Jen Bůh odpouští

Krátká reportáž z prvního čtení scénáře: "Ty to máš tentokrát jednoduchý, Rájene. Budeš jen hodinu sedět, mlčet a tvářit se jak piča.". "A nebude to diváka příliš otravovat, Refne?". "Jak, kurva, otravovat??!! Jsem přeci "uhrančivý umělec" a ti ufoni jako já, pro které to točím, budou slastně hýkat, hledat dvojsysly a sáhodlouze filozofovat, co jsem tou esoterickou kokotinou chtěl zase říct. Navíc se chystám bezskrupulózně vykrádat Lynče, namrskám tam jako bonus ještě dvacet minut karaoke nějakého ťamana, třicet minut červeně nasvícené, sáhodlouze snímané chodby thajského bordelu a uvidíš ty ódy, jaký jsi nonverbální genitus a já genitální artista.". "Tak oukéj, Windigo, jsem rád, že se kvůli takové sračce nebudu muset moc krvit a plýtvat talentem!". (22.07.2013)

Chápu, proč někteří lidé tento film neocení a nebudou ho mít v lásce. Tak jako chápu, proč ho někteří budou milovat. Je to těžko stravitelný a náročný film, po kterém si plno lidí řekne ''to byla ale nudná sračka...'' A já jim to nemůžu mít za zlé, protože jestliže někdo nemá rád pomalé tempo, minimum dialogů a přemýšlení nad symbolikou a významy, nikdy tento snímek neocení. Refn se drží svého osobitého, elegantního a násilného art stylu, jen s více pomalejším tempem. Vizuální zážitek také umocňuje střídaní barev s hudbou, nejčastěji červené a modré, díky kterým je vytvořena skličující nálada a atmosféra, zatímco násilné scény jsou většinou ''bezbarvě'' bílé. Je to hodně kontroverzní snímek... ale takové já miluji. Jen těžko říct, jací lidé si v tom najdou zalíbení, protože jestliže čekáte pecku ve stylu Drive, budete nejspíše patřit k těm lidem, kteří závěr okomentují se slovy ''to byla ale nudná sračka...'' Já si z kina odnesla neuvěřitelně zvláštní a silný zážitek. (12.06.2013)

Díky Drive si Refn položil svět k nohám a svým vysněným projektem pak nově nalezené fanoušky zase odehnal. Hypnotická atmosféra, která nutí topit se v každém temném záběru, je sice úžasná věc, ale pomalá příběhová linka je do sebe natolik zahleděná, že nemůžu jít výš. Ani kvůli Ryanovu nečitelnému pohledu. Na ten se v Bangkoku sází víc než kdy předtím a bylo mi upřímně líto diváků, kteří se mlčenlivého goslingovského charismatu už přejedli. Já na něj sice slyším pořád na první dobrou, ale vzhledem k překvapivě silnému dojmu prázdné báchorky zasazené do dokonalého vizuálu tentokrát zůstávám zklamaný. (21.10.2013)

Zvláštní film, nad nímž se dá dlouho přemýšlet. Přijde mi třeba zajímavé, že s odstupem druhého dne se mi ten film zdá lepší než při jeho sledování v kině, z něhož jsem vycházel vpravdě zmaten (a současně ohromen). Osobně se domnívám, že je to novátorsky natočená podívaná, jejíž specifické kvality docení jen určitý typ diváků. A asi bych se k nim opatrně počítal - nesmírně se mi líbila třeba kamera, obsazení (působivá herecká kreace Kristin Scott Thomas), scénář a hudba. Pokud někdo čekal druhý DRIVE, musí být logicky zklamán: tenhle film je zcela jiný, a vlastní názor na něj by si měl udělat každý sám, nezávisle na tom, co říkají ostatní. Za mě osobně nakonec 4 hvězdy a jistota, že v nejbližších dnech nebudu poslouchat nic jiného než Martinezův soundtrack. (06.06.2013)

Všechno je vlastně na svém místě. Zádumčivý Gosling, noc, explicitní násilí (Lesní duch má konečně konkurenci!), hra se světlem, režijně a audiovizuálně vymazlené sekvence - a navrch ještě skvělá koksová máma Kristin Scott Thomas (monolog u večeře!) a robotický sadistický policajt, co využije i přepálenej olej z tržnice a vydloubne oko na počkání. Všechno to jsou fajn jednotlivosti, které jsou v tom filmu ale jen samy pro sebe. Celku chybí drive, je vlastně matný až běda a v závěru rozhodně není takovou ránou na solar jako Drive. Viděli jsme mnoho lepších filmů o pomstě i o pokřiveném vztahu matka - syn (a další syn). 70% (30.05.2013)