Vše, co miluji

Velmi klišovitá a nepřekvapivá romance, která nijak nezohledňuje dobová specifika a společenskou problematiku ani punkový rytmus. Vzniká tak zaměnitelný mainstream, jehož snaha přiblížit mládeži minulý režim se přílišným uhlazováním a pochybnými motivacemi mocenských zásahů spíše rovná škodlivé mystifikaci. Teprve po tomto snímku člověk docení, jak komplexní a pocitově autentický je Trojanův Občanský průkaz - Vše, co miluji se jeví jako jeho velmi slabý a neživotný odvar. (19.11.2010)

Vlastně zcela bezchybné, v tom filmu je naprosto vše a k tomu je ještě excelentně odvyprávěn a zrežírován. Opravdová, ničím neposkvrněná mladistvá revolta vůči skutečnému zlu, ovládající jejich životy na straně jedné a na té druhé (ne)dobrovolná služba rozkládajícímu se socialismu a pseudokomunismu, živeného jen ze vzpomínek na změny, které chtěl bolševik nastolit od Rýna dál na východ Evropy a jehož zoufalý obraz lze vidět např. v podobě omlácených starých budov a panelácích, které jsou nám tak blízké. Dokonale podchycená atmosféra doby plus herectví na nejvyšší úrovni, zvláště představitel Jacka, dělají z filmu vynikající podívanou s nefalšovaným nádechem punku, který se tak nějak odráží na celý film, kde nechybí ani poctivá romantika, lidské porozumění v rodině i okolí a dokonce umí být i trochu zasněný. Polský filmový diktát, před kterým si všechny novodobé, české pokusy o zobrazení něčeho podobného, můžou jen sednou na bobek, houpat se a cucat palec, škoda, ale ono je nakonec jedno, kde se točí svobodně, bez zábran a od srdce, hlavně, když to filmoví nadšenci mohou časem někde zhlédnout. (10.08.2018)

Obdivuju s jakou lehkostí dal Jacek Borcuch do svýho filmu dobovou atmosféru a poměrně tvrdej příběh dokázal vyprávět krásně poetickým způsobem. Zpočátku se jeví film jako taková spíše odlehčená záležitost s určitými náznaky a výborným hudebním doprovodem na punkový způsob, ale postupně začíná přituhovat a když studenti začali spontálně skandovat Solidarnosz ! Solidarnosz ! měl jsem docela husinu. Závěrečná fáze filmu se už s divákem nesere, úsměv mizí a začíná se dostavovat hořkost z doby, která zničila tolika lidem jejich životy. Poláci fakt umí tesat příběhy takovým způsobem, že jim stačí pár minut, aby se mě dostaly pod kůži a tam pak na poli emocích vykonaly své. Opravdu mě nenapadá jediný důvod, proč bych tomuhle filmu neměl dát nejvyšší hodnocení. (02.01.2015)

Málo o hudbě, více o době, ve které se svobodnému rozletu mnoho nedařilo, přesto překvapivě učesané a hořkosladce naivní (ne že by to vyloženě vadilo). Herci jsou výborní, dobře vybraní, prostředí má správně socialisticky zašedlou patinu a scénář (dialogy) není (nejsou) z nejhorších. Dějová návaznost přesto vykazuje mezery. Častokrát jsem měl pocit, že kus prostě chybí. Docela bych ale uvítal, kdyby se u nás točily filmy alespoň takovéto úrovně, proto tvůrce podpořím vyšším hodnocením :-) II Scénář: Jacek Borcuch. Hudba: Daniel Bloom. 70% (06.01.2011)

Mám slabost pro muzikanty. Hlavně pro ty, kteří svoji hudbu žijí celou svojí duší, dokážou do ní ze sebe dát naprosto všechno. Všechno, co milují. A vyjádřit skrze ni sami sebe. Bylo to silné, drsné, emocemi přetékající, plné vzdoru a syrovosti, Solidarnośći v lidech a bezmoci. A já jsem to Jankovi všechno věřila a žila jsem to celou dobu, od začátku až do úplného konce, s ním. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)