Zvuk hluku

Samotný nápad je natolik "vyhulený", že normálně by neměl šanci na úspěch- stal se ale zázrak a film vznikl. Parta nevšedních bubeníků na cestě městem. Nejlepší koncert nepochybně ten v nemocnici, první třetina byla našláplá, pak postupný útlum. Přesto veselá taškařice vymykající se obvyklým šablonám- a to vždy potěší. 75% (12.05.2013)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Severská oddychovka pre menej, ale aj viac ostrieľanejšieho diváka. Trom korunkám sa vo francúzskej koprodukcií darí pojať námet "hudobných teroristov" veľmi originálne a preto sa nečudujem zväčša pozitívnemu prijatiu. Kľúčom k úspechu je cca. prvá, našľapaná hodina stopáže, kedy sa odohráva to najpodstatnejšie._______1. Profiluje sa disharmonický vzťah medzi Oskarom dirigentom a Amadeom policajtom, ktorých rozdielna kariérna predurčenosť rozdeľuje na dva, nie moc priateľské tábory. 2. Kompletizuje sa all stars crazy team tvorený bandou pojašených týpkov, ktorí pod zámienkou muzikantskej revolty napĺňajú strategický plán "Music for one apartment and six drummers". Za zmienku stojí úvodná auto-bubnovačka a nemilosrdné záťahy "Doctor, doctor give me gas in my ass" + "Money for you honey". 3. Sprítomňuje sa skoro až anderssonovské postihnutie hluchotou, ktoré spočiatku evokuje chytľavou inakosťou, lenže po krátkom ošiale začne na povrch vyvierať dojem zbytočnej sílenosti a napokon aj neopodstatnenosti celého prídavku._______Od tohto momentu rozbehnutý koncept začne strácať šťavu, prešľapuje na mieste a navyše si neodpustí planý romantický dovetok, čo by poistku pre konzervatívneho diváka. Nebudem však z toho robiť vedu, "Sound of Noise" síce postráda vyváženosť/väčšiu neprístojnosť, no jeho zvuk je naozaj hluk a to nielen počúvateľný, ale aj pozerateľný, preto zaslúžené 4*. (22.06.2011)

Money for you, honey. 1) Desetiminutový klip roztáhli po devíti létech stejní tvůrci do celovečerního filmu...posuďte sami, jestli to za to stálo. Film nenabízí nic navíc - zase jen několik skvělých a originálních, pravda, rytmických klipů a okolo něco omáčky, která tomu všemu má dodat punc filmu. Mohli by to být ti hostující čeští vědci. 2) Snímek kopíruje klasickou symfonii o čtyřech větách: Doctor, Doctor, Gimme Gas (In My Ass), Money 4 U, Honey, Fuck The Music Kill! Kill! a Electric Love. Hudby v klasickém pojetí se v něm ale nedočkáme - zde odkazuji na komentátora Arbitera, který si všiml rozpaků, jaké se většiny posluchačů zmocní, mají-li předváděnou kakofonii zvuků a (perfektních) rytmů označit za hudbu. 3) Výstižný koment: Dudek, Arbiter. (04.08.2015)

Ačkoli obyčejně bývám nakloněná nejrůznějším úletům, tentokrát mám menší problém s určitým drobným, leč nepřehlédnutelným nereálným prvkem, který do děje vnáší hlavní hrdina. Jako by v závěru jeho motivací nemohla být docela obyčejná a lehce pochopitelná touha vrátit úder ... po všech těch letech, kdy byl vystavený téměř nepřetržitému hudebnímu teroru. Možná by to bylo přízemní řešení - ale já bych se s ním spokojila. Nemusela bych řešit, nakolik mám akceptovat sluchovou anomálii, která do příběhu absolutně nezapadá ... a na vtipnosti mu taky nepřidává. Snímek je díky ní sice velice originální, ale zároveň trochu rozpolcenou záležitostí, která je možná víc podobenstvím nežli hudební krimikomedií. Může se vám zdát naprosto geniální stejně jako lehce dementní, přičemž možná víc než jindy záleží i na vašem momentálním rozpoložení ... 2,5* ----- Na závěr bych tady měla jeden vzkaz ... pro Amadea: Muzikanti odcházejí i přicházejí - a obchod s hudebními nástroji taky neustrne na jednom místě. Město zkrátka neumlčíš ... ;-) (09.12.2013)

Ne, žeby svérázní hudebníci vyplnili má postupně vybudovaná očekávání naplno, tedy třetí číslo mi ve finále připadalo jako menší, postavami nepřiznané fiasko (ale můžou za to i jejich zbabělí protivníci z orchestru uvnitř sálu, kteří kdyby pokračovali ve hře, dali by vzniknout teprve velkolepému prodlouženému dvojkoncertu :)), ale jinak... SUPER, VÁŽENÍ! U současné komedie se mi jen velmi zřídka přihodí, že by mě některá z nich takto nahlas rozesmála a přivodila chvílemi téměř nekonečný výtlem. Projekt neobyčejné hudební skupiny účinkující ve filmu hýří skutečně neobyčejnými nápady, zvláště první dvě nečekaná vystoupení v nemocnici a v bance představují jedinečnou performanci toho snad úplně nejlepšího vytěžení ze zdejšího námetu, který již sám o sobě dokáže snadno nabourat představu potenciálního diváka ve smyslu, že vše zajímavé na plátně už dávno spatřil. Jenže Švédové na poli komedie rozhodně nezahálejí už pár desetiletí, dokážou pořád kráčet o krok vpřed a vtipným způsobem rozehrát nápady vylovené z jinde nedosažitelných balíků ze studnice nesmírně originální invence a absurdity, tentokrát čerpající z hudebních rytmů, zvuků a neotřelé vzpoury proti konvencím, že prostě žasnu... a zároveň mám během toho filmu i po něm úžasně pozitivní náladu. Zvuk hluku zůstává nápaditou komedií až do konce a přizpůsobuje tomu i závěrečné vyústění, které naštěstí nekráčí v aktuálně populárním trendu proměnit téměř každou komedii dřív či později na drama. Tady se hraje (a doslova hraje) se stejně chytlavým nadhledem a rytmem až do konce. Většina herců je též sympatická a Bengt Braskered coby detektiv bez hudebního sluchu zajišťuje zábavu i mimo největších zážitkových (hudebních) atrakcí filmu, ke kterému se jistě budu rád vracet. [90%] (22.05.2023)