Pokoj

Softporno, ze kterého by se udělalo šoufl i východnímu Němci. Až skončí vesmír a všechny hvězdy vyhasnou do absolutní tmy, ani pak bych neměla dostatečné přirovnání, kterým bych mohla ohodnotit tuhle záležitost. ____ Hlavní postava - herec, režisér, scenárista, dramaturg atd. v jednom - vypadá, mluví a hraje jako debil. Vzhledem k tomu, co natočil, tak i debil bude. ____ Nesmyslnost dialogů si podává ruce s neschopností natočit scénu a šílenými hereckými výkony, takže to dohromady tvoří směs, od které jsem se nemohla odtrhnout. Něco, jako kdybyste pozorovali tankem přejetou a piraňami ohlodanou kočku pověšenou na vánoční stromeček Spolku pro vzkříšení mravních hodnot Sodomy a Gomory. ____ Nechci ale lhát: hlavně v druhé části jsem se smála jako blázen. Škoda nevyužitého talentu Carolyn Minnoott, protože ta v roli sebestředné matky z pekel podává výkon, který ji měl z fleku katapultovat do filmů Woodyho Allena. /12. 2. 15./ (12.02.2015)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

Pri pokuse nájsť v The Room nejakú logiku, systém a zmysel som sa dopátral k jedinému možnému riešeniu. Fabula rozpráva o Johnnym, zdanlivo všednom zamestnancovi banky, šťastne nažívajúcom so svojou snúbenicou Lisou. Pod rúškou naoko dokonalého amerického sna, ktorý má čoskoro spečatiť jeho pracovné povýšenie a svadba, sa však ukrýva príbeh ťažko psychicky chorého človeka, žijúceho v milostnom vzťahu silne patologického charakteru. Keď sa následne jeho perfektný svet začína rúcať, na povrch vychádza krutá pravda o ľuďoch okolo neho, do jedného egoistov, takmer bez výnimky zneužívajúcich jeho dobrosrdečnosť a naivitu. Pes je zakopaný v tom, že sujet pri prezentovaní príbehu preberá subjektívnu optiku Johnnyho. Výsledkom je tak emocionálne nabitá, strhujúca melodráma a obžaloba sebeckej a bezohľadnej modernej spoločnosti, ktorú však dokážu plne oceniť jedine ľudia trpiaci podobne závažným mentálnym postihnutím či chorobou, ako jej hlavný hrdina.____Pokiaľ by niekto ešte stále predsa pochyboval o neoddiskutovateľnom géniovi Tommy Wiseaua, dovolím si ako nezvratný dôkaz predložiť scénu, v ktorej Johnny náhle zmení tému konverzácie a položí svojmu najlepšiemu priateľovi Markovi tú jedinú podstatnú otázku: "Anyway, how's your sex life?" Zmienená pasáž nie je ničím menším než zrejme najlepšou interpretáciou, zhrnutím a paródiou freudizmu v celej histórii ľudstva. Už z toho dôvodu nemôžem ísť pod magických 100% (a film si s radosťou kedykoľvek zopakujem) (25.06.2017)

Viděl jsem vela braků - viděl jsem turecké akční fláky, honduraský ilegální film, filmy Eda Wooda, švédský pornografický thriller, budovatelské a normalizační konverzačky s Gottwaldem - ale tenhle snímek je šílená travestie filmové nestoudnosti. Tommy Wiseau má makabrózní přízvuk, je permanentně sjetý, při souloži mu zní šílené písničky, atmosféru tvoří záběrem na lžičku v rámečku a celé to vypadá jak horší péčko. Již dnes to má ve státech kultovní status, do Evropy se to zatím nedostalo, ale říkám vám, že za 30-40 let to bude pro naše syny a vnuky Ed Wood počátku milénia, tedy zneuznaný neumětel a šmírák, paralela s Glen or Glenda je naprosto zjevná a já jen doufám v další Wiseaův záchvat tvůrčí geniality ... Ale bojím se, že kdyby to chtěl překonat, vesmír imploduje. (ještě větší legrace než samotný film jsou historky z natáčení, kterých je plný net) (24.08.2010)

Vážně jsem čekal co na mě tenhle film nachystal. Tím jak je tenhle film špatnej, je vlastně extrémně zábavnej. Hrůznost dialogů a hudby se nedá slovy popsat, přesto si troufám tvrdit, že si postavu Johnyho a jeho debilní hihňání zamilujete. Ed Wood byl vedle Wiseaua břídil. U jeho filmů s divák nudí. U The Room se aspoň pobavíte! (10.09.2011)