Pokoj

Tak tohle bylo něco, od první scény film nedává absolutně žádný smysl. To co herci servírují také ne. Podíváme se do nitra režiséra, který má svůj sen a tak si ho splní. To co vidíte tady, neuvidíte nikde a právě proto se vám The Room vryje do paměti do konce života. Nejsmutnější na tom je, že jsem se smál, bavil a i scénář je natolik komický, že posadí na zadek, pokud ho nebudete brát vážně. Tento unikát se nedá ohodnotit, buď vás baví a nebo jednoduše ne. Nic mezitím tím být nemůže! Film vznikl jako vážný, ale vyplavala z toho nezapomenutelná komedie. 15/10 = 155% a tak jak nedává smysl celý snímek, tak samozřejmě ani mé hodnocení. (25.05.2018)

Je jasné, že ide o jeden z najkontroverznejších filmov vôbec, ale odmietam mu dať za to čo i len hviezdu, keď vlastne i 5-hviezdičkári tvrdia, že film „odmeňujú“ za to, ako je trápne amatérsky. Tak to snáď nie. Veľkí režiséri si dávajú námahu natočiť niečo naozaj dobré a kvalitné, a tak sú právom ohodnotení 4 alebo 5 hviezdami. Ale tu nejaký šupák natočí soft porno s kriminálnou zápletkou s hercami po obrne a tiež mu dáme 5 hviezd? (06.11.2017)

Protože jsem viděl Kameňáky, dílo Eda Wooda i opilecká videa Ivety Bartošové, usoudil jsem, že jsem splnil kvalifikaci ke zkouknutí údajně největšího průjmu všech dob. Asi nemá cenu psát, jak je The Room neuvěřitelně příšerný, jak má banální a nesmyslné dialogy, trapné herce a jak úpěnlivě diváka přesvědčuje, že má Tommy Wiseau místo mozku tukový rezervoár. Fascinující je každopádně pozorování titulního „hrdiny“, který se pokaždé, kdy z něj má vypadnout nějaká replika, tváří, jako by nasál kubík rajského plynu (a nemá oči!) Pro příklad uvedu několik vskutku pamětihodných scén: V jednu chvíli se tři pánové sejdou u popelnic, melou absurdní hovadiny a když už očividně neví, kudy kam, začnou si na ploše dvou metrů čtverečních házet s míčem (!!!). Pak se objeví čtvrtý chlap, jednoho ze tří přítomných bezdůvodně srazí k zemi, vzápětí o něj projeví strašnou starost a odvleče ho pryč. Konec scény. Pak je tu kvantum momentek s Johnnyho tchýní, která vždy přijde za dcerou, řekne jí, že je Johnny naprosto špica, načež prohlásí, že už musí jít a vypadne. Obzvláště vypečený je moment, kdy po krátké debatě zcela mimo mísu zahlásí „jestli vypadám unaveně, tak mě nechtěj vidět zítra“ - a tradičně zmizí. Nevim, jakej matroš všichni při natáčení hulili, ale očividně to byla kvalitka. Johnnyho štětka v průběhu jednoho dialogu prohodí, že má rakovinu prsu, což její matka odbude s tím, že je to prkotina a víckrát se k tomu nevrátí. V jiné scéně pozorujeme obsluhu jakéhosi baru/bufetu, pánové si sednou a jeden druhého se náhle zeptá „jak jsi na tom se sexem?“ The Room je úžasný film. Film o ukřivděném blbečkovi s vizáží nadrogovaného lachtana, jehož nikdo nemiluje a on by si to tak zasloužil (ach, ten závěr). Film, v němž si všichni začnou házet s míčem, sotva se sejdou. Kdekoliv. Nebo se píchat navzájem a hodiny o tom mluvit. Pokud chcete uspat prarodiče, utýrat psa nebo ze svých dětí udělat nesvéprávný asociální kretény, pusťte jim to. Za počet mrtvých neručim. P.S. - v první půlhodině se třikrát souloží, pokaždý s šerednou blondýnou, s růží v ruce a za tragicky nevkusný hudby. Takže doporučuju i jako případný lék na nadrženost, protože po tomhle má člověk chuť vojet tak maximálně hlavou zeď. (17.12.2013)

V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. (22.12.2017)

Otřesný, excelentní, otřesně excelentní! Kdo neviděl, neuvěří a kdo uviděl, taky neuvěří. The Room je jako zanícená bradavice na kundě čerstvě vyholený osmnáctky, jako srdeční infarkt při souloži s nadrženou supermodelkou, jako havárie letadla na dětským hřišti v romským ghettu, jako sebevražda výfukovým plynem v nejnovějším modelu Lamborghini, jako psí hovno rozmatlaný na nalezený peněžence, jako hysterická tchyně krátce před zkolabováním, jako děsivá partnerská hádka znějící z vedlejšího bytu, jako hnusný poporodní strie tvořící kolem pupku krásnou mapu Bulharska, jako plošná genocida na území arabských států, jako smrt matky někoho úplně cizího, jako oslepnutí během sledování filmu The Room. Prostě tak hrozný, až je to za daných okolností vlastně skvělý. Rozhodně doporučuju všem, nic podobnýho už nikdy nikde neuvidíte. I did not hit her! It's not true! It's bullshit! I did not hit her! I dit noooot! Oh, hi Mark. (01.02.2018)