Not the Messiah: He's a Very Naughty Boy
Režie:
Aubrey PowellHudba:
John Du PrezHrají:
Eric Idle, Michael Palin, Terry Gilliam, Terry Jones, Carol Cleveland, Neil Innes, André JacqueminObsahy(1)
V roce 1979 obrátil Monty Pythonův Život Briana biblický příběh vzhůru nohama. Nyní autoři muzikálu Spamalot proměnili dnes již klasickou hudbu k nepoznání! Připravte se na komediální mistrovské dílo Copak je to za Mesiáše?, které kombinuje nezapomenutelný humor nejslavnějšího filmu Monty Pythonů s majestátní velkolepostí symfonického orchestru. Nepromarněte příležitost stát se svědky jedinečného a neopakovatelného představení, v němž se na jednom pódiu po dlouhé době setkali kmenoví členové Monty Pythonova létajícího cirkusu Eric Idle, Michael Palin, Terry Jones a Terry Gilliam. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Průvodkyní večerem je paní Betty Palinová. Na jevišti se sejdou čtyři členové Monty Pythonů. V první řadě sedí vedle sebe asi deset povědomých mr. Gumbyů s kapesníky na hlavách. Hudba burácí, sbor zpívá, sbor se plazí před Pánem, dolézá za Brianem, zpívá ve chvílích, kdy vůbec zpívat nemá. A taky bečí. Eric Idle imituje Boba Dylana. Terry Jones vystupuje coby římský horník, Terry Gilliam je zase (i díky svému proslovu) rozhodně nejdůstojnějším protagonistou celé téhle bláznvé věci. Always look on the bright side of life zní neskutečně. Do toho všeho se občas přimíchají skotští dudáci, mexičtí trumpetisté, pastýřka Carol Cleveland se zpívajícími ovečkami a nechybí ani Pilát / dřevorubec doprovázený sborem kanadské jízdní. To přece nemohlo dopadnout jinak než pěti hvězdami!___P.S. Graham s Johnem mi na pódiu ovšem chybí. A zatímco toho prvního omlouvá smrt, kde se hergot flákal Cleese? Že by se jeho chůze opět o něco zešvihlila? ()
Tak som sa dozvedel, že existuje niečo ako oratórium. Pozerať sa hodinu a pol na štyroch neznámych spevcov sprevádzaných orchestrom, ako stojmo bliakajú "vtipné" variácie na Život Briana, pričom občas nejakým prdom prispeje onehdá stojaci Eric Idle, alebo v ženských šatách zaodetý Michael Palin (statočne potláčajúci vlastnú hrdosť) - ďakujem neprosím. Pythonov mám rád, sú to legendy a je evidentné, že celé toto vokálno-inštrumentálne "epično" vzniklo len preto, aby si páni na dôchodok naškudlili nejaké obeživo navyše. Chápem, neodsudzujem, ale nebavil som sa a celá vec mi prišla ako jedno zbytočné a kŕčovité nič, dokonca absolútne nefunkčné pokiaľ nepoznáte aj film. Na konci to síce v sále burácalo potleskom, ale cisár je tentokrát podľa mňa nahý. Jedna z rešpektu k pánom a aby som toršilinku vyvážil tie plné päťkové palby naokolo. ()
Pythonové věděli, že jenom opakovat scénky, které zná každý nazpaměť, by skončilo průšvihem, a protože Life of Brian je především namířen proti bigotním strážcům čistoty, kteří vykastrují a sterilizují jakýkoliv příběh, hudbu, knihu, film, historii i náboženství, aby pak stáli s klackem v ruce a mlátili každého, kdo nechce přijmout jejich verzi, rozhodli se, vzhledem k prostředí, zvolit kód hudební. A ten mix těch všech hudebních žánrů a směrů je opravdu geniální a vysmívá se všem těm patetickým slavnostním koncertům a počest toho a toho oslavence (v Česku v nich už po dlouhá desetiletí vyniká Karel Gott), a ač nechává prostor pro vzpomínky, ač musí pochopitelně zaznít Always look on the bride side of life, není jen odleskem staré slávy, ale svébytným hudebním převedením filmu. ()
Bože, ty jsi tak veliký. Tys ze všech největší. Pane jo. Ty jsi ale kus. Přeživší Monty Pythons (ovšem překvapivě bez Cleese) dostali chuť zavzpomínat si, jaký byl Bůh frajer a nejspíš i šprýmař pohrávající si s Životem Briana, proto oprášili tuhle klasiku, kterou rozezpívali, přidali mexikánce, gospel, Boba Dylana, speciální hosty, ovce, reprodukovaný sex i drvoštěpa, a v téhle podobě ji naservírovali nadšenému publiku v londýnské Royal Albert Hall. Sice jsem se nekrčil v přítmí sálu mezi všemi těmi rozesmátými diváky, ale ze záznamu jsem se bavil úplně stejně jako oni. A jelikož ctím heslo, že vždycky je lepší brát život z té lepší stránky, tak jsem si to doma užil s kapesníkem na hlavě coby praštěný pan Gumby .. ()
...a osmého dne pravil "Budiž Sranda." Je fér říct, že někoho, kdo není přímo zaníceným montypythonským fanouškem, Mesiáš zřejmě tak mocně neosloví. Ale pro nás, kteří chápeme Monty Pythona jako zástupný symbol pro určitý druh pokřiveného pohledu na svět a tento pohled sdílíme, je to dar z nebes. Bez ohledu na to, zda patříte k sandalistům nebo tykvitům, si tuto patetickou mši zasvěcenou řízenému hovadismu užijete. Not the Messiah! je mnohem, mnohem víc než jen jevištní ztvárnění Života Briana a hudba Johna Du Preze není jen doprovodem ke známým dialogům. Sama o sobě je novým výrazovým prostředkem srandy. Někdy si formou parodie ustálených klišé pohrává s posluchačskou zkušeností, aby ji překvapila na nečekaném místě. Jindy operně předimenzuje Idleovy hovorové dialogy. Hádku Briana a jeho matky, výsměch Pilátovi, odsudky Římanů či patetickou zaslepenost Brianových oveček, to vše (i podstatu vtipu situace) přesně rozeznáte z melodie i za předpokladu, že neporozumíte textu. A jako každá prvotřídní parodie má i Mesiáš dost sil stát na vlastních nohou. Chvalme Erica Idlea, neboť on ví, co činí. 100% ()
Reklama