Pohwa sogeuro

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)

Korejci umí natočit velkolepé válečné scenérie, často pak ale jejich filmy pohoří na slabý děj. To je právě i případ Pohwa sogeuro. Připravte se na klasické asijské přehrávání, přílišnou dávku geroismu a velice jednoduchý příběh. Pokud chcete jen odreagovat u akční jednohubky, pak si rozhodně film užijete. V případě, že byste chtěli cokoliv navíc, najděte si raději jiný snímek. 50% (27.01.2017)

Možná to bude znít divně, ale je příjemné vidět válečný film, kde se to nehemží Amíky, Němci a Sověty a kde Asiati nejsou jen ti zlí a špatní. Navíc, Asiati - a zde Korejci konkrétně, kteří mají pro dramata cit - dokáží ty emoce nahustit. Prostě jsem pustil slzu, no... Tohle je vlastně úplně první korejský válečný film, a vlastně první film o korejském konfliktu vůbec, co jsem kdy viděl. A odkojen M.A.S.H.em je velmi příjemné vidět v této pohnuté době korejské vojáky a civilisty i jinak, než jen jako směšné, humorné a v podstatě zkarikované postavy. (01.08.2014)

Korejky nám poradili filmy, na který se máme podívat, tak koukáme. Tenhle prý obsahoval celou řadu korejských idolů, jeden na straně jihokorejců, druhej na straně severokorejců, jeden student...On celkově tenhle válečňák má trošku zvláštní námět. Je vlastně o tom, jak partička 71 studentů bránila a ubránila kótu proti bůhví kolika tisícový severokorejský armádě. Trošku to vypadá jako když v jednom dokumentu o Severní Korei vyprávěli, jak jedna bojovná severokorejka sundala letadlo kulometem. Dobře no, ale tak možné je všecko. Výsledkem stejně tak byl naprosto perfektní válečnej film s výbornou akcí a válkou se vším všudy, který mi skoro v ničem nevadil. Snad jenom v tom, že akce byla na začátku a na konci a prostředek byl vycpanej sádrokartónem. (07.04.2011)

Na kórejský filmový a herecký prejav si treba jednoducho zvyknúť. Keď tam hrá niekto hlupáka, či naivku tak je to stopercentný hlupák a naivka. Sentimentálno romantické scény podmáznuté neskutočne romantickou hudbou sa vzápätí striedajú s efektnými výbuchmi granátov a bômb. Postrieľaní vojaci s troma - piatimi - dvanástimi guľkami v tele roztancujú na bitevnom poli tancujúc svoj posledný tanec. Telá lietajú vzduchom spolu s kusmi hliny a rozbitých múrov. Scény, za ktoré sa nemusia hanbiť ani holywoodski kaskadéri. Film natočený podľa skutočnej udalosti z čias kórejskej občianskej udalosti, kedy pár nevycvičených a neskúsených študentov čelilo niekoľkonásobnej presile severokórejských vojsk. Dej jednoduchý, Bojové scény fajnové. Milovníci vojnových filmov si asi prídu na svoje . (24.05.2015)