Mladá a plachá Sabinka žije se svou matkou a babičkou, které se jí snaží najít vhodného nápadníka. Po několika nezdařených a zoufalých pokusech se objeví zdánlivě ideální Bronislaw, charismatický a galantní mladý muž. Jeho temná minulost a záhadné povolání se však brzy ukážou být hrozbou pro „disidentsky“ založenou rodinu. Černohumorný příběh podle scénáře významného polského spisovatele Andrzeje Barta se vrací do padesátých let, doby tuhého budovatelského socialismu. Vynikající situační tragikomedie nadějného debutanta Boryse Lankosze, plná černého humoru, byla nečekaným překvapením pro diváky i porotu na festivalu v Gdyni v roce 2009, kde získala řadu ocenění a ukázala nové cesty a možnosti polské kinematografie.(oficiální text distributora)
Hrdinkou černé komedie ze stalinistického Polska je osamělá třicátnice Sabina, pocházející ze vzdělané, vlastenecké rodiny. V jejím životě se objeví pohledný mladík, který v ní probudí lásku a vydíráním se ji pokusí přimět, aby udávala své kolegy ze zaměstnání.(MFF Cinema Mundi)
Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje.(23.11.2012)
technicky precizní film, majstrštyk a filmová lahůdka. tady všechno funguje jak má. problém (můj) tkví snad jen v tom, co vynést jako největší přednost. kameru? dokonalá a to především v detailech, kdy se neomezuje na roli pouhého zprostředkovatele příběhu, ale sama ho vytváří.. herecké výkony? civilní, přirozené, uvěřitelné (agata buzek je sedmikrásná, i když chvíli trvá, než na to přijdete... což je na ní právě to nejhezčí. zde na čsfd kdosi píše, že hraje i nosníma dírkama. pod to se můžu podepsat). soundtrack? jazzový a dlouho jsem neslyšel lepší.
mix mnoha žánrů poskládaný s obdivuhodnou kreativitou do působivého příběhu tiché mladé dívky, osudem zavlečené do událostí 50. let minulého století. černobílá část je natolik silná, že mi (narozdíl od jiných) ani pokračování příběhu v současnosti nepokazilo celkový dojem.(11.8.2012)
Musím uznat, že jsem byl nečekaně silně vtáhnut do děje, nejspíš díky velmi přesvědčivé Agatě Buzek. Přestože je film servírován divákovi v nepatrné (místy velké) nadsázce, v několika detailech se odráží Polská duše a doba Stalinova temna. Jedinou vadou na kráse je podivný závěr, který se nehodí k zbylému ději. Filmová páska měla skončit o 10 minut dříve. MFF Karlovy vary 2010(12.7.2010)
(CINEMA MUNDI 2010) Zdá se, že za nejlepší filmy dané země jsou považovány ty, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí, ale činí tak prostřednictvím žánrových pravidel v mezích formální konvence, aby se mohlo oslovit dostatečně široké spektrum diváků. Formální stránka, která se sestává ze dvou časových rovin vyprávění (monochromatická minulost a barevná současnost) a stylistické úslužnosti narace a narátorovi, svým příklonem k modelu klasické hollywoodské kinematografie osloví starší diváky, zatímco ironizování žánrových postupů a pravidel nadsazenou hudbou či záměrnou předvídatelností je zde pro mladší ročníky. Problém nastává, pokud je současná rovina vyjma ozvláštnění v podobě homosexuálního vztahu inscenována naprosto vážně, což z REWERS činí černobílý film o nečernobílých věcech. Je něco shnilého v polském státě kinematografickém...(27.2.2010)
Noblesní film o časech stalinismu a jeho zapomenutých kostech... retro noirovka se soreláckou texturou, která mě zcela zasytila precizní stylovostí i neustálou kontrolou nad užívanými odkazy a postupy. Jen ta barevná linie je jaksi mimo - není filmařsky moc zajímavá a navíc myšlenkově trochu vzbuzuje pochyby (opravdu se lze se stalinismem vyrovnat jen skrze milosrdnou lež a soucit postavený na klamu?). Každopádně Lankosz natočil film, který mi v mnohých ohledech připomíná to, o co se směrem k "temné" české minulosti převážně marně snaží Jan Hřebejk. Polský filmař má nesporně větší talent a lepšího scénáristu. Druhá strana mince je vyváženým mixem komedie, noir detektivky a dramatu, z nějž nic nevyčnívá - ani násilné poselství, ani zatuchlý humanismus, ani vlezlá melancholie. Využitím starých postupů v překvapivém kontextu svěží a moderní film, v jádru podobný našemu Protektorovi.(13.1.2011)
