Studnařova dcera

Taková miloučká vykrádačka jiných filmů natočených dle knih M. Pagnola jako Jean od Floretty , Manon od pramene či Tatínkova sláva , jen je zde přimícháno více kýče, takže výsledkem je prvotřídní filmová červená knihovna, asi jako Dobrý ročník, kterou nad německé slátaniny uklohněné dle Rosamunde Pilcher pozvedá lepší režie, lepší kamera, lepší herci a nějaký ten francouzský šmrnc. Ale námět jak z lidového filmu pro pamětníky z 30. či 40. let, tedy klišé na klišé namixované s roztomilostí, rázovitostí a občasnou srdceryvností, která je ovšem pocukrována blahým tušením, že to musí dopadnout dobře. Neznám literární předlohu, takže netuším, zda se této červené knihovny dpustil M. Pagnol osobně, či zda byla ta kniha tak „tvůrčím“ způsobem uchopena až filmaři. Trochu legrační je to vykání mezi hlavními zamilovanými. Ti evidentně „spojili duše svý, došlo i na těla“ (jak praví O. Janota), ale proč jinak podléhat takovým necudným důvěrnostem jako tykání. Našinec nakonec proti kýči zas tak moc nic nemá, jak ostatně dokládá i jeho stránka, jen tento druh, zaměřený ostatně spíše na ženské publikum, mu nesedí. (09.06.2014)

Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] (16.07.2021)

Riskujíc že se opakuji, musím říct že Daniel Auteuil je výborný herec. Co role, to nádhera. Je jedno jestli si střihne policajta, nebo zločince, milujícího otce rodiny, nebo citově vyprahlého samotáře. Všude je skvělý. A tady ukázal, že by se uplatnil i jako režisér. La Fille du puisatier je, na svůj tuctový námět, slušné romantické drama. Žádné velké překvapení ani emoce se nekonají. Děj hladce a nevzrušivě plyne k očekávanému konci a nad průměr ho povyšují hlavně přirozeně zahrané postavy a neodolatelně kouzelná atmosféra předválečné Provence. A taky smutná tvář Astrid Berges-Frisbey. Škoda jen že nedostala důstojný protějšek. Její vyvolený mi přišel jako studený panák bez charismatu a spolehlivě pohřbil jakékoliv zdání horoucí lásky. (19.02.2013)

Pekný film, čakal som však, že zápletka prinesie viac než len spor o meno a krv jedného kojenca. Auteuil ale výborne zamaskovaný ako studniar, dali si záležať, aby jeho vizáž bola drsná a narobená. Astrid Bergès-Frisbey tiež nesklamala, jej stačia len oči, veď o tom bol natočený aj samostatný film. Na druhú svetovú tu bola pekná scenéria a klíma, o vojne bolo počuť len z dosluchu, žeby tak sa žilo vo Francúzsku po roku 1940? Ťažko povedať, ale film dáva dobrý pocit napriek sporom a prináša koniec, ktorý si divák želá. (04.04.2023)

Ponajprv napisem, ze verim -bez prdele - v existenciu hnoja. Hnoj sa produkuje vo velkom, i v byvalom Ceskoslovensku, vo Francii a myslim, ze ani samotny Yzrael v produkcii hnoja za sveto m nijak nezaostava!. Daniel Auteuil /Jean od floretty, Kondomedie, Valka Policajtu/ je sice dobry herec - chameleon, ale podla mna reziserska lama urcite! Ten sa do rezie nevyzna ani hovno - a to si vazim a mam uctu k starsim - a mal by byt len pred kamerou. Prazdny film o hovne, kde sa ona zamiluje donho a? A dalej hovno, odznie len kopa prazdneho tlachania o medziludskych vztahoch a nadarmo sa zmykaju emocie. Mam uctu k starsim hercom ako je Auteuil /Jean od Floretty, Valka Policajtu/, ale pri vsetkej ucte Auteuil tu hral hovno - teda odborne ma nepresvedcil hereckym vykonom a nedostatocne sa vlozil do roly. Francuzske realie vidieka su mozno nadherne, ale dost samoucelne. Jo, jo zase cinema francaise netreba az tak glorifikovat, mam toho napozerane dost a tak si mozem kludne napisat : veru, hnoja sa vo Francii vyprodukuje dostatok, tu je jeden v plnej nadhere 7 % (24.03.2015)