Jeskyně zapomenutých snů

Víme jistě, že kosti třaskají, pod chůzí plosky vlákna praskají.. a oheň pálí dřevo na uhel. Na stěnách obrazy bez rámů, vrostlé do kamene. Řeč duchů, zamčená v čase na tisíce let. Jako bys tu byl omylem, díváš se úkosem, tvůj pohled by pozřel, co ti nepatří. Jiní ne. Proč potom chodí tak opatrně po ocelovém zábradlíčku roku 2010? Hlasy zahání ticho, znovu si uvědomuju, jak mě štve tahle uječená sebestředná francouzština. Jsem nešťastná. Vznešená hudba mě za uši táhne k obdivu exponátu.. Tiše! Vždyt přece vůbec nevíte, zda jste tu vítanými hosty. Kdo tu pracoval sám, děsil se neznámých očí a vracel se z veliké hloubky. Klapeme nohama, vysvětlujeme, obdivujeme. Zoufale potřebujeme rituál, rytmus. ___ Řád naši lebku pokrývá tenkou slupičkou. Je jako střecha, přes kterou nevidíme a která nás chrání a uklidňuje. Kdo tu zůstane sám, cítí, že vchází do domu, s jehož majitelem se nedokáže domluvit. Oči se stáčí vzhůru. Vše kolem ožívá. Nemáš už nic, co by tě ochránilo.. Dépêchez-vous, s'il vous plaît! (03.02.2012)

Nádherný pohled do jedné jeskyně, kam se člověk nepodívá, alespoň ne člověk, který není vědcem a v jeskynním systému nepracuje. Werner Herzog přináší zajímavý dokument a osobní komentáře, které trochu narušují prožitek, jindy ho zase prohlubují. I tak zůstává film jedinečným zážitkem, který jinde nenajdete. (15.10.2016)

Velice zdařilý (polo)dokument, který mě docela dostal. Díky 3D, které tedy není úplně dokonalé a místy je trošku mázlé, jsem si připadal, jak kdybych v té jeskyni byl taky. Svým způsobem je to unikát, protože člověk se tam jinak asi nedostane. Herzog tu rozjíždí svéráznou obrazovou úvahu na téma kultury člověka a kam jsme se vlastně za desítky tisíc let posunuly. Jestli se to dá pouštět jako školní projekce, nejsem úplně přesvědčen, protože to ten film hrozně devalvuje. Chce to spíš náročnějšího a přemýšlivějšího diváka, který docení většinu toho, co Herzog ukazuje a tvrdí. Hodně moc vydařený filmík, kterému se dá vytknout snad jen ne úplně dokonalé 3D, občasné delší záběry a asi lehce zbytečné postskriptum, jinak je to ale naprostá paráda a v tomhle případě je mi celkem jedno, jestli to s tou jeskyní je fake, nebo ne. Velmi slušné čtyři a 80%. (12.10.2011)

Toľko fascinujúcich vecí na tomto svete, nad ktorými sa človek primálo zamýšľa, pritom keby dával pozor a nebral ich za samozrejmé, mohli by mu zmeniť pohľad na svet. Herzog k týmto veciam pozorný je, všíma si, rozmýšla rád a ja si ho za to veľmi vážim. (29.09.2018)

Námět sám o sobě za jasných pět hvězd, ten úvod je takřka strhující. Pak ale přišlo víc duchovních keců, než bylo třeba a jen díky samotné jeskyni zapomenutých snů zůstalo ještě hodnocení na čtyřech hvězdách. Bohatě by stačila hodina. (27.01.2014)

Škoda, že keď už bolo vydané povolenie k filmovaniu, bolo spracované takým príšerným a amatérskym spôsobom. V dokumente sa síce občas vyskytne zopár faktov, žiaľ zanikajú v množstve autorových filozofických pseudoúvah. Podstatnú chybu robí Herzog aj v tom, že si text číta sám, hlasom ako šepkajúca múmia a do toho mu znie príšerná, kakofonická hudba. Možno do budúca, by mal pouvažovať využiť služby niekoho, kto má príjemný hlas, robia to takmer všetci dokumentaristi. (25.10.2014)

Jsou to předevšm nástěné malby, pro něž je Chauvetova jeskyně tak významná. Jejich prohlížení, především ve velkoformátové knize vytištěné na ofestových strojích ADAST, musí být úžasné a nenahraditelné obrázky uloženými na internetu ani sledovanými v područí Zeitlingerovy kamery a střihem dle představ Joe Bini a Maya Hawke. Skutečně, především koňské tableau je nádherné, i když ostatní zvířata (nosorožci, lvi...) jsou rovněž, zřejmě už bezprecedentní. Mnohé připomínají Picassa (ve filmu zméněno), ale především Franze Marca (obálka knihy "Der blaue Reiter" a další neobyčejné obrazy se zvířecími motivy), který temito jeskními obrazy sice nemohl být inspirován (zemřel 4. března 1916 u Verdunu), ale opačná inspirace vyloučena není; každý kruh se musí někde uzavřít. Pozn 1: Toto vysoké hodnocení dávám vzhledem k finální scéně (před oběma dodatky, které dokument spíš poškodily) koncipované jako tichá procházka po magické "obrazové" jeskyni, zde navíc doplněná skvělou hudbou Ernsta Reijsegera. (30.09.2019)

lehce nadprůměrný dokument,kterému by na působivosti přidalo lehčí krácení stopáže...60% (01.01.2012)

