Reklama

Reklama

Letní válka

(festivalový název)
  • Japonsko Summer Wars (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Kenji Koiso (Ryūnosuke Kamiki) má od dětství vynikající matematický talent. Jednoho dne obdrží v anonymní zprávě šifru, kterou bez zaváhání vyluští. Prolomením této zakódované zprávy se Kenji nechtěně stane viníkem hackerského útoku na největší herní online komunitu, kde lidi nejen hrají hry, ale i uchovávají osobní informace. Kenji tak spolu s kamarádkou Natsuki musí bojovat za svoje virtuální a reálné osudy. (NGP)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (64)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Celovečerní tahák Animefestu 2010, alchymisticky přesně namixovaná směs komedie, rodinného filmu a cyberspacové akční řežby, která nevtíravě a přesto důrazně a drsně zvedá varovný prst při sdělování "poselství" o tom, že computerizace našich životů nás jednou zničí. Skvělá letní "šupapecka", kterou tvořil někdo, kdo opravdu velmi dobře ví, co dělá (číst umíte, počítačově gramotní jste taky, takže to jméno psát nebudu a stejně tak nebudu řešit jeho dřívější počiny). Je to taky ideální vstup do světa anime, protože musíte přistupovat na méně zejména žánrových zvláštností a nemusíte se vyrovnávat s nevídanou fantazií, kterou jsou prodchnuty třeba Miyazakiho filmy. Ode mě 90%. ()

Nin 

všechny recenze uživatele

Virtuální svět nedůvěryhodný a divný. Jde o jakýsi internet mixnutý s Matrixem, který je zabydlenými infantilními bytostmi, jež se ovládají zběsilým bušením do klávesnice. Opravdový svět se zase hemží nezajímavými a otravně afektovanými postavami (stydlivý kluk-loser, co všechny zachrání / sexy holka, která stydlivě miluje jiného / uřvaný žárlivec, který ji miluje / neustále řvoucí pětiletí fakani...). Snad jedinou normální postavou je oblíbená prababička, ale ta moc prostoru nemá. A příběh samotný nedává moc smysl - například hlavní rodinka, potažmo celý svět reaguje na hrozbu zničení celého světa poměrně apaticky. Možná je to kvůli japonský nátuře, u nás by byla česká rodinka víc rozhecovaná z akčních slev v Lidlu než tahle famílie z toho, že za pár hodin přestane existovat lidstvo (čemuž napomůže hned několik postav z rodiny, ale po krátkém ječení se jim všechno hned odpustí... takže nuda). Možná jako pohádka pro děti to může fungovat, ale jak je tam nacpané to sci-fi, tak bych čekal větší propracovanost (charakterů i příběhu). Nepříliš zajímavá podivnost. (4/10) ()

Reklama

Hromino 

všechny recenze uživatele

Summer Wars obsahuje dvě roviny. Ta první se týká zpracování vztahů v rodině, která je oblíbeným tématem Hosody a ani zde nepřekvapí, že se mu ji podařilo zpracovat na výbornou. Tato rovina dominuje během první půlhodiny a nabízí všechny kvality, které od Hosody očekáváme. Pak se ale film přehoupne do roviny sci-fi dystopie, kterou se Hosoda zřejmě snažil pojmenovat problém závislosti lidstva na IT technologiích a umělé inteligenci, snad i upozornit na bezpečnostní riziko jaderných elektráren, ale učinil tak způsobem extrémně hloupým, nebál bych se říci přímo vyloženě nablblým, u nějž neprojde ani to, kdybychom tuto rovinu brali jako zjednodušenou alegorii nebo pohádku. Snímku nelze upřít nápad, stejně jako lze ocenit u Hosody tradičně výbornou hudbu a animátorské hrátky ve světě virtuální reality, ale ten zbytek je jen horko těžko usledovatelná slátanina v čele s Gary Stu hrdinou. Za povedený začátek a jakž takž zdařilý konec, který to předchozí nadělení aspoň trochu kvalitativně pozvedl, dávám velmi slabé 3* a rychle odsud mizím, než si to rozmyslím. ()

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. ()

Galerie (67)

Zajímavosti (1)

  • Velrybí strážci sociální sítě Oz se jmenují John a Yoko podle Johna Lennona a Yoko Ono, kteří jako autoři podpořili v roce 1971 necenzurovaný psychedelický hippy časopis OZ písněmi "God Save Us" a "Do the Oz". Písně byly vydány jako singly skupiny Elastic Oz Band. (MrPierc)

Reklama

Reklama