Nábyteček

Vôbec nie zlý film. Dunhamovú mám ako tvorcu rád. Čo sa mi nie vždy u ženských umelkýň stáva. Jej schopnosťou je perfektne sondovať choroby modernej doby. Všetky tie dokonalé názory na žitie, nepatriacej do skutočnej reality. Tá ohrozuje hrdinov ako nutné zlo z ktorého sa nemôžu vymaniť. Genialita je ukopaná všednosťou a nevinnosť skazená perverzitou a rýchlou láskou. Každý podvádza každého. Každý má svoje vlastné obrovské ego a to je hlavným problémom celej existencie všetkých postáv. Dunhamová má preto takmer dokonalý cit, lenže bohužiaľ pre mňa trafila klinec po hlavičke až seriálom Girls. Tu je to neurotické šaškovanie, značne nedotiahnuté načrtnutými motívmi. Postavy sa veľmi nevyvíjajú, veľa miest je neuzatvorených ako napríklad celá záležitosť s Jedom, alebo jej kamoškou zo školy. Perfektná Jemima Kirke značne zachraňuje slabšie miesta - čo je takmer všetko v rodinnej línií. Inak celkom spokojnosť. Nenadchne, nenudí. A núti trocha k zamysleniu. Ale je to stále volanie o pomoc akých som videl stovky. (16.10.2014)

Měla jsem tuhle nelogickou teorii, že když by moji rodiče byli newyorští umělci, život by byl mnohem jednodušší. Asi nebyl. Moc se mi líbí, jak Leně funguje, že si do příběhu napíše postavu, co se jí nastěhuje do bytu a každou noc spí blíž a blíž a pak ji nechá jen tak beze všeho odejít, aniž by s dějem jakkoli zatočila. Nálepka "Znáte ze svého života". To chcem. (12.05.2013)

Dve sestry Dunhamové sa správali väčšinu príbehu ako duté predmety. Osviežujúcim momentom satisfakcie bola scéna, kedy na domácej párty tá mladšia zrazu ožije a poriadne tej ťape naloží - veľmi pekné... Ako tragikomický, existenciálny portrét vzdelaného, ale nepoužiteľného dievčaťa to fungovalo, super. Akurát sa mi nepodarilo nadviazať spojenie s hlavnou hrdinkou a navyše - ale to bude asi iba môj problém - som mala bláznivé nutkanie ju učesať, uf! (04.03.2016)

Hemingway v povídce Vojákův návrat vypráví o mladém vojákovi, který se po válce vrací do rodného města. Vrací se do rodného domu ke své rodině, znovu chodí známými ulicemi a potkává staré známé. Ale něco se změnilo. Zkušenost, kterou zažil mimo domov, mu už nedovoluje se do něj úplně vrátit. Nepatří tam a zároveň neví, kam patří. Neví co dělat a neví, jak začít, jak se odpíchnout. Lena Dunhamová v Tiny Furniture vypráví aktualizovaný příběh pro začátek 21. století, ve kterém se návrat z vysoké školy rovná návratu z války za začátku století 20. (05.05.2018)

Po seriálu Girls další zkušenost s mladou herečkou a filmařkou Lenou Dunham. Poměrně banální příběh všedního života, kdy se hlavní hrdinka protlouká životem, otřesená vlastní existenciální krizí a vztahovými neúspěchy. Zápletka sice není kdovíjak objevná, ale výrazně jí vylepšuje hořký humor, únosná dávka tragikomiky, neokoukaní herci a výborně zpracované dialogy. Škoda jen toho mdlého závěru, který celkové vyznění snímku dost sráží. (03.09.2013)