poster

Nábyteček (festivalový název)

  • USA

    Tiny Furniture

Komedie / Drama

USA, 2010, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sochoking
    ****

    Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní!(16.11.2012)

  • Traffic
    *****

    Pokud se u Nábytečku, potažmo u Girls, nesmějete, dělá si pravděpodobně legraci právě z vás. Lena Dunham exceluje ve schopnosti napsat postavy, které jsou sice na jednu stranu obyčejně sympatické, ale na druhou až nepříjemně narcistické a sobecké. Mnoho situací, do kterých Dunham sama sebe i ostatní postavy dostává, sice můžou působit roztomile trapně a vtipně, ale současně v tom je zřetelná, často nemilosrdná satira privilegovaných bílých twentysomethingů, kteří vystudovali humanitní školu a teď neví, co se sebou. Nemyslím si ani, že by tahle sebekritika vycházela z ironických pozic, jinak velmi typických pro dnešní faux-hipster generaci. Když Aura bez mrknutí oka žádá matku o peníze nebo se vzteká, že nikdo nechápe její potřeby, je na tom nejvíc tragické a znepokojivé to, že si tuhle svoji sebestřednost neuvědomuje. Chápu, že se na tohle někdo dívá a přitom ho vlastně konejší, že někdo jiný (navíc ve filmu nebo televizi) má stejné problémy jako on, ale pokud přitom přehlíží tu kritickou rovinu, je chyba spíš v něm a ne ve filmu (seriálu).(16.8.2013)

  • ABLABLABLA
    ***

    Jedna zásadní chyba na mé straně, že jsem tohle viděla až po dvou sériích Girls. Protože víte proč? Ono je to v podstatě úplně to stejné. Stejní herci (na tom by nebylo nic tak špatného, hodně režisérů má své oblíbence), ale oni dokonce hrají stejné postavy jako v Girls. Ta Charlotta (ta tu dokonce použila naprosto shodnou frázi "Don't do anything I wouldn't do."), Jad a Aura mají úplně stejné povahové rysy jako postavy ze seriálu. Jde vidět, že tedy nejprve si Dunhamka zkusila film, a pak si řekla, je to dobré, zkusím z toho udělat seriál. Kdy ale musím říct, že seriál je možná o kapinku lepší, protože je tam více postav s odlišnými vlastnostmi. Každopádně ale i tak je to vtipné, charaktery jsou tu velmi dobře umístěny a mnoho lidí zde píše, že se v tom mohou vidět všichni ti, co vystudovali humanitní obor, což je v podstatě taky pravda. Jinak bylo něco, co ta její matka neměla v těch bílých skříňkách? A už vím, jak označit jisté osoby - type "I have to go home" (každý má mezi svými přáteli aspoň dva takové). Hodně dlouho jsem si taky lámala hlavu nad tím, kde jsem viděla Merritt Wever a pak mi to docvaklo v New girl, jenže to chudinka nemá napsané ve filmografii. 3.5*(12.1.2014)

  • MontyBrogan
    ***

    Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo.(11.12.2014)

  • Matty
    ****

    Komedie rozpaků. Aura se snaží navázat dialog s domovem, kterému přestala rozumět, ale bez kterého zároveň ještě nedokáže existovat. Neví, jak se uchytit v dosud neprobádaném světě lidí, kteří dokončili vysokou. Potřebuje vědět, že někam patří a je někým žádaná. Celý film si snaží vydobýt zpět pozici dcery, získat od matky povolení spát v její posteli, být zase jejím dítětem. Alespoň na chvíli. Nejde z její strany jenom o projev strachu ze zodpovědnosti a citové nejistoty, ale také nesamostatnosti, neschopnosti vidět skrze své vlastní také problémy druhých, potřeby být někým vedena. Mohu-li soudit ze své divácké zkušenosti, pro osobu stejného věku a výchozí pozice, jakou má Aura, je Nábyteček filmem příjemným i protivným současně. Příjemným, protože se v jeho mikrosvětě trapného mlčení, ostychu a nepatřičnosti lehko zabydlí, protivným, protože ji konfrontuje s vlastní nedospělostí, parazitováním na cizím úspěchu a neustálým hledáním cest, jak si usnadnit život. Na co ale skutečně máme ve svém věku a postavení nárok? Proč považujeme za nepřijatelné být osamělí, bez moci a bez peněz? Nepoučitelné, negativistické a sebou samými pohlcené postavy jsou vzorovými i varovnými příklady. Lena Dunham ukazuje holou pravdu (ač ještě ne tak „holou“, jako později v Girls) bez moralizování, ale zároveň bez jakéhokoli romcomového zjemňování. Ukazuje opravdové lidi, jejichž rozporuplné charaktery nelze posoudit a odsoudit jednou větou. Stejně výmluvná a přitom víceznačná je kamera, které se daří kompozicí záběrů a zapojením mizanscény vystihnout rozpoložení i situaci postav (chladně elegantní rámování bytu jako několika aseptických kójí, na nichž není nic domovsky hřejivého). Nebudete-li se cítit trapně kvůli postavám, prostředí, v němž žijí, na vás pocit nepatřičnosti spolehlivě přenese. 85%(10.12.2015)

  • - Celý film bol natočený na digitálnu zrkadlovku (fotoaparát) Canon 7D. (ash99)

  • - Matku a sestru Aurory (Lena Dunham) hrály skutečná matka (Laurie Simmons) a sestra (Grace Dunham) herečky Leny Dunham. (zuza99)