Matka Teresa od kotów
Mother Theresa of Cats
Režie:
Paweł SalaScénář:
Paweł SalaKamera:
Mikołaj ŁebkowskiHudba:
Marcin KrzyżanowskiHrají:
Ewa Skibińska, Mateusz Kościukiewicz, Filip Garbacz, Łukasz Simlat, Janusz Chabior, Robert Olech, Mariusz Bonaszewski, Ewa Szykulska, Wojciech Żołądkowicz (více)Obsahy(1)
Policie zatýká dva bratry, Artura a Martina, v maloměstském motelu jejich tety a eskortuje je do vězení v hlavním městě. Ve zpětně odvíjeném ději autor pátrá po pohnutkách jejich zločinu. Kdy a proč vzklíčilo iracionální zlo v chlapcích z dobré rodiny? Matka Tereza miluje nejen své dva syny, má pochopení i pro manžela Huberta, traumatizovaného zážitky z vojenské mise v Iráku. Je vstřícná i ke studentce hudby Evě, která s nimi sdílí domácnost a pečuje o její autistickou dcerku Jadzu. Milosrdná je také k zatoulaným kočkám, jichž je jejich byt ve starém činžáku plný. Dvaadvacetiletý syn Artur, fascinovaný psychotronikou, propadá iluzi o vlastní výlučnosti. Totálně si podrobuje mladšího Martina, balamutí matku. Pocit nadřazenosti v něm utvrzuje i stupňující se nemohoucnost otce, jímž pohrdá… Jde však o motivy nesouměřitelné se závažností činu, jehož rekonstrukce zahrnuje i ovzduší doby jeho spáchání, pro niž je příznačné znehodnocení tradičních hodnot. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (32)
Nesympatické postavy s nesympatickým chováním, kterému příliš nerozumím. 1) Proti času jdoucí vyprávění, kdy nejprve vidíme závěrečnou pointu, abychom se pak postupně dopracovávali motivace a přičin celé věci, mi nevyhovuje. Přidám-li pochmurnost tak typickou pro snad všechny polské snímky komedie nevyjímaje, je nasnadě, že filmem nadšený nejsem. 2) Spoiler. Nesympatická matka Tereza svou péčí o kočky nahrazuje nedostatek empatického vztahu s partnerem i se svými syny. Nesympatický otec Hubert je, snad důsledkem válečných zážitků, prostě mimo. Nesympatický starší syn Arthur hledá východisko z duchovní prázdnoty v černé magii, zatímco nesympatický mladší syn Marcin (polská verze jména Martin) bez vlastního názoru slepě následuje svého bratra. Nesympaticky nijakou studentku hudby Evu vidíme pouze pečovat o nesympatickou autistickou pětiletou Jadzu. Nejenom kočky to mají posrané. 3) Zaujal mě Arthurův zájem o černou magii. Brzy se však ukáže, že jde o šarlatánské směřování zpupného egocentrika, takže je magie zobrazena opět schematicky a v duchu tradičních předsudků jako v mnoha jiných filmech. 4) Zajímala by mě ta skutečná událost, podle níž byl film zpracován. ()
Televizní snímek, který líčí rozvrat a zkázu jedné středostavovské rodiny prostřednictvím staršího ze dvou synů. Zjevný psychopat a manipulátor krok za krokem rozděluje rodiče a rozvedenou matku izoluje, deptá a tlačí ke zdi. Získává na svou stranu mladšího bratra a mohlo by se napsat, že vše spěje k děsivému finále, kdyby ovšem scénárista nevyprávěl děj od konce. Pro někoho možná zbytečný krok, který znesnadňuje orientaci v příběhu, pro mě vítané zpestření, které nutí zbystřit pozornost a trochu zapojit mozkové závity. Film stojí za vidění už kvůli vynikajícímu výkonu Mateusze Kosciukiewicze v roli psychicky narušeného Artura. Takový nenápadný parchant pro všední den. Jen malou poznámku k některým komentářům - vážně není jasné, co se odehrálo na samém konci (začátku) příběhu? Opravdu potřebujete absolutní doslovnost? Co je vlastně na tomhle dramatu mysteriózního? Celkový dojem: 75 %. ()
Škoda, že se tvůrci (myslím hlavně scénář a režie) líp nevyrovnali se zvolenou formou vyprávění. Ale zase na druhou stranu (už jsem to zde vlastně u jiného polského filmu zmiňoval) jsou mi tahle současná polská filmová dramata >ze života< ve všech ohledech mnohonásobně milejší, než tušašská ukuňkaná tyjátronovelová pseudoumělecká tvorba. Tři a půl hvězdičky tedy za film - a za tu (i když d.m.s.n. ne zcela zvládnutou) formu tedy z nutnosti zaokrouhleno nahoru. - - - - - (Poprvé viděno 4.7.2011 na >prostoru pro kočku< , hodnocení 132., komentář zde jako jedenáctý - 5.7.2011) ()
