Zajíci v pytli
Obsahy(1)
Úsměv a pohoda v hudebně zábavném pořadu z divadla Semafor.
V osmdesátých letech navázal Miloslav Šimek na slavnou éru semaforské dvojice s Jiřím Grossmannem a přizval ke spolupráci Jiřího Krampola. Vznikl tak cyklus představení Zajíc v pytli.
(Česká televize)
Recenze (31)
Miluju humor Š+G - těžko říct přesně proč, ale určitě to bude i jistým nadšením z uvolněnosti druhé poloviny 60. let a taky tím neštěstím z druhé poloviny 68. roku. Grossmann byl na jevišti ten prototyp "podivínského intelektuála", který mě nesmírně bavil a kerého spíš Šimek usměrňoval. Tím pádem, když po jeho smrti jeho nahradil Luděk Sobota (který může být super komik ve své vlastní póze) a pozici intelektuála připadla Šimkovi, tak to bylo zatraceně poznat. A tady ten sešup pokračuje - Krampol je sidekick - může se snažit jak chce, ale to původní kouzlo vymizelo (jak je znát ve vzpomínkovém dílu). Ale to je věc, kterou můžem přeskočit a dohadovat se, jak by Grossmann vypadal po 20 letech. Co mi tady vyloženě vadí je ten skluz po normalizační lince - já vím, že se to nedá moc srovnávat, ale tam kde si Š+G sem tam dělali legraci z hloupého režimu, aktuálních traumat (až hrávali na tajno, řada nahrávek byla zničena a to co se dochovalo, bylo dost často načerno natočeno a propašováno) či bavili čistou absurditou, ZvP si víceméně vystačí s "komunální satirou" (údržba chodníků, nedochvilnost vlaků, "železné neděle", prodej kaprů), která byla vládnoucí stranou jediná povolena a kontrolována. No a v průběhu normalizace se přidá ta zmiňovaná závěrečná píseň, která říká, že sice leccos stojí za prd, ale ten komu se to nelíbí je škarohlíd, nemáme ho rádi a místo toho by se měl radovat z maličkostí a držet hubu, což je nakonec vlastně krásná definice normalizace. ()
Šimek po Grosmannovi už neměl tak skvělého parťáka, ale kvalitu humoru se mu podařilo udržet... ()
Rozhovor s japonskym zeleznicarem a Felix Holzmanm jako pan Lemlíček, nakupující v Kotvě! To je Zlatý fond humoru!!!! ()
Koncem 80ých let šlo asi o nejlepší zábavný pořad pod taktovkou Miloslava Šimka. Nutno dodat, že už tenkrát to nejen zavánělo politickou satirou. Ovšem nezapomenutelnou pihou na kráse byly dost frustrující hudební vystoupení Miluš Voborníkové, Nadi Urbánkové, Pavla Bobka, Milana Drobného a dalších. ()
Pořad Zajíc v pytli má 12 dílů, s tím, že navíc vznikl ještě střihový pořad Zajíci v pytli. Díl 1-4 připravil Miloslav Šimek ještě s Luďkem Sobotou, první tři díly jsou výběrem scének z jejich představení, čtvrtý díl je pak zkrácenou verzí představení Dva pestré týdny v oblastním muzeu, kde se pro jeho natočení vrátil Petr Nárožný, Zajímavostí je, že se Zajíc v pytli natáčel 5 let po derniéře daného představení, a že v době natáčení už v Semaforu nehrál ani Luděk Sobota (poslední představení Šimka a Soboty bylo v červnu 1986). Od 5. dílu připravoval Miloslav Šimek Zajíce v pytli s Jiřím Krampolem. S tím, že Jiří Krampol předtím účinkoval jako host i v prvním dílu (scénka Gum Game Pliving) a třetím dílu (scénka Kurzy první pomoci, která původně patřila do představení Dva pestré týdny v oblastním muzeu a roli, kterou zde hrál Jiří Krampol hrál původně Petr Nárožný). Zajímavostí je 9. díl, který je zkrácenou verzí zájezdového představení Jak jsem se vyučil aneb Spolu s Jiřím Grossmannem a ve kterém vystoupila i řada zpěváků z "grossmannovské éry". Kromě Pavla Bobka, Miluše Voborníkové a manželů Svobodových, kteří účinkovali v Semaforu pravidelně se pro toto natáčení vrátili Naďa Urbánková, Milan Drobný a Eva Olmerová. 11. díl vznikl na začátku roku 1990 a jako jediný nebyl natáčen v Semaforu, ale v Klicperovo divadle v Praze Kobylisích (dnešní Salesiánské divadlo) a závěrečný 12. díl je zkrácenou verzí představení Besídka bývalých žáků zvláštní školy. Natáčel se v červnu 1990 (tedy těsně před odchodem skupiny Miloslava Šimka ze Semaforu) a snad i tím, že šlo o "předrevoluční" představení, působilo už v době natáčení trošku vyčpěle. Na Zajíce v pytli se Miloslav Šimek s Jiřím Krampolem snažili navázat v novém Divadle Jiřího Grossmanna pořadem Kavárna u Uršuly, ten však neměl dlouhé trvání (jsou natočeny pouze 4 díly). Miloslav Šimek se poté vrhnul na politickou satiru společně se Zuzanou Bubílkovou (S politiky netančím, Politické harašení) a Jiří Krampol začal moderovat úspěšný pořad Nikdo není dokonalý. Pro uživatele harycek: Ano, vtip s Amanitinem a počtem mrtvých myší je stejný jako mají Cimrmani ve hře Afrika, nicméně hra Dva pestré týdny v oblastním muzeu vznikla v roce 1977, pořad Zajíc v pytli byl natočen v roce 1987 a cimrmanovská hra Afrika měla premiéru až v roce 2002, takže pokud někdo někoho "vykrádá", tak jsou to v tomhle případě spíš Cimrmnani, ale spíš si myslím, že je to jen náhoda :-) ()
Zatímco období Šimka s Grosmannem mě spíše nudilo a nepřipadalo mi téměř nikdy vtipné, tak s příchodem Jirky Krampola se vše otočilo o 360 stupňů a Šimkův humor mě začal velmi bavit. Hlavní zásluhu na tom nese právě skvělý "Krampoul" (jak mu říkal jeho učitel Mistr Nedbal :-D), který si své postavičky patřičně užíval a člověk se jim jednoduše řečeno musel od srdce zasmát. I dnes se mi vždy velmi zlepší nálada, hned jak "holzmannovsko-izerovský Krampoul" vejde na jeviště. ()
Švanda, pouze se mi zdálo že vykrádali Cimrmany s tím jedem Amatinem a počtem mrtvých myší!!?? ()
Bravo, bravo, bravo... ()
Z tohoto pořadu si pamatuju jen minimum scének obzvláště s Jirkou Krampolem, který sehrál spoustu prapodivných lidiček s prapodivnými jména zejména jako pan Vyrážka, který nestrpěl, když mu někdo řekl pan Zarděnka (s panem Šimkem to byla dobrá dvojice). ()
Ve zpětném pohledu (v době vzniku tohoto pořadu mi to až tak nepřišlo) se mi zdá, že tohle mělo mít ambice navazovat na skvělé Návštěvní dny. To se rozhodně nemohlo podařit - Jiří Krampol je podle u mě skvělým symbolem normalizačního úpadku.... ()
Bohužel jen stín toho, na čem se s Šimkem podílel Jiří Grossmann. Převažuje už jen trapnost a prvoplánové fórky. ()