Příběhy obyčejného šílenství

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

"Začalo to jako deviace a skončilo to jako láska." Opravdové šílenství je vzácná věc, ale toho obyčejného nabízí tato divadelní hra dostatek. Oživlá deka, mrkající umývadlo či myšlenka zabaletění alzheimerovy choroby jsou toho důkazem. Při pohledu z divadelního hlediště by hra pravděpodobně přinesla o trochu větší zážitek než stejnojmenný film v kinosále, ale při porovnání obojího na televizní obrazovce je pro mne těsným vítězem film. (28.11.2016)

Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. (15.05.2019)

Minimálně první polovina je téměř nepřerušovanej výtlem. To dělá z téhle inscenace tak dvakrát lepší zpracování, než celovečerák. Kromě toho, že děj je místy docela jinej (a lepší), si taky herci se svejma postavama víc hrajou a maj mnohem ujetější pohyby, ksichty, kecy, zážitky. Trojan to sice úspěšně vede, ale třeba Krobot, Divíšková, Ornest, Myšička, Šimčík, Plesl, ti všichni jsou úplně dokonalí a vtipní a já nadšenej. Holt taky to má jedno mínus a to je druhá polovina, kde už tolik srandy není a objevujou se tam různý kiksy, co mě moc nebavily. Ale celkově to je prostě bomba, kterou bych chtěl klidně vidět i naživo přímo v divadle. (02.08.2017)

Tož to byl nářez:) Film jsem viděla před několika lety, takže jsem si už moc nepamatovala přesný děj. Téměř geniální. Geniálně napsané dialogy, zdrcující síla humoru v dialozích, jednotlivých scénách, pohledech či jednotlivých slovech. Excelující Ivan Trojan a jeho obličeje, civilní Miroslav Krobot, rozjitřený Martin Myšička a energická Klára Melíšková. Jakmile je Trojan na jevišti, jedná se o komedii a "jede" v tom ještě ke všemu Petr Zelenka, záchvaty smíchu jsou zajištěny:) (14.02.2012)