Herzogovi ta pátá hvězda zase o něco málo unikla, něco mi na ni prostě chybělo, ale i tak jsem opět spokojený. Dokument o jeskyních malbách, který přemýšlí nad vším okolo nich - Kdo byli ti, jenž je namalovali? Chtěli tím říct něco víc, než se může? Dokázali bychom vůbec jejich kulturu pochopit? Zamyšlení nad těmito a více otázkami je k tomu všemu umocněna podivuhodně podmanivou, dokonce i mysteriózní atmosférou, která z detailních záběrů jeskynních maleb dělá víc, než by se mohlo zdát. Taky je pravda, že za to dost může zvolená hudba, ale prostě to funguje a díky tomu ta hodinka a půl rychle uteče a člověk se u toho ani nenudí. Prostě Herzog ukazuje, jak moc talentovaný filmař je a že ani dokumenty mu nejsou cizí. Jen ten závěrečná scéna je poněkud zbytečná... 4* (16.02.2020)

Zajímavý dokument. Jen stěží se dá představit jak vlastně staré jsou ty malby... 35 000 let je naprosto nepředstavitelný časový úsek, přitom ty malby vypadají jak kdyby byly včera nakresleny. (22.12.2011)

Dokumentární tvorbu lze pojmout na různé způsoby. Německý filmař Werner Herzog svůj skromný příspěvek lidstvu pojal jako poetizující ódu na první známý prehistorický kinematograf. Biograf sice primitivní, ale v kontextu historie doby mnohem trvanlivější, než dnešní technické novinky a vymoženosti. A Chauvetova jeskyně si Herzogův vzletně oslavný postoj právem zaslouží. Rozporuplná je skutečnost ve chvíli, kdy se na jedné straně s hrdostí hlásíme k dějinám člověka, jeho vzestupu a svědeckým místům. A na té druhé straně bráníme lidem v návštěvě těchto reliktů minulosti. Co jiného nám ostatně zbývá, když člověk systematicky znehodnocuje své přirozené životní prostory? Vznikl tento hold pravěké umělecké činnosti, která je v neustálém pohybu měnících se podmínek a způsobů. Americká hymna je podpásovou ranou cynismu stoika na mozaice vnímání světa. Nakonec nám zbývá již jen to umění! A rozličné způsoby sebevyjádření! (14.07.2016)

Sugestivni zazitek ze stary skoly, kterej na tisic procent neni urcenej strednim skolam, jak se Artcam domniva. Potrebuje totiz znacne odpocinutou a soustredenou mysl, protoze zdanlive jednoduchy a obecny otazky, ktery Herzog poklada, v sobe schovavaji mnoho pasti vedoucich az k divokejm osobnim spekulacim ohledne patrani po korenech nejen lidskyho umeni, ale lidskosti jako takovy. Vic nez o dokument (respektive je to tak pade na pade) se jedna spis o pozoruhodny metafyzicky zamysleni. A proto asi ani neni dulezity, ze 3D je obcas maximalne z formy a ze snimek sam o sobe je v podstate bezdejovej a klouze predevsim po vlne imprese. Tak jako tak se jedna o velkou podivanou, kterou kali snad jen to, ze reziser nedokaze (a asi to ani nejde) stoprocentne prevest svoje nadseni z videnyho na divaka, kterej pak muze mit pocit mirnyho osizeni. Aspon ja to tak citil. (12.10.2011)

… a to čistě za samotné malby a za předpokládaný vizuální zážitek ve 3D (viděno bohužel z DVD, ale další hodinu a půl života mě tomu ani nenapadne věnovat). Pokud jde o užvaněný komentář a celkové „filosofující“ pojetí, jsem přesvědčený, že si Herzog dělá z lidí srandu; Star-Spangled Banner jako ukázka pentatonické(!) melodie, očichávač otvorů s voňavkářskou průpravou, „možná-uslyšíme-i-tlukot-vlastního-srdce-buch-buch-buch“ a další pouťové atrakce toho buďtež důkazem, a i kdyby náhodou tohle všechno mělo tvořit jízlivý kontrast k závěrečné nekomentované prohlídce (i když pak se vlastně ještě šlo do pavilonu krokodýlů, takže nejspíš ne), přijde mi to jako mimořádně slaboduchý způsob, jak naložit s materiálem z míst, kam lidská noha s kamerou hned tak znovu nevkročí. (09.03.2018)

