Matka Tereza od koček

Nesympatické postavy s nesympatickým chováním, kterému příliš nerozumím. 1) Proti času jdoucí vyprávění, kdy nejprve vidíme závěrečnou pointu, abychom se pak postupně dopracovávali motivace a přičin celé věci, mi nevyhovuje. Přidám-li pochmurnost tak typickou pro snad všechny polské snímky komedie nevyjímaje, je nasnadě, že filmem nadšený nejsem. 2) Spoiler. Nesympatická matka Tereza svou péčí o kočky nahrazuje nedostatek empatického vztahu s partnerem i se svými syny. Nesympatický otec Hubert je, snad důsledkem válečných zážitků, prostě mimo. Nesympatický starší syn Arthur hledá východisko z duchovní prázdnoty v černé magii, zatímco nesympatický mladší syn Marcin (polská verze jména Martin) bez vlastního názoru slepě následuje svého bratra. Nesympaticky nijakou studentku hudby Evu vidíme pouze pečovat o nesympatickou autistickou pětiletou Jadzu. Nejenom kočky to mají posrané. 3) Zaujal mě Arthurův zájem o černou magii. Brzy se však ukáže, že jde o šarlatánské směřování zpupného egocentrika, takže je magie zobrazena opět schematicky a v duchu tradičních předsudků jako v mnoha jiných filmech. 4) Zajímala by mě ta skutečná událost, podle níž byl film zpracován. (06.01.2013)

Škoda, že se tvůrci (myslím hlavně scénář a režie) líp nevyrovnali se zvolenou formou vyprávění. Ale zase na druhou stranu (už jsem to zde vlastně u jiného polského filmu zmiňoval) jsou mi tahle současná polská filmová dramata >ze života< ve všech ohledech mnohonásobně milejší, než tušašská ukuňkaná tyjátronovelová pseudoumělecká tvorba. Tři a půl hvězdičky tedy za film - a za tu (i když d.m.s.n. ne zcela zvládnutou) formu tedy z nutnosti zaokrouhleno nahoru. - - - - - (Poprvé viděno 4.7.2011 na >prostoru pro kočku< , hodnocení 132., komentář zde jako jedenáctý - 5.7.2011) (05.07.2011)

A půl. Zajímavé, podivné, tvořivé, obyčejné, evropsky osvěžující a opravdové, nedotvořené, nevyjasněné a pro spoustu diváku taktéž zřejmě ne zcela pochopitelné. Celý snímek jsem očekávala znázornění toho, co ti hoši vlastně provedli, ale nedostalo se mi ničeho, z čeho bych poznala, nebo si domyslila, co se vlastně stalo. Taktéž jsem nepochopila onu linii s telepatií či snad magií, kterou jeden ze synů "provozoval." Bylo to vše skutečné, stalo se to, dokázal disponovat jakousi nadpřirozenou silou, nebo to byl jen nějaký stav mysli, která si to vše vytvořila, představy, jak se s danými situacemi vypořádat? Nyní s odstupem v tom spatřuji jistý psychologický podtext. Oba hlavní herci ztvárnili své postavy velmi přirozeně, stejně jako Ewa Skibinska coby jejich matka. Ač film onen zločin vůbec nezobrazuje, tak celý děj, který se k němu odvíjí, je zvládnut velmi precizně a nechává diváka v očekávání, co přijde později (nebo dříve?:) A ač na konci zůstala spousta otazníků a nevyjasněného, uvědomila jsem si, že děj možná nebyl nijak originální, spíše obyčejný, měla jsem místy pocit, že se v něm vlastně nic podstatného neděje, ale i přesto má v sobě jakési osobité kouzlo. Kouzlo, které pramení z formy jeho zpracování, kde se mísí jednoduché s neobyčejným a viditelné s nevysloveným. (09.07.2011)

Spätným chodom po dňoch, týždňoch, mesiacoch od zatknutia dvoch bratov k tomu, čo bolo predtým . Priame odkrytie príčin zločinu sa nekoná, zo zobrazeného sa dajú v hlave poskladať rôzne dôvody alebo túto hru odmietnuť ako nič nehovoriacu gebuzinu. Fragmenty súžitia rodiny podnecujú k opakovanému zhliadnutiu. Mne vyšlo zhruba toto: Vojnovými zážitkami traumatizovaný otec sa opúšťa a postupne aj vytráca z rodiny. Opustené miesto nahradia opustené mačky. Syn skúša nahradiť mladšiemu bratovi chýbajúcu otcovskú autoritu. Nedostatok životných skúseností rieši štúdiom rituálov čiernej mágie a narastajúcou spupnosťou. Okoliu sa stáva neznesiteľným, prirodzenú autoritu si zamieňa za čoraz výbušnejšie a zlomyseľnejšie správanie. V podstate je jedno, či nejaké jeho mimo zmyslové schopnosti zohrali nejakú úlohu alebo nie. Pretože cestu odporu a zlostnej negácie k okoliu si zvolil dávnejšie a ustupovať nemienil. (03.01.2013)

Televizní snímek, který líčí rozvrat a zkázu jedné středostavovské rodiny prostřednictvím staršího ze dvou synů. Zjevný psychopat a manipulátor krok za krokem rozděluje rodiče a rozvedenou matku izoluje, deptá a tlačí ke zdi. Získává na svou stranu mladšího bratra a mohlo by se napsat, že vše spěje k děsivému finále, kdyby ovšem scénárista nevyprávěl děj od konce. Pro někoho možná zbytečný krok, který znesnadňuje orientaci v příběhu, pro mě vítané zpestření, které nutí zbystřit pozornost a trochu zapojit mozkové závity. Film stojí za vidění už kvůli vynikajícímu výkonu Mateusze Kosciukiewicze v roli psychicky narušeného Artura. Takový nenápadný parchant pro všední den. Jen malou poznámku k některým komentářům - vážně není jasné, co se odehrálo na samém konci (začátku) příběhu? Opravdu potřebujete absolutní doslovnost? Co je vlastně na tomhle dramatu mysteriózního? Celkový dojem: 75 %. (08.11.2013)