Pokoj

Pětihvězdičkový odpad! The Room jest počin, který je nechvalně proslulý svou nekonečnou pitomostí a časem si vysloužil status kultu. Představte si "zápletku" toho nejlacinějšího porna přetavenou do celovečerního filmu, kde každý samec vypadá, že souloží samici do pupíku. Do toho ultradebilní příběh s ultradebilníma dialogama v podání ultradebilních hereckých výkonů. Ono už trochu zavání průserem, když si jeden člověk napíše scénář, hraje v něm hlavní roli a zároveň vše režíruje. Ale radši tolik nerozmatlávat, ono se to zkrátka musí vidět. Je tu tolik nechtěně tragikomických momentů, které vám budou k popukání, přitom je evidentní, že byl příběh zamýšlen jako vážný film. Ač se v těchto "třpytících se lejnech" rád rochním, protože způsobují bujarý smích svojí neplánovanou špatností, tak mě kultovost The Room nějak minula. Bylo tam těch nezáživných momentů na můj vkus až až nebo jsem možná měl koukat v opileckém rozpoložení v kině plném lidí v opileckém rozpoložení. Tož za mě jedna superstár aspoň za tu snahu Tommy! (31.10.2016)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

[OBSAHUJE SPOILERY] Milý Tommy, tak jsem si konečně pustila tvůj opus magnum The Room a musím říci, že poněkud nenaplnil má očekávání. Tedy, ne že by to nebylo strašné, naopak, strašné je to opravdu velice velmi a to všech stránkách, vlastně tu asi nebyla jediná dobrá věc, s čestnou výjimkou tvé smrti; jen ses měl možná raději podřezat, neříkej mi, že byste v rozpočtu nenašli pár dolarů na plechovku červené barvy a z garáže nevyštrachali hadici suplující krkavici, z níž by tvým spoludřevům krásně tryskala do ksichtů ona červená barva, ale nějak jsem doufala, že to bude ještě zábavnější. Ne že bych se u všech těch krásných stupidit nezasmála, leč místy mne film i trochu nudil, což je věc, kterou takovému dílu odpustit nemohu. A Tommy, taková malá, přátelská rada - chceš-li se ve svých filmech předvádět nahý, udělej prochapadlo něco s tím rosolem, který se ti klepe po celém těle, jsi opravdu nechutný. Což mne přivádí ještě k jedné radě - příště si vyber ženskou, která nemá hnusné kozy. A přestaň se, sakra, dementně hihňat, doteď mi to zní v uších! [3,5*] EDIT 21. 12. 2012: The Room je film, který dokáže shodit stropní trám! (08.11.2012)

Monument. Vitrína špatných až hrozivých filmařských rozhodnutí a bohnických dialogů, které jsou ale uskutečňovány s takovou upřímností a vervou, až vlastně perfektně odráží to, proč máme všichni tak rádi filmy a proč je tak lákavé být jejich součástí. Zjev jménem Tommy Wiseau, za běžných okolností doplňovač banánů v Tescu, člověk bez sebemenší známky talentu či kreativity, stvořil dílo, u něhož se pro jeho neskrývanou debilitu budou bavit generace filmových fandů - a přiznám se, že patřím mezi ně. Lisa je největší kráva, Mark nejhorší nejlepší kamarád a Wiseau nejvtipnější herec historie, a společně s dialogy, nad nimiž zůstává rozum stát, nebo opravdu nezapomenutelně špatným vedením herců, kteří se náhodně a nesmyslně zjevují a zdraví se při každém setkání, prostě nejde The Room alespoň trochu provinile a upřímně nemilovat. Zážitkově minimálně za 4*, kvalitativně odpad, dávám smířlivé 2*. (07.01.2018)

Dáš dětem na základce za úkol napsat a natočit vypjatý milostný drama a vznikne ti něco jako THE ROOM, legendární brak, jehož kultovní status letos nabírá zbrusu nový level díky DISASTER ARTIST, a proto jsem se musel podívat i já. Wiseau je opravdu jak mimozemšťan, jeho neherectví (miluju ten smích) geniálně poutavý, scénář schizofrenní a vysoce retardovaný, má to být smrtelně vážný, působí ale celý jakoby pro srandu předabovaný, k tomu hraje melodie odněkud ze starý fantasy videohry, mixlý s eroťákem. Takže jo - totál špatnost, která má potenciál být skvělou zábavou pro smích. Vůbec se nedivím komunitě co se kolem toho utvořila a davově si užívá v kinosále. DIY marketing: "A film with the passion of Tennessee Williams." (19.09.2017)