Něco jako komedie

Dráma (od komédie to malo naozaj ďaleko) o pobyte na psychiatrickej liečebni očami teenagera. A nemyslím tým dej očami hlavného hrdinu, myslím tým film očami tvorcov. Naozaj mi to pripadalo, akoby príbeh napísal niekto, kto ešte nevyšiel strednú školu; postavy pôsobia (väčšinou) nereálne a romantická rovina je príliš idylická. Jednoducho ide o emo fantáziu, ktorú budú žaby s prehnaným make-upom žrať. Hlavný hrdina sa chce zabiť kvôli nešťastnej láske a zoznámi sa s dievčaťom, ktoré sa reže do rúk. Pomocou odkazu na lístočku. Aké originálne a bežné. Na druhej strane, ak hovorím, že mi film pripadal vyrozprávaný očami teenagera, nemyslím to nevyhnutne ako zápor. Nech už to písal ktokoľvek, aj keď výsledok pôsobí naivne, otec projektu mal rozhodne talent, čo potvrdzuje množstvo kreatívne natočených scén. Veľkým plusom je aj Zach Galifianakis, ktorého som videl prvý krát v normálnej úlohe. A to už musel byť v mojom podvedomý zakorenený ako riadny magor, keď je jeho normálnou úlohou pacient na psychiatrii. (20.08.2011)

Snímek je to sice pomalý, jeho rozjezd je až unavující, leč inspirativnost mu nelze upřít. Jsem si nyní naprosto jist, že v rámci zachování zbytků duševního zdraví je nutné příští dovolenou strávit v blázinci. Nikdo tam po mně nebude nic chtít, doktoři budou na vrcholu blaha z mého zájmu o jakoukoli hru, jídlo bude v danou hodinu čekat na svém místě a pokud si budu chtít zařvat MUHUMUHUHÉÉÉÉÉ!, tak to nikomu nebude připadat divné. I na zemi může být RÁJ. (02.03.2012)

Tak trochu vtipný příběh o poněkud hloupém, jinak velmi talentovaném chlapci s mírným sklonem ke zvracení a hlavně sebevraždě. Nakonec budeme mít z filmu dojem, že o jeho sebevražedné sklony ani tak nešlo, přesto se tvůrcům podařilo dát odpověď mnoha mladým lidem na toto svízelné téma. Celým filmem se pak táhne příběh odehrávající se v takzvaném blázinci, kde se chlapec nechal dobrovolně hospitalizovat a poznává několik zajímavých postav. Mezi nejzajímavější se ihned zařadí Zach Galifianakis, vynikající komik poslední doby, který mne upoutal především svým talk show Mezi dvěma kapradinami, kam si zve hvězdy Hollywoodu a rozhodně si nebere nějaké servítky. V tak trochu vtipném příběhu hrají velkou roli jakési imaginace mysli hlavního hrdiny, které patří k velice kladné stránce filmu. Jeho rodiče, ztělesňující typický pár, jemuž děti přerostly přes hlavu a své zájmy a pohodlí nadřadily nad ně, také vytváří silnou složku příběhu. Ovšem celou kostrou je pochopitelně láska, která je zde jakýmsi všelékem a navíc v prostředí, o kterém máte dojem, že několik dní zde vydá za několik týdnů předražené dovolené. It's Kind of a Funny Story je taková rodinná cenzurovaná verze Přeletu nad kukaččím hnízdem s happy endem, sympatickými pacienty a usměvavým personálem. (20.06.2011)

Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. (18.01.2016)

Milý a prostý tisící sluníčkový odvar Přeletu, přesto sympatičtější než 999 jeho zbylých epigonů, možná protože střízlivost, protože nevtíravost a protože patrná absence snahy o hluboký téma. I proto ale zase bohužel jednoduchost a pomíjivost, na jazyku setrvá fajn dozvuk chvilku a rozum se ještě o něco dýl čertí, protože žádný Emmy Roberts prostě po blázincích nevysedávaj. Suma sumárum fajn film na čistou hodinu a půl lebedění a příjemnýho pousmívání. (25.07.2014)