Love

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $637,750▐ Amatérska čvachta, v amatérskom TV prevedení, kde uši neustále píli kvantum nadávok a sedliacke vyjadrovanie, celé zasadené do úžasného prostredia Bratislavy, polovica "hercov" ani nevie čo má hrať, hlavne Tina je čistý otras, prvá polovica príbehu samá prázdnota, v tej druhej to troška neberie kontúry ale ináč suchopárny nepodarok, kde sa dá pozerať len na milú tváričku Kristíny Svarinskej a zopár milo usušnených scénok ale aj tie len schématicky okopírované z iných filmov. /10%/ (02.08.2012)

Jakub Kroner vie, čo zaujíma mladých divákov. Pozná svet, v ktorom žijú a vie ho pútavo zrežírovať. Postavám vie dať civilný rozmer, ukázať to pekné v nich i keď sú vyvrheľmi. Tak čistú a úprimnú "žánrovku" nenájdete ani medzi súčasnými českými filmami, ktoré su ináč o niekoľko úrovní vyššie než tie slovenské. To ma na Love prekvapilo a potešilo. Čo mi dojem z filmu zrážalo bola jeho detinskosť, neschopnosť osloviť staršieho diváka než nástročného. Kroner má pre "komerčnú slovenskú kinematografiu" veľký potenciál, dokonca jej raz môže kralovať, ale aby bol braný vážne aj skúsenejším, odrastenejším divákom, musí dospieť. (17.01.2012)

Rozporuplné... ale sympatické. "Zlodejská" dejová línia výborná - uveriteľná, parádne natočená a zostrihaná, dialógy ostro odsýpajú. "Vzťahovka" výrazne slabšia, z papierových dialógov by som vyškrtal polovicu slov, herecké výkony miestami mimo. Napriek tomu emócie uveriteľné. Škoda, že to má takú otrepanú zápletku bez zaujímavého zvratu - teda okrem tej hlúpej, z prsta vycucanej, akože šokujúcej pointy. Celkovo ale príjemný pocit zo síce neučesanej, ale úprimnej a miestami prekvapivo dravej filmárčiny. (14.01.2012)

Slovenský příspěvek do prožitkové - na okamžité emoční odezvě postavené - kinematografie až příliš prozrazuje věk svého autora (24), který jde někdy na věc moc hrr, jindy zdržuje vysvětlováním zjevného. Oproti hybridním splácaninám pro všechny a pro nikoho ale Love současně jasně dává najevo, na kterou skupinu diváků cílí. Život je zde pojímán jako počítačová hra, v níž síla jednotlivých zážitků, povětšinou viscerálních (bitka, pitka, pipka), vítězí nad pevnou narativní linií. Není důležité k něčemu dlouhodobě směřovat, ale užít si přítomnost. Na film s adrenalinem v krvi však Love nezvykle mnoho situací řeší natahovanými dialogy, jejichž několik minut by šlo vizuální zkratkou vměstnat do pár vteřin. Absenci akce všité do příběhu Kroner zdatně maskuje povrchní efektností. Dlouho se neděje nic dramatického, je to jen takové vcelku příjemné dlení s hrdiny v jejich přirozeném prostředí, když už se ale děje, pak něco naoko velkého, s hudebním podkresem jako z finále veletragické opery. Film by nebyl love story, nemyslet rovnoměrně na diváky obou pohlaví. „Huličské“ scény z brlohu dvojice kámošů jsou tak prokládány „drbacími“ scénami z dívčího pokoje na internátu, aby posléze došlo k vytouženému spárování. Postavy tuhle bezbolestnou výplň volného pátečního večera nekomplikují upozorňováním na nám zjevné díry v logice (bizarní hotelová epizoda), nezanášejí naivní vyznání lásky hlubokomyslnými úvahami nad konečností bytí a vyjadřují se slovy a gesty, která jsou primárně cool (cokoliv už to slovo znamená). Přirozený je slovník alespoň tehdy, baví-li se spolu osoby téhož pohlaví, což s sebou zejména u chalanů nese netušené množství modifikací slov „kokot“, „piča“ a „jebať“. Tři důvody, proč mám rád slovenštinu. Sympatický je mi ale i zbytek filmu. Možná navzdory jeho prostotě, možná právě díky ní. 60% (06.01.2012)

V tuhle chvíli se snad setkávám s prvním slovenským filmem, který ve mně opravdu probudil zájem. Jen mě mrzí, že Slováci se o své talenty nedokáží opřít a podporuje je český fond pro kinematografii. Nicméně nutno dodat, že podpořil opravdu povedený film. Lóve je takový upřímný film o generaci současnosti, kterou nelze ovlivnit, protože v dnešní době, ač to někomu přijde jednoduché, ve skutečnosti není zase tak jednoduché žít a tak si svojí radost každý hledá po svém. Výsledkem pak budiž zápletka, kterou vymyslíte snad jenom ve filmu. Nejsmutnější je, že i takové příběhy se občas stávají. (25.02.2012)