Letní válka

Moje pocity bych shrnula asi takto: dobrý úvod, postupné upadávání, relativní nuda, nuda, návrat pozornosti, závěrečný souboj, který mě dokázal překvapivě odpálit, konec. Nápad je rozhodně zajímavý, animace i soundtrack moc pěkné, ale vůbec to nemuselo být tak dlouhé. Docela zklamání. 6/10 (23.02.2015)

Summer Wars, film od režiséra, ktorý ma už raz kompletne dostal jedným svojim dielom a zdá sa, že tomuto anime som taktiež nedokázal odolať. Mamoru Hosoda natočil nádherný príbeh o asi tej najzábavnejšej a najlepšej rodine, ktorá v dobrom i zlom nestráca nádej. Jej členovia sa nevzdávajú a aj keď všetko na vôkol vyzerá beznádejne, vzbúria sa a pokúsia sa zachrániť svet. Potomkovia starých samurajských klanov sú asi už raz taký a s pomocou matfyzáka Kenjiho sa im podarí niečo nečakané. Nádherný snímok s plynulými a farebnými animáciami, výnimočným príbehom a lahodiacou hudbou. Moje očakávania boli vysoké, no takýto výsledok ma naozaj prekvapil a milo potešil. Už teraz sa teším na ďalšie Hosodove filmy. (05.03.2013)

Nakonec mám pocit z filmu velmi dobrý a svérázná početná rodinka mi přirostla k srdci; jejich spojení a odhodlání se k závěrečnému souboji má tu úžasnou motivační sílu, kdy fandíte málem nahlas. :-) Jinak zde ale spousta věcí nefunguje a působí strašně zkratkovitě a uměle. Navíc představa celého virtuálního světa Oz (mix sociálních sítí, informačních systémů, obchodů, online her ad. - víceméně komplet internet) a jeho fungování se vyrovná představě tvůrců Trona o procesech uvnitř počítačů. Ale rozhodně zavdává animátorům možnost rozpoutat bezbřehé a ničím neomezované vizuální orgie. (27.03.2012)

"Vše, co vytvořil člověk, je nedokonalé". ___ Toto anime překvapivě harmonicky spojuje "nespojitelné" – realitu a virtualitu, tradici a modernost, dětství a stáří, život a smrt, válku a mír, společenství a jedince, ženský a mužský svět. Film také spojuje všeobecně známé pojmy – zemi Oz, Star Wars a WarGames i Digimony. Ovšem nejvíce zaujme velký rodinný klan, který se sejde na oslavách devadesátých narozenin babičky, jež je hlavou rodiny. V první polovině filmu je každá rodinná scénka jako haiku – kratičký filmový verš plný přesných postřehů. Co lze u Japonců obdivovat je to, že dokáží vytvořit kawaii věc, aniž by sklouzli do konzumního kýče. Jejích tajemství tkví v tom, že do každé vytvořené věci vloží částečku duše, respektu a lásky. A to dokonce i do Love Machine, kterou je v podstatě Internet. (02.04.2013)

Byl to až příliš dobrý film. Postavy a celý příběh mě po zhlédnutí docela odrovnaly, naprosto jsem nevěděl, co mám dělat. Nic mě nezajímalo a nebavilo, dokázal jsem jen sedět a sledovat titulky na konci, byl to konec. Jen jediná věc mě mohla zachránít, zvolil jsem balíček nejvyšší nouze, galactik football. Proti tak promyšlenému a neskutečně vtahujícímu příběhu, který se z minutaý na minutu dramaticky mění, se po zhlédnutí musí bojovat jen tím nejjednoduším, co najdete. Potřeboval jsem něco nenásilného, co mě uvede zpět do reality. To je můj největší strach, strach z vynikajících filmů a tento film byl jeden z těch nejlepších. (pozn. nevím proč, ale Oz mi připadalo jako Boshovo peklo) (28.03.2013)