-
Ceny: Festival polských filmů 2009: Zlatý lev (Lankosz), nejlepší herečka (Buzeková), kamera, masky, hudba, herec ve vedlejší roli (Dorociński), Cena kritiky, MFF Varšava 2009: Cena FIPRESCI. [LFŠ 2010]
(Jeremy.jk)
Mulosz
Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje.(23.11.2012)
Quijote
technicky precizní film, majstrštyk a filmová lahůdka. tady všechno funguje jak má. problém (můj) tkví snad jen v tom, co vynést jako největší přednost. kameru? dokonalá a to především v detailech, kdy se neomezuje na roli pouhého zprostředkovatele příběhu, ale sama ho vytváří.. herecké výkony? civilní, přirozené, uvěřitelné (agata buzek je sedmikrásná, i když chvíli trvá, než na to přijdete... což je na ní právě to nejhezčí. zde na čsfd kdosi píše, že hraje i nosníma dírkama. pod to se můžu podepsat). soundtrack? jazzový a dlouho jsem neslyšel lepší. mix mnoha žánrů poskládaný s obdivuhodnou kreativitou do působivého příběhu tiché mladé dívky, osudem zavlečené do událostí 50. let minulého století. černobílá část je natolik silná, že mi (narozdíl od jiných) ani pokračování příběhu v současnosti nepokazilo celkový dojem.(11.8.2012)
raffspIn
Musím uznat, že jsem byl nečekaně silně vtáhnut do děje, nejspíš díky velmi přesvědčivé Agatě Buzek. Přestože je film servírován divákovi v nepatrné (místy velké) nadsázce, v několika detailech se odráží Polská duše a doba Stalinova temna. Jedinou vadou na kráse je podivný závěr, který se nehodí k zbylému ději. Filmová páska měla skončit o 10 minut dříve. MFF Karlovy vary 2010(12.7.2010)
Bluntman
(CINEMA MUNDI 2010) Zdá se, že za nejlepší filmy dané země jsou považovány ty, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí, ale činí tak prostřednictvím žánrových pravidel v mezích formální konvence, aby se mohlo oslovit dostatečně široké spektrum diváků. Formální stránka, která se sestává ze dvou časových rovin vyprávění (monochromatická minulost a barevná současnost) a stylistické úslužnosti narace a narátorovi, svým příklonem k modelu klasické hollywoodské kinematografie osloví starší diváky, zatímco ironizování žánrových postupů a pravidel nadsazenou hudbou či záměrnou předvídatelností je zde pro mladší ročníky. Problém nastává, pokud je současná rovina vyjma ozvláštnění v podobě homosexuálního vztahu inscenována naprosto vážně, což z REWERS činí černobílý film o nečernobílých věcech. Je něco shnilého v polském státě kinematografickém...(27.2.2010)
Marigold
Noblesní film o časech stalinismu a jeho zapomenutých kostech... retro noirovka se soreláckou texturou, která mě zcela zasytila precizní stylovostí i neustálou kontrolou nad užívanými odkazy a postupy. Jen ta barevná linie je jaksi mimo - není filmařsky moc zajímavá a navíc myšlenkově trochu vzbuzuje pochyby (opravdu se lze se stalinismem vyrovnat jen skrze milosrdnou lež a soucit postavený na klamu?). Každopádně Lankosz natočil film, který mi v mnohých ohledech připomíná to, o co se směrem k "temné" české minulosti převážně marně snaží Jan Hřebejk. Polský filmař má nesporně větší talent a lepšího scénáristu. Druhá strana mince je vyváženým mixem komedie, noir detektivky a dramatu, z nějž nic nevyčnívá - ani násilné poselství, ani zatuchlý humanismus, ani vlezlá melancholie. Využitím starých postupů v překvapivém kontextu svěží a moderní film, v jádru podobný našemu Protektorovi.(13.1.2011)