Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Paweł Sala (1958) absolvoval v roce 1985 filmovou školu v Katovicích a následně na sebe upozornil zejména dokumentárními filmy - např. Stygmatyczka (Stigmatička, 1989) nebo Statysty (Statisté, 2002). Také je uznávaným dramatikem (jeho hra Už budeme dobří/Od dziś będziemy dobrzy se v roce 2003 dostala do slavné polské antologie „Generace Porno"), dále scenáristou televizních seriálů a divadelním režisérem. V jedné poznámce ve výše zmíněné antologii uvedl, že připravuje film Hlava Medůzy, inspirovaný skutečnou událostí, kdy ve Varšavě dva bratři zabili matku a její rozčtvrcené tělo nechali několik dní ležet ve skříni ve svém pokoji. Na realizaci projektu si diváci sice museli ještě několik let počkat, nicméně vznikl snímek, který lze označit za jeden z nejpůsobivějších debutů polské kinematografie současnosti. Příběh začíná scénou, kdy policie zatýká dvaadvacetiletého Artura a jeho o deset let mladšího bratra Martina, kteří jsou obviněni z matčiny vraždy. Od tohoto okamžiku se vydáváme proti času do minulosti a odkrýváme jednotlivé události, které vedly k jejich provinění. Úvodní detektivní zápletka se proměňuje v důslednou psychologickou vivisekci postupně odhalující motivy zločinu. Otec, profesionální voják, odjel na misi do Afghánistánu a veškeré starosti nechává na manželce Tereze. Ta získala novou práci, věnuje se malé dcerce a vnímá, jak se jí postupně odcizuje starší syn, který po maturitě hledá své místo v životě. Artura fascinovaného psychotronikou naplňuje jakési nevysvětlitelné zlo, jímž nakazí i mladšího bratra a společně ruší všechny vazby v rodině. Zcela bezradná matka nachází východisko ve slepé víře a v přehnané starostlivosti o zatoulané kočky, které přeplňují byt ve starém činžáku. Ani po návratu traumatizovaného otce z války se situace nelepší a ústí do tragického konce. V Salově „antidetektivce" je - vzhledem k netradiční formě vyprávění, kdy tvůrci volí obrácenou chronologii - již od počátku zcela jasné, kdo byl zabit a kdo je viníkem. Za mnohem důležitější tedy považují postihnout příčiny zločinu. Pátrání pak v mnohém připomíná Conradovu cestu do temnoty, cestu, na níž divák nenalezne jednoznačnou odpověď na původ zla a musí sám zvážit, proč Artur zavrhuje jakýkoli morální pořádek. Vznikla univerzální výpověď, která odráží naši složitou dobu. Dobu, s níž si ne vždy umíme poradit. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (32)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Škoda, že se tvůrci (myslím hlavně scénář a režie) líp nevyrovnali se zvolenou formou vyprávění. Ale zase na druhou stranu (už jsem to zde vlastně u jiného polského filmu zmiňoval) jsou mi tahle současná polská filmová dramata >ze života< ve všech ohledech mnohonásobně milejší, než tušašská ukuňkaná tyjátronovelová pseudoumělecká tvorba. Tři a půl hvězdičky tedy za film - a za tu (i když d.m.s.n. ne zcela zvládnutou) formu tedy z nutnosti zaokrouhleno nahoru. - - - - - (Poprvé viděno 4.7.2011 na >prostoru pro kočku< , hodnocení 132., komentář zde jako jedenáctý - 5.7.2011) ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Televizní snímek, který líčí rozvrat a zkázu jedné středostavovské rodiny prostřednictvím staršího ze dvou synů. Zjevný psychopat a manipulátor krok za krokem rozděluje rodiče a rozvedenou matku izoluje, deptá a tlačí ke zdi. Získává na svou stranu mladšího bratra a mohlo by se napsat, že vše spěje k děsivému finále, kdyby ovšem scénárista nevyprávěl děj od konce. Pro někoho možná zbytečný krok, který znesnadňuje orientaci v příběhu, pro mě vítané zpestření, které nutí zbystřit pozornost a trochu zapojit mozkové závity. Film stojí za vidění už kvůli vynikajícímu výkonu Mateusze Kosciukiewicze v roli psychicky narušeného Artura. Takový nenápadný parchant pro všední den. Jen malou poznámku k některým komentářům - vážně není jasné, co se odehrálo na samém konci (začátku) příběhu? Opravdu potřebujete absolutní doslovnost? Co je vlastně na tomhle dramatu mysteriózního? Celkový dojem: 75 %. ()

