Je třeba zabít Bona

Vtipný příběh se zajímavou zápletkou na podkladě reálných událostí a především zajímavé doby, jaká dýchá každým coulem z obrazovky. Robert Sheehan ukazuje, že pro tyhle role jakýchsi "hajzlíků" je přímo dělaný a tady to pouze potvrzuje (koneckonců, známe jej v obdobné roli v Misfits). Hudba hraje prim a skladby U2 na pozadí dodávají správnou atmosféru. Já osobně jsem se převážně bavil, i když přiznávám, že občas to byla nuda. (16.05.2019)

Jsem letitým majitelem závislosti na garážovém zvuku rockových kapel a navíc vždy nadšeně zastříhám ušima, když se v jakékoli spojitosti někde v blízkosti písmene U vyskytne zatoulané číslo 2. A ačkoli U2 v tomto snímku představují pouze porovnávací veličinu, kterou bratři McCormickové hodlají hladce zadupat do země již při svém startu na cestě do rockové síně slávy, tak já rozhodně zklamán nejsem. Muzika mne nadchla, naivní souboje nýmandů s papežem či Live Aid pobavily a ten zbytek by neměl pokazit náladu žádnému fandovi irského rocku. (04.11.2011)

Miestami amatérske a to najmä v hereckých výkonoch, miestami originálne, zábavné a nostalgické. Hlavne pohodové, v tom sa mnohí zhodneme. Z témy "..o jednej malej rockovej kapele" sa dalo vyžmýkať trochu viac ako to, čo sme nakoniec dostali, v tom prípade by to chcelo zmeny hlavne v scenári. Pohoda bola a žiadne iné emócie sa nedostavili. (19.03.2013)

Představte si sebe - je polovina 80. let a vám připadá, že s trochou snahy vám bude ležet celý svět u nohou. Myslíte si, že máte všechny předpoklady proto stát se jednou z nejslavnějších kapel rockové historie a zároven trpíte představou, že všechno zvládnete lépe bez pomoci druhých ? Gratuluji - pak je vaše jméno Neil McCormick a jste jeden z největších idiotů pod deštivým sluncem v Dublinu. Otázkou ovšem zůstává, kdy vám to dojde a kolik zlomených snů vašich přátel to bude nakonec stát... (30.03.2012)

Je na čase oprášit všechny klišé o originálnosti britské komediální produkce, protože ať chcete nebo ne, většina z nich je pravdivá a autobiografický příběh Neila McCormicka, jehož život byl vždy úzce svázaný s U2 to jenom dokazuje. Někomu se nemusí líbit fakt, že nakonec stejně neví co je úplná pravda a co si přibarvil sám autor a později scénáristé a autobiografická hodnota díla tím značně utrpěla, ale pokud si myslíte, že kazeťák nebo vinyly nepatří do šrotu a že sedmdesátkové garážové kapely měly něco do sebe (a nemusíte být zrovna skalní příznivec U2), užijete si vtipně vyprávěný příběh o dvou kapelách, jakých bylo v té době mraky, z nichž to nakonec vyšlo pouze jedné. A soundtrack nazpívaný samotnými hlavními představiteli je prostě... no podobně jako Arnoštek. (06.11.2012)