Gorily v mlze

Poctivé dobrodružné drama, které režijně kdovíjak nevyniká, ale rozhodně zaujme zajímavým životním příběhem a skvělými africkými exteriéry. Sigourney hraje naplno jako vždy a člověk ji tu zarputilost věří bezmezně. Obdivuju takové lidi. Gorily, ať už živé či ty umělé, jsou nasnímány též velmi přirozeně. (20.05.2021)

Ty jo, tak jestli takle vostrá byla i skutečná Diana, tak klobouk dolů. Takle se na ně musí, na ty neposlušný pytláky, pro který není problém vyvraždit celou gorilí smečku. Sigourney si to asi hodně užívala, páč mi přišlo, že ve většině scén fakt seděla vedle vopravdickejch goril a né jen u nějakejch kožešin, takže za tohle obrovskej respekt. Já bych si teda vedle gorilího samce nesednul, ani kdyby měl v ruce brčko a v druhý pifko. Zajímavá byla slovní přestřelka mezi ní a ministrem(nebo co to bylo za týpka). Vona samozřejmě jen opice, opice a von zase, že když se prodá jedno mládě do ZOO, tak z toho budou prachy = jídlo pro celkem dost černoušků. Tak kde je pravda? :o). Tímhle stajlem jakým se člověk stará o přežití zvířat to jednou dopadne tak, že na světě budou jen komáři a spousta černochů :o). Takže se už vlastně nemůžu dočkat budoucnosti... Jo a ještě bylo zajímavý ten samej den vidět Siguorney ve Vetřelci, takovej zajímavej kontrast. (26.07.2017)

Nebudu tvrdit, že mě nějak zajímá osud horských goril, nicméně tenhle film byl nádherný. Mohl se opřít o krásnou přírodu a skvělé herecké výkony opic a hlavně o perfektní herectví Sigourney Weaverové. Její napodobování goril a postupné sbližování s nimi je něco, co musí otupit i ten největší cynismus. A líbil se mi i scénář - ve filmu je krásné přátelství s domorodomým průvodcem, láska, jsou tu nakousnuté problémy občanských válek v Africe, hladovění domorodců, kteří pak nemají na výběr, než si vydělávat pytláctvím, je zkrátka takový docela komplexní pohled na Afriku. (08.08.2009)

„Gorily nepoznajú hranice – a nepotrebujú pasy.“ Citlivá réžia, skvelá Weaverová (nominovaná na Oscara), jej pekný vzťah s domorodým sprievodcom Sembagareom (John Omirah Miluwi), fascinujúca divočina, majestátne gorily a nezanedbateľný fakt, že snímka Michaela Apteda (neskôr bondovka JEDEN SVET NESTAČÍ) vznikla podľa skutočných udalostí. Dian Fosseyová bola naozaj typ, ktorému ľudstvo nemalo čo ponúknuť a tak pred ním navždy utiekol do zahmlených afrických hôr, kde niekoľko desaťročí bojoval proti pytliakom za práva nádherných záhadných zvierat, žijúcich v prísne organizovaných "rodinách". Fosseyová sa časom stala na celom svete slávnou a výnimočne silnou (až fanatickou) osobnosťou pre každého, koho zaujíma ekológia. Jej jedinečný výskum trval dlhé roky, počas ktorých sa nielen rozhádala s každým, s kým mohla (vrátane tých, ktorí to s ňou mysleli dobre, nikdy sa nevydala). Nakoniec zomrela vo svojej džungľovej chatrči VEĽMI násilnou smrťou (to nie je spoiler, to je história), pričom identita vraha nebola dodnes objasnená (a už nebude), na čom má akiste podiel aj ženina komplikovaná povaha, kvôli ktorej po jej smrti túžil v podstate každý, s kým sa stretla. Brutálna smrť v nasledujúcich rokoch čakala aj ďalších pre prírodu zapálených ľudí (Irwin, Treadwell). P.S. V knižnici by ste mohli aj vy nájsť knižku, ktorú Fosseyová napísala, výborná kniha vyšla i v slovenčine ak sa nemýlim (prinajhoršom v češtine). (11.03.2009)

Údělem amerických filmů, zborazujících tento typ skutečných událostí, je potřeba zadavatelů i producentů udat je jako kasovní trháky. Limonáda cukerínových slzí, bratření plevele s obilím a jiné rozmanité libůstky stále přežívajícího kýče tu bývají nabíledni. Přes jistou idealizovanost, která ovšem nepřesáhla v tomto případě únosnou míru, se podařilo zachovat reálnost příběhu i s decentně naznačenými kontroverzními prvky v protagonističtině osobnosti. Weaverová, která přípravě této své životní role věnovala maximální péči, odvádí mimořádný výkon, kterým film velmi šťastně stylizuje do takřka dokumentární, místy i reportážní polohy; scény se skorolidmi, gorilaty i jejich rodiči a ostatními příbuznými, vyznívají proto věrohodně a přirozeně. Weavrové se díky tomu stala Afrika životní misí; projektu tragické Foessyové dodnes pomáhá, čas od času do Afriky sama zajíždí a nezajímá se zdaleka o naše živočišné příbuzné, ale i lidi z jejich okolí. Někdy kontroverzně působící americká spontánnost, šlechtěná přirozeným šarmem a elegancí Weavrové, tu nalezly své nejšťastnější užití a naplnění. GORILY nejsou jen filmem; v mnoha ohledech také oprávněně působí jako poslání. Poslání o všelidskosti humanismu, který není omezen na svůj druh. Poslání, které je naplněním zeleného rozměru osobnosti současného člověka Severu. (09.04.2008)