Reklama

Aluska88 

všechny recenze uživatele

A půl. Zajímavé, podivné, tvořivé, obyčejné, evropsky osvěžující a opravdové, nedotvořené, nevyjasněné a pro spoustu diváku taktéž zřejmě ne zcela pochopitelné. Celý snímek jsem očekávala znázornění toho, co ti hoši vlastně provedli, ale nedostalo se mi ničeho, z čeho bych poznala, nebo si domyslila, co se vlastně stalo. Taktéž jsem nepochopila onu linii s telepatií či snad magií, kterou jeden ze synů "provozoval." Bylo to vše skutečné, stalo se to, dokázal disponovat jakousi nadpřirozenou silou, nebo to byl jen nějaký stav mysli, která si to vše vytvořila, představy, jak se s danými situacemi vypořádat? Nyní s odstupem v tom spatřuji jistý psychologický podtext. Oba hlavní herci ztvárnili své postavy velmi přirozeně, stejně jako Ewa Skibinska coby jejich matka. Ač film onen zločin vůbec nezobrazuje, tak celý děj, který se k němu odvíjí, je zvládnut velmi precizně a nechává diváka v očekávání, co přijde později (nebo dříve?:) A ač na konci zůstala spousta otazníků a nevyjasněného, uvědomila jsem si, že děj možná nebyl nijak originální, spíše obyčejný, měla jsem místy pocit, že se v něm vlastně nic podstatného neděje, ale i přesto má v sobě jakési osobité kouzlo. Kouzlo, které pramení z formy jeho zpracování, kde se mísí jednoduché s neobyčejným a viditelné s nevysloveným. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Spätným chodom po dňoch, týždňoch, mesiacoch od zatknutia dvoch bratov k tomu, čo bolo predtým . Priame odkrytie príčin zločinu sa nekoná, zo zobrazeného sa dajú v hlave poskladať rôzne dôvody alebo túto hru odmietnuť ako nič nehovoriacu gebuzinu. Fragmenty súžitia rodiny podnecujú k opakovanému zhliadnutiu. Mne vyšlo zhruba toto: Vojnovými zážitkami traumatizovaný otec sa opúšťa a postupne aj vytráca z rodiny. Opustené miesto nahradia opustené mačky. Syn skúša nahradiť mladšiemu bratovi chýbajúcu otcovskú autoritu. Nedostatok životných skúseností rieši štúdiom rituálov čiernej mágie a narastajúcou spupnosťou. Okoliu sa stáva neznesiteľným, prirodzenú autoritu si zamieňa za čoraz výbušnejšie a zlomyseľnejšie správanie. V podstate je jedno, či nejaké jeho mimo zmyslové schopnosti zohrali nejakú úlohu alebo nie. Pretože cestu odporu a zlostnej negácie k okoliu si zvolil dávnejšie a ustupovať nemienil. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Název polského filmu Matka Tereza od koček přímo odkazuje ke slavnému polskému snímku Matka Johana od Andělů (1961) - v obou přitom není příliš zřejmé, jak velkou roli v příběhu ne/hrají nadpřirozené síly. Způsob vyprávění si zase půjčuje od Zvráceného; tedy pěkně pozpátku. Není samozřejmě točen na jeden záběr a nedodržuje jednotu místa, času a děje, ale scény jsou obráceně seřazené a umožňují netradiční pohled na rozklad jedné polské rodiny. Začíná dopadením pachatelů podezřelých ze zabití své matky a zpětně odhaluje, co předcházelo. Jedna polská kolegyně mi říkala, že na festivalu v Polsku byl film kritizován za příliš komplikované vyprávění a za morální nejednoznačnost v otázkách viny. To mě rozesmálo, protože podle mě vyhmátli dvě věci, kvůli kterým snímek Pawla Saly naopak rozhodně za pozornost stojí. Příběh je vlastně jednoduchý, ovšem divák se v něm nedočká žádného vysvětlení, žádného otevřeného označení „pachatelů". __ Je jasné, že starší syn je povahově parchant. Ovšem parchant, který je možná (!) ovládán temnými silami. Matka je hysterická, otec slaboch, mladší bratr jde až do hořkého závěru slepě ve stopách staršího sourozence. Na začátku vyprávění se vše jeví docela jednoduše. Známe totiž pouze důsledky, ne příčiny rodinné tragédie. Ale čím blíže se dostáváme k začátku příběhu (a tedy ke konci filmu), tím se naše povědomí o vlastnostech postav a jejich podílech viny komplikuje. __ Temný polský snímek ve svém průběhu navíc otevřeně zamlčuje, kdy záměrně vynechává spousty souvislostí. Klíčovou scénu vraždy nejenže vůbec nevidíme, ale ani se nedozvíme, jaká konstelace okolností k ní vedla. Stejně tak se nikdy neobjasní, jestli otec své děti skutečně sexuálně obtěžoval, nebo si to starší syn vymyslel. A nevíme ani, jak je to se synovou černou magií. Třináct měsíců ze života jedné rodiny tak netvoří klasické souvislé vyprávění jako spíše eliptickou řadu obrazů. A nevystačíte si s tím, že pospojujete událost A s událostí B. Vlastně si musíte sami „pracovně odpovídat" na otázky, které vám film nezodpoví. Vysvětlení toho, co se stalo, zásadně ovlivní, pokud třeba otec opravdu osahával své syny… ale je to na vás. Stejně tak se pohled na syna dost změní, pokud mu opravdu do šišky proudí negativní energie nějakých temných sra*ek. __ Film si navíc udržuje distancovaný styl dlouhých záběrů, chladných filtrů a vertikálních pohledů nad kulisy, které odhalují umělost filmového časoprostoru (ačkoli byl volně natočen podle skutečné události). Snímek má sice jen něco přes hodinu a půl, ale od určitého okamžiku (cca. od hodiny) bohužel začíná být hra poněkud jednotvárná. Hlavně se v příběhu nemůže stát nic, co byste nemohli předpokládat na základě už řečeného - a také nestane, kdybyste náhodou chtěli něco namítat. Podle toho, jak si výkladové parametry nastavíte, se pak odvíjí i to, jak moc vás snímek zasáhne. Nejednoznačnost řečeného je jednou z jeho nejsilnějších předností i slabostí zároveň, protože jakkoli je vynechání důležité scény skvělý nápad, znemožňuje na druhou stranu plausibilně uvažovat o etických aspektech, k čemuž ale vybízí. To už je ale dramaturgická otázka, na niž prostě nedostaneme odpověď, stejně jako se nedozvíme, proč vlastně matka zemřela. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama