Nell

I když jsem zejména v závěru litoval, že ta psychologická linka nebyla propracovanější a uvěřitelnější, a že film nemá třeba o nějakou tu minutu navíc, jsou chvíle kdy rád zapomenu na všechny drobné nedostatky. A těmi chvílemi byly tentokrát Nell a její svět, kterým jsem se nechal zcela prostoupit, a který Jodie Foster ztvárnila opravdu nádherně. Malá duševní očista. (09.05.2006)

Zpočátku jsem měl problém přivyknout si na onen pseudojazyk hlavní postavy, nicméně si mě vzápětí film omotal kolem prstu a nejen díky strhujícímu výkonu Jodie Foster. Její řeč těla, pohledy nutí neustále diváka přemýšlet o její přirozenosti a kontrastu mezi životem v civilizaci a mimo ní. Dokonalá chemie mezi ústředním triem a hluboká melancholická hudba. Ojedinělý příběh bez patosu s upřímnou romancí a krásou lidského ducha. (17.08.2020)

Takhle promarnit zajímavý námět a takové herce k dispozici...scénárista i režisér na odstřel za tohle. Začátek je velice slibnej, Jodie je tu k zamilování ještě víc než kde jinde, ale jak se do toho začne srát ta doktorka i její šéfové, začíná to nabírat blbej směr. Ve chvíli, kdy ji vezmou na první výlet do města, tak je to na ranu. Druhá půlka filmu už mě nasírala jen víc a víc. Takže ty dvě jen za Jodie. (02.01.2021)

„Žila tu úplne sama.“ – „To pustovníci robia. Žijú sami. A sami aj umierajú.“ Som prekvapený, ako to na mňa nezapôsobilo. Pri pohľade na to, ako dobre Michael Apted v minulosti režíroval inú „silnú ženu“ (Sigourney Weaver v GORILÁCH V HMLE) a pri spomienke na to, ako Jodie Foster (ktorá si to rovno aj produkovala) za svoj výkon lesnej nežnej žienky získala nomináciu na Oscara, som čakal niečo Mimoriadne. Nie more klišé (zlý riaditeľ, sexom posadnutí dedinčania). Nie miestami až komický výkon Jodie Foster (fakt). Nie nudný vzťah medzi Neesonom a Richardson. Nie patetické vyvrcholenie na súde, ktoré je detinské a nemá úroveň. Dokonca ani panenská príroda mi nepripadala panenská. A takmer dvojhodinová stopáž tomu vo výsledku tiež neprospela. Som sklamaný. (28.05.2011)

Krajina krásná, potěšila Natasha Richardson (Ta tu sakra měla být delší dobu než těch 45 let!!), ale ten příběh? V dnešní době?? Celé mi to přišlo takové přitažené za pačesy postupně čím dál víc, to nesrozumitelný žvatlání mi lezlo na nervy rovněž čím dál víc a ten konec "po pěti letech"?? To jako slavný soud jak ze Soudkyně Barbary slavně rozhodl, že polodivoška se může vrátit zpátky do divočiny a všichni budou dělat jakobynic?? I když ji předtím objevili novináři? A najednou jí dali pokoj? A živí ji jako kdo? Armáda spásy?? No nic, už těch dotazů nechám. Ve mně to žádný zásadní dojem nezanechalo, stejně jako pořád nějak nemůžu přijít na chuť Jodie Foster. Snad krom Mavericka. (02.03.2018)