí, že má v úmyslu otevřít v Bludičkově módní salon v domě, kde slunce vychází po celý den. Okouzlená starostová proto žádá manžela, aby jí koupil obchod, kde je knihkupectví Ondrova dědečka, že tam bude její salón prosperovat!
Dvanáctiletý Ondra nadšeně prožívá svůj klukovský obdiv k motorkám. Jeho všední radosti obyčejného kluka, však převrátí zcela naruby smrt jeho dědečka. Příčinou dědečkovi smrti se stala bezuzdná hamižnost bezohledného starosty Bludičkova.
Adélka utěšuje nešťastného Ondru, že mu tatínek pomůže. Heliodromus je však zdrženlivý a poznamená, že každý si musí projít svým osudem. Nakonec Adélka tatínka přemluví, aby Ondrovi přece jen pomohl. Heliodromus souhlasí, ale poradí Ondrovi, aby v dědečkově knihkupeckém krámku našel největší bohatství, které ukrývá. Když ho najde, nikdo už mu ho nevezme a bude mu sloužit, jako nikomu jinému. Ondra dá na jeho radu...
Groteskně komediální nadsázka tohoto moderního pohádkového příběhu odhaluje sobecké charaktery zpupného starosty a patolízalských radních, kteří osudově poznamenávají Ondrův život.
(Česká televize)
Recenze (89)
Pohádka o tom, jak čtyřista Čechovových pušek nevystřelilo. V celém filmu zazní asi tři dobrý vtípky, který ovšem samy o sobě nedokážou vytáhnout tuhle "veselohru" nad úroveň podivně nedotaženýho, špatně sestříhanýho, nudně plynoucího karikaturníhno sračko-prdu. V celém štábu zřejmě nikdo nikdy neslyšel o scénáristickém pravidle "Setup and Payoff". Protože se tu dějou Setupy bez Payoffů a paradoxně i Payoffy bez Setupů. A v momentě, kdy má fór čirou shodou okolností oboje, bývá z toho zas jen plácnutí do prázdna. Opravdu jste nám museli celý film cpát pivo chlazené ledem z hor, jen proto, abyste v závěru mohli udělat jeden zbytečnej fór na zmrzlýho lyžaře Vrbatu? A to je příklad, kdy to scénáristicky skřípe, ale ještě jakž takž funguje. ... Těch nefuknčních nebo rovnou pitomech příkladů je tu tolik, že se v nich vlastně divácky utopíme jak pocestný svedený do bažiny Jandourkovou bludičkou. ()
Celé to na mne působí dojmem, jak pejsek a kočička dělali dort. Narvané všemimožnými nápady (často vykradenými z jiných žánrů) a výsledek hrozný. Absolutně přehrávající herci (kde jsou režiséři, kteří je uměli vést. Herec je nástroj a interpret, jen vyjímečně je mu možné dát zcela volnou ruku. Nikdy jsem neviděl hrát hůře paní Janžurovou. Příšerně přehrávající dvojice policajtů ... Škoda té scenérie malebné Telče, kterou architekt filmu dokázal poničit barevnou prkenou ohradou. Jandourek snad nikdy neviděl Jasného Kocoura. Tohle se legendou určitě nestane. Ale hlavně že se točí, že. Vydělává spoustu lidí, tzakže bezva. Ta jedna hvězdička je za kameru. Kameraman dělal co mohl. ()
„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... ()
Příjemné překvapení... Poetická letní komedie, všechno klapalo, příběh, dialogy, vtipy, herecké výkony, kamera, hudba... Takové malé televizní Postřižiny s nádechem pohádkovosti. Opravdu moc pěkné. (?Kandidát do zlatého fondu TV tvorby?) PS:Nepochopím zařazení do hlavního vánočního programu ČT, na druhou stranu třeba bych na tuto příjemnou záležitost jinak ani nenarazil. ()
Vladimír Javorský mě velmi mile překvapil, i když jeho postava nenechala jedinou sukni na pokoji. Jasnovidec a jeho bratr mohli s povedeným městečkem pořádně zatočit. Vypečený a nenasytný pan starosta by si zasloužil mnohem horší trest a ty dva jeho policejní poskoci také. Další překvapení se dostavilo v podobě Pavla Lišky a Ondřeje Pavelky. Pořád jsem si říkala, co by tak Lišák mohl hrát. Málem jsem upadla do mdlob, když se tam objevil jako zmrzlý Vrbata shánějící Hanče. ()
Galerie (35)
Photo © Česká televize / Radomír Geyer
Zajímavosti (3)
- Natáčení tohoto pohádkového příběhu se uskutečnilo v červnu 2009 v magické Telči a jejím okolí, ale také v městečku Třešť na Vysočině, kde se filmovalo hlavně v sále Sokolského domu v židovské čtvrti. (Taninaca)
- Při scénách z náměstí Zachariáše z Hradce v Telči je možné si všimnou plotů, které záměrně opticky oddělují možné východy z náměstí nebo zakrývají všudypřítomné restaurace. (MTHRFCKR)
Reklama