Dokumentární film tak, jak si ho představuji v nejčistší podobě... Herzog nám pomocí filmového plátna zprostředkovává zážitek, kterého by se nám jinak nedostalo; přivádí nás k "záblesku minulosti", představuje nádheru, čistotu a uchvátnost jeskynního komplexu Chauvet. V tomto případě je 3D víc než na místě; stačí si jen odmyslet okolní diváky a vpíjet se do zvuků ticha, zaposlouchat se do tlukotu vlastního srdce. Skutečně dechberoucí podívaná... [Metropol Olomouc, 6.12.2011 - s Caym + Jennifer.S] K přečtení doporučuji: http://25fps.cz/2011/jeskyne-zapomenutych-snu/ (07.12.2011)

Filmy Wernera Herzoga mám teprve před sebou a těším se na to. Tudíž nejsem nikterak poznamenaná velikánovou aurou. Některé jeho dotazy ( co jste dělal u cirkusu? ) nebo dodatek s bílými krokodýly jsem tedy spíš vnímala jako scestné :-) Na druhou stranu výpověď pana Nosa ( bývalého tvůrce parfémů ) mě vyloženě zaujala. Jsem taky ulítlá přes vůně a docela chápu, že to je způsob, jak najít jeskyni. A co se týká jeskyně samotné, tak to je naprostý skvost , který nemůže nechat nikoho chladným a jsem ráda, že je nějaký dokument na světě. Ještě k hudbě. Myslím, že se k dokumentu hodila a mě přišla zajímavá. Ovšem její provedení a nazvučení nedá nikomu usnout :-) (03.10.2012)

Co asi zbyde za 30.000 let po nás...? (25.04.2017)

Magický fiilm,který ukazuje asi jeden z největších objevů novodobých dějin-jeskyni Chauvet(kdo,že tu jeskyni objevil?).Werner Herzog ukazuje divákovi onu nádheru a historii a s občasným fundovaným proslovem odborníků vnáší do celého objevu trochu světla.A jelikož se asi žádný obyčejný smrtelník do těchto míst nepodívá,je tohle jediná šance jak to vidět,protože kromě archeologů je Herzog jediný,kdo byl se svými lidmi do jeskyně vpuštěn.Režisér zvolil formu (polo)dokumentu a díky 3D si člověk opravdu připadá,jako by tam byl.A tomu pomáha,jak slušný zvuk,tak atmosférická hudba.Což je opravdu fascinující,uvědomím-li si,že tam někdo naposledy byl pře dvaceti tisící lety.Co nám vlastně tyhle malby říkají?A jsou pravé?Herzog se i pomocí odbornílů snaží najít odpovědi a předkládá je divákovi.Místy jsou záběry trochu zbytečně dlouhé(kameraman nemohl asi odtrhnout kameru) a 3D,které se snaží jít proti trendu a vlastně "jen"dokresluje prostor,je místy rozmazané a místy i dost tmavé,tudíž velmi špatně viditelné.Říká se,že kdo nepochopí vlastní historii,je odsouzen jí opakovat,tak jsem zvědav,co nám tenhle objev z naší historie objasní.Dávám jasných 85% a jdu se podívat,kam se poděly ty moje staré štětce. (25.10.2011)

Mohou nastat dvě silně polarizované situace v divákově vnímání. Buď může přihlížející vidět Jeskyni jako unikátní procházku po koutech země kam se nikdy nepodívá (a ne ve smyslu, je tam zima, viz. Encounters at the End of the World, ale protože jeskyni Frantíci zapečetí a přístup tam bude časem stále více a více výjimečnější i pro vědce a badatele!) nebo se dá nahlížet trochu hlouběji, jak německý autor žádá, vidět skrz a hledat otázky prehistorických počátku lidstva. Werner Herzog opět natočil silně autorský snímek, kterým dokáže imaginativně interpretovat své pocity a myšlenky. Já byl zhruba na půl cesty, ale věřím, že příští projekcí se již plně ponořím do tajů starších než 32 tisíc let. 85 % (30.01.2012)

Je hezké a poučné, že jsme dostali možnost vypravit se do nepřístupné jeskyně a dopodrobna si prohlédnout (plus předlouze, zevrubně analyzovat) unikátní, dokonale zachovalé, nejstarší objevené jeskynní malby na světě. Osobitý filmařský samorost se samozřejmě pokusil i o spirituální, existenciální přesah – omezený náhled do pocitů a snů pravěkého umělce / člověka / lidstva. Osobně mě však téma i zpracování zaujalo jen minimálně. (20.10.2020)

Veľmi podmanivo natočený dokument o nedávnom, pre ľudské dejiny, veľmi dôležitom objave. Fascinovali ma bezpečnostné opatrenia, ktoré francúzi vcelku pochopiteľne zaviedli aby zabezpečili bezpečnosť nájdených malieb. Niektoré pasáže boli až moc statické a zasnívané, ale výraznejšie mi to nevadilo. Skôr mi prekážala tá záverečná bodka odohrávajúca sa na krokodílej farme. To bol neskutočný výplach. Inak ale dokument zaujal a aj v kontexte prednášky, ktorej bol súčasťou, priniesol otázky a zamyslenia nad možnými počiatkami kinematografie. 65% Filmový kabinet - 1.semester - 1.Vznik filmu - Kino Lumiere (03.02.2015)