V zemi krve a medu

Na téma balkánského konfliktu (1992-95) vzniklo několik filmů a tento není optickým pohled nějak vyjímečný, avšak nabízí zajímavá témata, autenticitu a dobře vybudovanou tíživou atmosféru války. V In the Land of Blood and Honey je násilí denní rutinou v zemi, kde téměř odumřel cit člověka k člověku. Hnací sílou filmu je původní prostředí, jazykový dialekt a herci, kteří některé situace ve filmu sami prožili a v realitě stáli na různých stranách válečného konfliktu. Silnou atmosféru války se Angelině povedlo vybudovat díky zachycení kultury dané země, tradice a předsudků, které v autentickém prostředí nabývají na důležitosti. Film se točí kolem vztahů (ať jsou milenecké, mateřské, sourozenecké nebo jen přátelské), které ani vášeň před válkou nezachrání. Prostor patří především ženám (matkám, milenkám, sestrám), které uprostřed válečných hrůz transformují svou lásku na touhu vzít někomu život. Angelina ve svém režijním debutu neukazuje na jedné straně ty dobré a na druhé zlé, vykresluje pouze lidi, věřící, že dělají to nejlepší pro svůj národ a zemi. Jádro příběhu tvoří vztah Daniela a Ajly, kteří se snaží vytvořit vlastní svět v zemi plné násilí, ale pochybnosti je dostanou do pozice, kdy se snaží jeden druhého zabít. V jejich milostném vztahu oba projdou pod vlivem války změnou odrážející se na jejich osobnosti, kterou se však nepodařilo zachytit. Vnitřní pnutí postav, jejich pochybnosti, boj se zodpovědností a morálkou, která je silnější než emoce není zřejmá a tak se z ústředních postav nestane nic víc než jen prázdné postavy v prázném prostoru. (Berlinale 2012) (16.02.2012)

Velmi kontroverzní režisérský debut Angeliny. Vytáhla stále ještě aktuální téma. Šrámy z války pořád nebyly zahojeny a tak se nedivím, že tento film způsobil v bývalé Jugoslávii takový poprask. Velmi naturalistiky natočený film anjehož poprředí se odehrává tragická love-story. Rozhodně bylo zajímavé vidět kompletně jugoslávské herecké obsazení a bylo fajn nechat se překvapit jejich kvalitními herekými výkony. Velmi smutný a emocionální snímek, který rozhodně nebude svědčit slabším povahám. Romantika 3*, akce 2*, herci 4*, režisérský debut se ale Angelině celkem podařil, takže určitě bych čekal a relativně se těšil na další film. (26.01.2013)

Tak mám pocit, že Angelina Jolie během natáčení Výměny velice pozorně sledovala Clinta Eastwooda a svůj debut natočila víceméně přesně v jeho stylu. Věcně, bez příkras, bez potřeby jakékoliv roztřesené kamery, stylem nezaujatého pozorovatele. No a to se mi moc líbí. Samozřejmě, příběh je jednoduchý a konflikt je jen zlehka načrtnutý, ale všeho je tak akorát, aby bylo všem jasné, kdo je kdo a proti komu vlastně, a aby výsledek byl co nejpůsobivější. Hodně tomu (kromě zmíněné eastwoodovské režie) pomáhajípředstavitelé hlavních rolí (zejména pak Zana Marjanovic), plusové body sbírá i hudba Gabriela Yareda. Dobré to bylo. (18.09.2013)

Takže po Fiennesovi sa aj Angelinka pokúsila niečo zrežírovať. Ako by som to len. Na jednej strane nudný film jak svina, na tej druhej, celkom solídne vykreslenie boja etnických skupín, ľudských vzťahov a nečinnosti sveta. Film z človeka rýchlo vyšumí, nezanechá nejakú hlbokú stopu. U mna jednoznačne vyhráva  Coriolanus, už len za ten nápad, prevedenie a lepšie herecké obsadenie, od čoho sa odvíja aj celková atmosféra a hlavne herecký výkon. Nie zlý debut. Dúfam, že už to bude len lepšie. 2 z 5 (12.07.2012)

Jak snadné je vysmívat se režijnímu debutu Angeliny Jolie coby naivní fantazii luxusem obložené americké celebrity nebo obecně coby hollywoodské melodramatizaci evropského konfliktu. Na druhou stranu si ale přiznejme, že "V zemi krve a medu" není v zásadě v ničem odlišné např. od respektovaného či přímo vyzdvihovaného "Pianisty". Tedy pouze v tom ohledu, že "Pianistu" režíroval etablovaný tvůrce a spiklenecký miláček evropských festivalů, zatímco na snadném terči v podobě Angeliny Jolie si může evropská kritika brousit svůj ostrovtip, jak se ukázalo při premiéře na Berlinale. Jistě, že u Jolie, která se angažuje ve všemožných charitativních akcí, bude v jejím pohledu na jugoslávskou válku přítomná nějaká zkreslující ideologie, jenže zde je alespoň od začátku jasné, že se jedná o politický pamflet, což ale řada jiných tvůrců točících o válce, festivalového seladona Emira Kusturicu nevyjímaje, nepřizná. Přinejmenším lze uznat, že se novopečená režisérka a scenáristka zaměřuje na ženské aspekty války, jako je sexuální násilí, a nepředkládá jen další macho fantazii. 5/10 (20.06.2012)