Druhá strana mince
-
Rewers
-
Reverse
-
Druhá strana mince
Komedie / Romantický / Drama / Thriller
Polsko, 2009, 99 min
Česko-Slovenská filmová databáze
Komedie / Romantický / Drama / Thriller
Polsko, 2009, 99 min
V kinech
od:
Agoran
70% Snímek není špatný, ale zkuste si ho představit bez černobílé kamery a najednou je jakoby o ničem. Mohl by být alespoň trochu konsistentním příběhem o lidech ve vypjaté situaci, kdyby měl trochu víc hloubky a kdyby ho nezkazilo prvoplánové zařazení homosexuálního páru na konci filmu. Mnoho dalších lidí po cestě z kina stále opakovalo, že nechápou ten smysl, zařadit něco takového v poslední půlminutě a já si zpětně myslím, že je to ze dvou možných důvodů. Buď pozlobit domácí diváky, nebo film připravit na zahraniční distribuci, kde je toto v současné době vděčným tématem. Ani jeden z důvodů ale celkovému dojmu nijak nepomáhá. 45. KVIFF(10.7.2010)
Bluntman
(CINEMA MUNDI 2010) Zdá se, že za nejlepší filmy dané země jsou považovány ty, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí, ale činí tak prostřednictvím žánrových pravidel v mezích formální konvence, aby se mohlo oslovit dostatečně široké spektrum diváků. Formální stránka, která se sestává ze dvou časových rovin vyprávění (monochromatická minulost a barevná současnost) a stylistické úslužnosti narace a narátorovi, svým příklonem k modelu klasické hollywoodské kinematografie osloví starší diváky, zatímco ironizování žánrových postupů a pravidel nadsazenou hudbou či záměrnou předvídatelností je zde pro mladší ročníky. Problém nastává, pokud je současná rovina vyjma ozvláštnění v podobě homosexuálního vztahu inscenována naprosto vážně, což z REWERS činí černobílý film o nečernobílých věcech. Je něco shnilého v polském státě kinematografickém...(27.2.2010)
Mulosz
Ač je film prezentován především v komediálním duchu, hlavním jeho obsahem je zobrazení ve prospěch rodiny potlačovaných bolestných vzpomínek hrdinky na svůj život v neutěšeném období (nejen) polských dějin a druhoplánově také konfrontace současné a předchozí podoby Varšavy, kdy pojítkem mezi oběma rozdílnými obdobími je dnes již legendární socrealistický Palác kultury. Vizuálně vytříbený snímek získal dvě nejdůležitější polská ocenění v kategorii nejlepší film – Zlatého lva na festivalu v Gdyni a polskou národní cenu Zlatý orel. Hlavní roli Sabiny ztvárnila Agata Buzek, dcera bývalého polského premiéra a současného předsedy Evropského parlamentu. Jejím hereckým partnerem byl profesně neustále rostoucí Marcin Dorociński, který se právě v tomto filmu (a rovněž v téměř současně uvedeném Boisku bezdomnych Kasii Adamik) začal profilovat v momentálně jednoho z nejrespektovanějších a nejobsazovanějších polských herců. Nejde o černobílý film o černobílých věcech. Naopak se jedná o velmi ambivalentní sondu do duše jedné dámy. Závěrečná mrazivá písnička od Animals to vše jen podtrhuje.(23.11.2012)
Quijote
technicky precizní film, majstrštyk a filmová lahůdka. tady všechno funguje jak má. problém (můj) tkví snad jen v tom, co vynést jako největší přednost. kameru? dokonalá a to především v detailech, kdy se neomezuje na roli pouhého zprostředkovatele příběhu, ale sama ho vytváří.. herecké výkony? civilní, přirozené, uvěřitelné (agata buzek je sedmikrásná, i když chvíli trvá, než na to přijdete... což je na ní právě to nejhezčí. zde na čsfd kdosi píše, že hraje i nosníma dírkama. pod to se můžu podepsat). soundtrack? jazzový a dlouho jsem neslyšel lepší. mix mnoha žánrů poskládaný s obdivuhodnou kreativitou do působivého příběhu tiché mladé dívky, osudem zavlečené do událostí 50. let minulého století. černobílá část je natolik silná, že mi (narozdíl od jiných) ani pokračování příběhu v současnosti nepokazilo celkový dojem.(11.8.2012)
blackJag
Dobrý námět, kterému by slušelo lepší zpracování. Především ze začátku jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělají záměrně prdel, nějak ale své vlastní choutky třást skoprnělými postupy nedrží příliš pevně v otěžích. Že sice celé to úsporně protibolševické retro berou nečekaně lehkou notou a vyloženě frivolně, přesto se stále ohlíží zpět jako by se báli tvrdého nárazu. Postupem času bohužel jasně vyplývá, že je to celé nedorozumění mezi divákem a sledovaným dílem. Nedorozumění, za které nemůže divák, ale které je k naložení na bedra týmu spolupracovníků, v čele s režisérem a scénáristou, s hereckou svitou v závěsu (herci nejsou špatní, jen měli zlé zadání). Ona nejasnost v zařazení nakonec opravdu nepůsobí produktivně, drolí pozornost a v konečném součtu strhává jazýček vah na stranu žánrově inscenačního paskvilu. Hra na schovávanou s únavnou jednoznačností, která mohla být osvěživá a vířit ustálený prach, leč nestalo se. 40%(9.3.2011)