Když uvedlo v listopadu 2001 Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel po mnoho let. Sehnat lístky na představení předpokládalo hodně obětavosti a výdrže. Příběhy obyčejného šílenství se ovšem rozletěly do světa. Dodnes už byly hrány ve dvanácti zemích, včetně České republiky a USA. Naprostým šlágrem jsou v Polsku, kde byly uvedeny už v jedenácti divadlech. Příběhy Obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Jsou Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezonách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom.(oficiální text distributora)
Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda.(27.5.2010)
Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85%(9.2.2012)
Lepší než film. Jedinou drobnou vadu vidím v scénografii. Některá řešení mi přišla samoúčelná, rádoby pokus o experiment. Je však taky možné, že jsem je nepochopil. Jeden příklad: Proč musí Trojan být ve filmu pořád polonahý? Proč se musí pro telefon plazit někam na balkón? Rád bych se scénografa zeptal, co tím myslel.(19.3.2011)
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva.(12.2.2012)
Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání.(18.1.2020)
Morien
Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda.(27.5.2010)
Šandík
Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85%(9.2.2012)
Fifer
Lepší než film. Jedinou drobnou vadu vidím v scénografii. Některá řešení mi přišla samoúčelná, rádoby pokus o experiment. Je však taky možné, že jsem je nepochopil. Jeden příklad: Proč musí Trojan být ve filmu pořád polonahý? Proč se musí pro telefon plazit někam na balkón? Rád bych se scénografa zeptal, co tím myslel.(19.3.2011)
hero_bk
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva.(12.2.2012)
playboxguest
Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání.(18.1.2020)