Jen Bůh odpouští

Vyprázdněné hypnoneonové nic, ve kterém je však paradoxně úplně vše: redruM, kvanta materiálu pro Goslingovu snídani, Oidipův komplex², Jodorowsky, návrat do matčina lůna, Martinez, thajské karaoke lidovky, Mai/May, nějaké to explicitní násilí atd. (05.06.2013)

Věnování a poděkování Jodorowskymu a Noému... Jo, Refn by hodně chtěl být jako oni. Ze začátku je to "on se tak snaží, zív", což se ale kupodivu pomalu změní na "on se tak snaží, dík". Scény s repetitivním hudebním podkladem byly lahoda, až jsem se musela usmívat jako idiot. To, jak mě poslední dobou Refn sral (Drive, kecy o Trierovi), díky téhle laskavosti začalo trochu odeznívat (jen si to zas nesmim číst). Takže klidně sem s něčím dalším... Ale stejně je to píčus. (06.06.2013)

Nebyť úspechu Drive-u, Gosling a Scott Thomasová by do toho nešli. Natoľko nedivácke, že sa tomu sotva dostane v USA širokého nasadenia do kín. Nie práve vzorová americká rodina, fungujúca v Bangkoku, naštve lokálneho policajného kápa so sakra ostrou mačetou. Kto má s kým ako pokryvený vzťah sa dozvedáme iba v náznakoch, priebežne, pribúdaním zmasakrovaných tiel. Všetci sú pošuci, ktorí buď radi znásilňujú štrnástky, alebo dílujú drogy, alebo vypichujú oči. Všadeprítomná tma, do obrazu dôkladne nakomponované lucerny či neóny, dračie symboly v červenom pološeru, pomaly sa hýbajúce postavy, temná či psychedelická hudba, a tak veľmi do blba čumiaci Ryan Gosling ako nikdy predtým. Film sa dejovo hrá s divákovými očakávaniami, naťahuje ho, hypnotizuje, miestami desí, inokedy fascinuje, ale finálnu satisfakciu mu nesprostredkuje. Pansringarmov polda skvelo démonický sadista, matka Kristin Scott Thomasovej správne bezskrupulózna mrcha. Zvláštny film, nad ktorým budete premýšlať, ale na nič neprídete. (30.05.2013)

Po delší odmlce, po utichnutí tehdejšího haló a nářků ohledně neuspokojených očekávání jsem si film pustil znovu a musím říct, že jsem si ho docela užil. Refn po záslužně úspěšném Drive z mainstreamu rychle utekl, aby se vrátil ke svým dřívějším motivům, a tak i nyní servíruje podivný, artový film, který je přímo designován k tomu, aby vyvolal rozčarované reakce. Hlavním motivem je nejspíš demýtizace charismatického alfa samce, jehož Refn pečlivě transformuje do ustrašeného, ublíženého chlapečka, paralyzovaného svými touhami, které si sám neodváží uspokojit (v přeneseném významu - paralyzovaného svou matkou). Film je tak nějak celkově zajímavý, to ano, jenže v ničem vyloženě oslnivý - divák si z něj nemá moc, co odnést. 6/10 (06.06.2013)

Jen Bůh odpouští jako jeden z Refnův nejambicióznějších projektů, minimálně co se umělecké stránky týče. Bylo v tom něco až bressonovského - herci (modely/loutky) jako jeden z nástrojů vize režiséra, „instalování“ postav do prostoru scény jako její pevná součást. Minimalistické pojetí herectví v Refnově novince není příliš vzdáleno od prostředků spirituálního modu atributu pasitivity ("postavy nečiní, protože chtějí/nechtěji, ale protože musí/nesmí" – vede je někdo shůry jako loutky; distancovanější rámování; délka záběrů v některých sekvencích). [==] Refn se ještě více odchyluje od klasických filmařských schémat a snaží se být solitérem, nicméně selhává, protože není ještě natolik silnou a výjimečnou režisérskou osobností jako právě Bresson, ve filmu vzpomínaný Jodorowsky nebo jeho krajan Lars von Trier. V čem je naopak nebývale silný, je vystižení duchu města, v němž se příběh odehrává – město se pak stává hlavním aktérem-hrdinou díla. Byla to například Kodaň v Dealerovi, Los Angeles v Drive nebo v tomto případě Bangkok, přičemž o osud postav jde až sekundárně (je to jeden z mnoha příběhů, které se ve městě v tu chvíli odehrávají). [==] Suma sumárum divácky méně přístupnější než Drive a ne natolik radikální jako Vejdi do prázdna. Jen Bůh odpouští balancuje někde na hraně, aniž by větším způsobem oslovil jednu či druhou skupinu příznivců. Bez Goslinga a předchozího úspěchu Drive by po Jen Bůh odpouští neštěkl ani pes, ačkoli nesporné kvality jistě má. Doufám, že se Refn napříště vydá jiným směrem, protože tohle je slepá ulička. (01.12.2013)