Vždy připraven!

Nevýrazná komedie s dramatickými ambicemi. 1) Tato road movie má téměř vše, co se od ní očekává - sympatické hrdiny (výborný 29letý blonďatý Matthias Schweighofer a dobrý stejně starý Fridrich Mucke), pěknou krajinu, příjemný děj. 2) Aby však tento nevýrazný a ničím nezapamatovatelný film na mě více zapůsobil, museli by ho natočit o dvacet let dříve a já bych nesměl prožít jinou sice, ale rovněž docela dobrodružnou americkou anabázi. Takhle to ani ti dva docela pěkní kluci nevytáhnou na více než dvě hvězdičky. (04.10.2011)

Mám pocit že velká část místních hodnotitelů asi koukala na úplně jiný film. Takže popořádku: Tento film rozhodně není komedie, sem tam se něco vtipného objeví ale do kvalitní komedie to má hodně daleko. Úvod začne naprosto nevinně a celkem zajímavě, ale postupem času Vám dojde, že se film transformuje do nudného drama. A nakonec se z toho stane ještě romantické drama. Ehm? No takže vlastně chyba není ve filmu, ale v tom že nějaký odborník tento film označil jako komedii a zkazil tak většině očekávání od tohoto filmu. Sečteno podtrženo: Tohle není komedie, tohle je drama! Přesto se zázrak nekoná a nepomůže mu k němu ani výborný soundtrack. 4/10 (26.03.2014)

Nenechte se zas tak lehce zmást a nalákat filmem. Přece jenom jet s pár doláčema v kapse do Ameriky je asi ta největší debilovina, kterou můžete udělat. No, dejme tomu, že v tom lepším případě vás jenom zmlátí a okradou bezdomovci ohřívající se u zapálenýho sudu. Ale jinak v poho, po dlouhý době něco koukatelnýho z Německa. 62% (02.10.2013)

Nebýt poměrně dojemného závěru, který dal filmu hlubší dosah, jednalo by se spíše o jednotlivé historky naskládané na sebe cestou po Americe, které některé byly šíleně vtipné, ale jinak jako celek to nedrželo příliš pohromadě. Ale na záběry z bývalé komunistické země se vždycky rád podívám. Úplně jsem zapomněl, jaký to bylo v tom komunismu bizarní. (08.10.2011)

Co vlastně řadový občan ví o německé kinematografii? Zná fuckujícího pana učitele, kluky co to chtějí, holky co to chtějí taky, ti jenž jdou po kvalitě měli tu čest s Klepáním na nebeskou bránu, dříve narození znají duo nosáčů a ti ještě starší Murnauova ikonického Upíra Nosferatu. Známe co známe, víme co víme, ale troufám si říct, že standardnímu gaučovému konzumentovy unikly kousky, které by přinejmenším kvalitně zpříjemnily dané minuty. Vždyť to máme rádi, ono hořko-veselé vypořádání se s národní minulostí....vzpomeňme například na Občanský průkaz, Pupendo nebo nesmrtelné Pelíšky. Německá padlozeďká road-movie je přesně taková........má v sobě zatrpklost i entuziasmus, vzbuzuje pocity zmaru i euforie, umí být radostná i truchlivá. Kvalitní kousek, který by svým naturelem měl našinci chutnat. (03.05.2016)