A půl. Zajímavé, podivné, tvořivé, obyčejné, evropsky osvěžující a opravdové, nedotvořené, nevyjasněné a pro spoustu diváku taktéž zřejmě ne zcela pochopitelné. Celý snímek jsem očekávala znázornění toho, co ti hoši vlastně provedli, ale nedostalo se mi ničeho, z čeho bych poznala, nebo si domyslila, co se vlastně stalo. Taktéž jsem nepochopila onu linii s telepatií či snad magií, kterou jeden ze synů "provozoval." Bylo to vše skutečné, stalo se to, dokázal disponovat jakousi nadpřirozenou silou, nebo to byl jen nějaký stav mysli, která si to vše vytvořila, představy, jak se s danými situacemi vypořádat? Nyní s odstupem v tom spatřuji jistý psychologický podtext. Oba hlavní herci ztvárnili své postavy velmi přirozeně, stejně jako Ewa Skibinska coby jejich matka. Ač film onen zločin vůbec nezobrazuje, tak celý děj, který se k němu odvíjí, je zvládnut velmi precizně a nechává diváka v očekávání, co přijde později (nebo dříve?:) A ač na konci zůstala spousta otazníků a nevyjasněného, uvědomila jsem si, že děj možná nebyl nijak originální, spíše obyčejný, měla jsem místy pocit, že se v něm vlastně nic podstatného neděje, ale i přesto má v sobě jakési osobité kouzlo. Kouzlo, které pramení z formy jeho zpracování, kde se mísí jednoduché s neobyčejným a viditelné s nevysloveným. ()
Název polského filmu Matka Tereza od koček přímo odkazuje ke slavnému polskému snímku Matka Johana od Andělů (1961) - v obou přitom není příliš zřejmé, jak velkou roli v příběhu ne/hrají nadpřirozené síly. Způsob vyprávění si zase půjčuje od Zvráceného; tedy pěkně pozpátku. Není samozřejmě točen na jeden záběr a nedodržuje jednotu místa, času a děje, ale scény jsou obráceně seřazené a umožňují netradiční pohled na rozklad jedné polské rodiny. Začíná dopadením pachatelů podezřelých ze zabití své matky a zpětně odhaluje, co předcházelo. Jedna polská kolegyně mi říkala, že na festivalu v Polsku byl film kritizován za příliš komplikované vyprávění a za morální nejednoznačnost v otázkách viny. To mě rozesmálo, protože podle mě vyhmátli dvě věci, kvůli kterým snímek Pawla Saly naopak rozhodně za pozornost stojí. Příběh je vlastně jednoduchý, ovšem divák se v něm nedočká žádného vysvětlení, žádného otevřeného označení „pachatelů". __ Je jasné, že starší syn je povahově parchant. Ovšem parchant, který je možná (!) ovládán temnými silami. Matka je hysterická, otec slaboch, mladší bratr jde až do hořkého závěru slepě ve stopách staršího sourozence. Na začátku vyprávění se vše jeví docela jednoduše. Známe totiž pouze důsledky, ne příčiny rodinné tragédie. Ale čím blíže se dostáváme k začátku příběhu (a tedy ke konci filmu), tím se naše povědomí o vlastnostech postav a jejich podílech viny komplikuje. __ Temný polský snímek ve svém průběhu navíc otevřeně zamlčuje, kdy záměrně vynechává spousty souvislostí. Klíčovou scénu vraždy nejenže vůbec nevidíme, ale ani se nedozvíme, jaká konstelace okolností k ní vedla. Stejně tak se nikdy neobjasní, jestli otec své děti skutečně sexuálně obtěžoval, nebo si to starší syn vymyslel. A nevíme ani, jak je to se synovou černou magií. Třináct měsíců ze života jedné rodiny tak netvoří klasické souvislé vyprávění jako spíše eliptickou řadu obrazů. A nevystačíte si s tím, že pospojujete událost A s událostí B. Vlastně si musíte sami „pracovně odpovídat" na otázky, které vám film nezodpoví. Vysvětlení toho, co se stalo, zásadně ovlivní, pokud třeba otec opravdu osahával své syny… ale je to na vás. Stejně tak se pohled na syna dost změní, pokud mu opravdu do šišky proudí negativní energie nějakých temných sra*ek. __ Film si navíc udržuje distancovaný styl dlouhých záběrů, chladných filtrů a vertikálních pohledů nad kulisy, které odhalují umělost filmového časoprostoru (ačkoli byl volně natočen podle skutečné události). Snímek má sice jen něco přes hodinu a půl, ale od určitého okamžiku (cca. od hodiny) bohužel začíná být hra poněkud jednotvárná. Hlavně se v příběhu nemůže stát nic, co byste nemohli předpokládat na základě už řečeného - a také nestane, kdybyste náhodou chtěli něco namítat. Podle toho, jak si výkladové parametry nastavíte, se pak odvíjí i to, jak moc vás snímek zasáhne. Nejednoznačnost řečeného je jednou z jeho nejsilnějších předností i slabostí zároveň, protože jakkoli je vynechání důležité scény skvělý nápad, znemožňuje na druhou stranu plausibilně uvažovat o etických aspektech, k čemuž ale vybízí. To už je ale dramaturgická otázka, na niž prostě nedostaneme odpověď, stejně jako se nedozvíme, proč vlastně matka zemřela. () (méně) (více)
Reklama