Petrolejářky

Na tomto jakoby westernu je nejzajímavější obsazení hlavních hrdinek. Cladia Cardinale i Brigitte Bardot patřili k tomu nejpěknějšímu, co diváci mohli v té době vidět na plátně, byl to tedy dvojitý tahák. Bohužel ten zbytek, tedy scénář i příběh, je naprosto fádní. Western bez zabíjení nebo alespoň střílení je divný western, tady je jen jedna mrtvola na začátek a pak už jen střílení do vzduchu a jedna bitka mezi hlavními hrdinkami. Příběh o tom, že o jeden pozemek s naftovým ložiskem soupeří dvě odlišné skupiny (pět slečen proti dámě se čtyřmi bratry) by mohl dostat pořádný náboj, kdyby se muži nezamilovali do žen a kdyby to na konci nebylo tak sladce řešeno. Co mě však nejvíc dostalo byl závěrečný výbuch naftového ložiska – to byl scénáristický bombónek. (21.04.2005)

Trapnější a nehumornější komedii, abyste pohledali. Když si produkcenti sednou ke stolu a řeknou si: Tak na čem bychom teď rychle a spolehlivě vydělali? Obsadíme dvě největší evropské sexbomby a pak k tomu něco napíšeme. Obě musí být za královny a k tomu budou muži jako totální pitomci dělat kompars. Proto tam ani není žádný výraznější herec. Myslet si, že humor vznikne obrácením rolí muže a ženy na divokém západě je dost hloupé. (09.08.2019)

Elegantní dámský (skoro) western, ve kterém žádný z přítomných sex symbolů nechce být tím druhým. Dokonce o jejich prvenství na pomyslném trůně nerozhodly ani úvodní titulky, které jména obou přítomných superhvězd své doby zařadily korektně vedle sebe. Ženy se nikdy nemáme ptát na její věk, nicméně obě přítomné dámy jistě prominou tu impertinenci, když jejich narozeninovou číslovku už v současnosti zdobí vážená "sněhuláková" číslice. Ovšem pánské publikum ani téměř padesát let, co uplynulo od premiéry vzájemného randevous ikonické Brigitte Bardot a Claudie Cardinale, je stále omámeno jejich krásou a půvabem, načež je ve filmu až podezřele málo jejich společných scén, kdy si obě superhvězdy (dost možná) postavily hlavy a zvítězila (ne)nápadná řevnivost mezi nimi, načež pánové si sveřepě postavily pyje. To pomohlo tvůrčímu štábu k tomu, že se začal vyžívat v jejich prezentaci způsobem decentního odhalování jejich vnad a smyslných křivek. Tohle sexy zápolení odnesla zápletka, která je značně úsporná až banální, přičemž předmětem sporu je malý ranč plný nafty. Dvě sexy desperátky vládnou svým pětičlenným znepřáteleným bandám, vznikají různé komicky vypjaté situace, občas až groteskní, do toho vyhrávala chytlavá hudba, tempo tak akorát, dvě superhvězdy si v závěru vydatně namlátí, načež scénář jim přisoudí trochu násilné usmíření. Sexy souboj nerozhodlo ani moje libido - Bardot byla nedostižná v eleganci a její povlávající hříva se umně namotávala kolem pánského přirození, Cardinale oponovala bujným dekoltem. A v sympatiích byla na koni. Jo, marná sláva, na "koníčka" by to s nimi chtěl jistě každý. Delikátnost mně narušovala pouze nadbytečná přítomnost Michaela J.Pollarda, respektive jeho katastrofální herecká kreace, a nepříliš kreativně pojatý závěr (viz usmíření). 8/10 (10.08.2019)

"Do banky? Věřím svoji matraci. Peníze mají zůstat tam, kde se vydělaly." Každýho heterosexuálního muže jistě při prvním pohledu na Marii Sarrazin a Louise Leroi zaujme jejich nepřehlédnutelná inteligence. Ale pánové nenechme se mýlit jejich vzdělaností, protože já jsem si bystře všiml, že jsou to docela pohledný ženy. Jejich pěstní souboj v prachu pak dá namlsat natěšenýmu oku každýho nadrženýho voyera, do jejichž řad se hrdě řadím. Nikdo jiný tento snímek patrně nedokáže ocenit. (12.07.2018)

Vzdúvajúce sa a vlniace prsia, schopné pretrhnúť napäté živôtiky (= súčasť ženského oblečenia, kryjúca hrudník) dvoch najkrajších herečiek filmovej histórie sú hlavnými hrdinkami filmu.  Tu nejde ani tak o dej, ten je dostatočne chatrný, tu ide o myšlienku. Myšlienku, že keď sa raz oči sebavedomých a hrdých slečien, dám a paničiek dohodnú, sú v konečnom dôsledku schopné dospieť k výslednej kreatívnej harmónii a solidarite pôvodne nezmieriteľných postojov. Príkladom nech je záverečný parádny jazdecký čiernobiely útvar. Vodcovstvo je nepochybne potrebné nechať ženám. Dôvodom je ladný tvar tela dám, spôsobilý nadojčiť a rozvinúť život. V kontraste s plochými mužskými hrudníkmi, vystrájajúcimi vo vodcovskej pozícii množstvo márnomyseľných hlúpostí, nie v snahe tvorivo sa rozvíjať, ale len v snahe ukojenia vlastných, často pochybných (análnych) túžob. A to len a len preto, že mužské prsné bradavky sú slepou vývojovou vetvou, neschopnou vytlačiť, čo i len kvapôčku životodarného mlieka. Poznámka: Príkladom nech je Slovensko, na čele s blonďatou prezidentkou. Vždy si radšej vypočujem jej príjemný zamatový hlas a oko poteším jej stále inou a väčšinou vkusnou módnou kreáciou, než nenávistno bľačiace reči plejády jej mužských kritikov, ktorí už len pri vyslovení mena "Čaputová" (v ponížení a zhnusení z toho, že ich diriguje žena, nezvládnu často ani vysloviť slovo "prezidentka") krčia a krivia tváre do nenávistných škľabov a grimás. Toto má byť tá alternatíva ženského vodcovstva? Ech. Vyčítajú jej, že je plytká, povrchná, orientovaná na USA a jediné čím sa prezentuje sú šaty a ľudské práva vo svete. Nuž, nevravím, že obsahovo prezidentka je nejaká veľká intelektuálka, ale ak ju porovnám s ostatnými slovenskými prezidentami, vysoko prečnieva. A k obsahu jej pôsobenia: osobne nemám nič proti programu: pekne sa nahodiť, hurá Amerika plus životné prostredie a ľudské práva predovšetkým! Určite lepšie, než nejaké imaginárne národné záujmy v patetickom podaní nejakého nafúkaného postboľševického trotla. Takí, čo slovenskej prezidentke nevedia prísť na meno a opľúvajú ju, kade len chodia, podobne ako samčí puberťáci, pľuvancami si vyznačujúcimi svoje teritórium, tak takí nech si radšej poriadne vyhonia a skľudnia hormón. (23.08.2021)